Zalítnout u nás stovku byl můj cíl od doby před dvěma roky. To mě zafouklo ze Zvičiny do Roudnice (96 km). Na letošek jsem si plánoval několik výjezdů do Jeseníků na východní větry. Jenže, jak už to bývá, já plánuju a ten "nahoře" mění. A tak místo na Šeráku stojím opět na Kozákově, modlím se, aby trochu polevil ostrej severák, co nás sužuje už tři neděle. 23.4. podmínky konečně vypadají o něco líp. S Radarem si nemusíme dlouho povídat a za půl hodiny jsme na kopci a fotíme si cílovej let do Broumova, za což před jistým časem Rampelník slíbil dvě bedny šampáňa (78 km). Odlet se mi podařil až na druhej pokus. Radar bohužel sedí na louce pod kopcem. Škoda, ve dvou se to táhne líp. Fotka Kozákova mě stála dost nervů, protože jsem si zapomněl přivázat foťák a ten se mi málem odporoučel do pr…

    Pak už ale všechno jelo podle představ. 4/8 krásnejch kumulů v dlouhejch řadách jako z učebnice, vítr sice severní, nicméně snesitelnej, přeskoky bez větších problémů. Nad Peckou se kochám super výhledem na zasněžený Krkonoše, Orlický hory a Jeseníky. Pode mnou Ruda Tomášek učí další blázny lítat. Nebejt furt kolem mínus osmi, byla by to dokonalá euforie. Takhle musím co deset minut točit rukama a trochu je prokrvovat.

    Nad Kuksem si říkám, že bych mohl konečně tu stovku zdolat a z euforie se pomalu, ale jistě stává boj s vlastníma nervama. Nad Týništěm už nemyslím na nic jiného, než abych neudělal nějakou kravinu, což se mi málem podařilo u Potštejna, kde jsem spadnul pod tisíc a zachránil mě velkej kamenolom těsně před hradem. To byl poslední dobrej šprajc, pak už víceméně jen doklouzávám nad letiště v Ústí nad Orlicí. Mám sice ještě asi 700 metrů, ale taky jsem těsně před smrtí mrazem. Kluci z letiště mě rozmrazovali "rychlým čajem" a naměřili mi to na přesnejch 108 km.

    Tak čau někdy na Kozákově.