24. května 1999 - zas to otravný pondělí. Pro většinu z nás to znamená s úsměvem na tváři vyrazit budovat naši vzkvétající vlast a těšit se zas na další víkend, že bude počasí, ve kterým se nechá aspoň trochu poletovat.




    Asi né každej má tak tolerantního šéfa a neméně tolerantní přítelkyni jako já. Už v neděli jsem z vývoje počasí usuzoval, že by to zítra snad nemuselo bejt tak špatný a tak jsem dle dohody se šéfem vyrazil již brzy ráno do zaměstnání, abych o to dříve mohl prchnout na kopec. Od 10 hodin jsem v pravidelných intervalech zvedal hlavu od monitorů počítačů k obloze a sledoval, kdy už konečně začnou naskakovat první chmurky. V půl jedný jsem to už nevydržel, hupsnul do auta a hurá na Kozákov. Cestou jsem se otočil doma nabrat něco k snědku. Jelikož má přítelkyně byla ve stavu nemocných a ti jak známo potřebují čerstvý vzduch, vzal jsem s sebou i doprovod (svoz a rozvoz je potřeba zajistit).

    JV proudění mluvilo samo za sebe, jenom otázka zněla kam kontrétně. Do Frýdlantu? Do Rumburka? Jen abych neletěl nakonec do …! Po loňským cíláku z Rašovky do Hrádku to přírodní koupaliště v Hrádku vyhrálo znovu. Pro bylo hned několik. Už to tam znám, je tam louže na koupání a točej sice drahý, ale dobrý pivo. Resumé tedy znělo CL Kozákov-vysílač - Hrádek n. Nisou koupaliště Kristýna.

    Před druhou hodinou už jsem byl připravenej a čekal na ten správnej okamžik. Sice spoustě lidí na kopci připadlo asi divný, že fouká od JV a ten blbeček se Scorpionem od Bábovky čeká na Z startovišti, ale vyhecovat jsem se nenechal. Problém nastal, ale zcela jiného charakteru. Start - no problem. Upích jsem se do stoupáku a šrouboval, jenže po chvilce vário zběsile zavřeštělo a najednou ticho. Došli baterky. Nadával jsem jako špaček, ale letět bez vária = nesmysl, už jenom kvůli barozáznamu. Nezbylo než přistát, vyměnit baterky a znova.

    Kolem půl třetí jsem byl zase ready to fly, ale měl jsem docela strach, že už je pozdě a nedoletím dokud to funguje. Hned po startu jsem si vyčuchal krásnej stoupáček (mám na to dostatečně velkej nos) a z postupnejch 2m/s jsem se vytáhnul cca 4,5m/s do nějakejch 1800m AMSL. Ještě během točení jsem cvaknul vysílač z FAI sektoru a hurá k Hrádku.




    U obce Klokočí jsem za pomoci ptactva vyhledal další stoupání a dotočil před přeskokem Jizery a s ní spojeného údolí ztracenou výšku. Přeskok dopadl nad očekávání dobře. Max. klesání kolem 2m/s bylo hračkou a tak jsem ve šlapáku uháněl nad Odolenovice, kde se to pomalu začínalo vařit. Bohužel onen var netrval příliš dlouho, takže jsem se radši rozpadající se chmurce vyhnul velkým obloukem.

    Myšlenku, že bych to vzal "zkratkou" přes své rodiště - Sychrov a nafotil místní zámek, jsem bohužel musel chtě nechtě zavrhnout, protože daným směrem bylo naprosto čisto. Škoda, snad příště.

    U Jílového už to bylo lepší a tam jsem byl právě včas. Výšky nebylo nazbyt a tak 1,5m/s stoupání přišlo k duhu. Odtud už nebylo daleko přes Hodkovice n. Mohelkou k ještědskému hřebenu. Už z dálky jsem viděl, jak se přímo nad Rašovkou dělá ukázkovej kumul a já si přál bejt pod ním. Že tam nestihnu doletět mi bylo hned jasný, a tak jsem přestal spěchat. Kdo by byl taky zvědavej na klesáky, že? Chvilku jsem čekal v nulkách a půlmetrech až se to rozpadne úplně a potěšilo, že se tam neplácám sám. V naprosto stejné výšce jsme se vyzdravili s větroněm a každej letěl dál svou cestou.

    Přesto, že jsem se snažil klesákům vyhýbat, k Rašovce jsem přilétal asi v 1100m AMSL. Vypadalo to dost bledě a myslel jsem, že skončím pod kopcem s klukama, který tam ten den poletovali. Téměř na jistotu jsem letěl ke "kameňáku" (tam to je snad vždycky) a nezklamal ani teď. Z pod výšky startu jsem se vytáhl asi do 1200m AMSL a pokračoval dál v "přízemním" letu. U Padouchova jsem se zase trochu vytáhnul, ale žádná sláva. Po hřebenu jsem začal klouzat téměř po větru (už to šlo úplně z V) ke Světlé pod Ještědem v dost mrzké výšce. Viděl jsem to naprosto jasně - motorest na Světlé a strava sportovců - pivo, párek. U "Motiku" jsem začal po "grohovsku" nadávat jak to všechno stojí za ….. a světe div se, fungovalo to. Kousek ode mne začali dovádět rorejsové a bylo jasný, že to tady musí bejt a právě včas. Na poslední chvilku stoupání 2m/s, které zesílilo na klidných a širokých 4m/s. Bomba, zase jsem IN.



    V 1500m AMSL někdo stoupák najednou ukradnul a tak jsem se pustil od Ještědu po jižní straně Kryštofova údolí. Občas něco lehce dotočit, ale jinak pohoda. U Jitravy bylo nutno přeskočit malej hřebínek a přede mnou se rozprostíral Hrádek a Žitava, ale ta moje vejška? Blesklo mi, že tím nemůžu doklouzat! Nezbylo nic jinýho, než těsně před Hrádkem točit nuly a půlmetry, abych se za cca 20min. vytáhnul asi o 300m! Teď už to musí dát. Trimy na optimál, zalehnout a letíme. Nad Kristýnou (koupaliště) jsem měl asi 150m rezervu, ale na vítěznou spirálku před davy koupajících se němců jsem neměl moc síly a ani nálady. Po dosednutí zbývalo sbalit éro, domluvit odvoz a jít na pivo.



    Byl to boj. Šťastnej, ale utahanej po 43km, kdy jsem ani jednou nedostoupal základny!!! , jsem si s chutí dopřál už zmiňované stravy sportovců a to hned několikrát. Je jasný, že příště to taky nebude zadarmo, ale jen doufám, že už to nebude taková fuška.

    Letu zdar a zase na kopci.