Slovo dalo slovo a členové Adrenalin teamu se rozhodli vlítnout naplno do ČPP a to jak v jednotlivcích tak i v týmech (Adrenalin 1 a Adrenalin A). No a jelikož tak nějak patřím k tomuto spolku pochybných individuí, byl jsem okolnostmi přinucen zakoupiti si rovněž i svůj první fotoaparát. Vybaven posledním výkřikem japonské techniky nezbývalo než vyčkávat na "vyhlášení paniky". Netrvalo dlouho a už jsme se vesele 9.4. škrábali na Ondřejníček ve složení Kubrt, Pechmen, Renda, Jára a já. Na vrcholu jsme po krátké debatě naplánovali cílové lety směrem na Javorový. Já sem si s Pechmenem svorně napsal Železárny Třinec s otočňákem Komorní Lhotka ...



    ... ve které jsem v minulých sezónách již dvakrát úspěšně vyhnil při pokusech Javorový - Lysá.

    Na obrázku vrcholí startovní přípravy (zleva Kubrt, Jára v sedačce, Renda a Pechmen).



    Takže všichni na start, připravit, GO! Startujeme v pořadí Renda, Jára, Pechmen a chvíli po nich i já. Kubrt má drobné problémy na startu, což se později ukáže býti osudovým. Krátce po startu chytám stoupák a snažím se dohnat kluky, kteří si to už brousí dobrou stovku nad startem a míří k základnám. Točím co to jde. Je to nějaké rozbité. Zhruba 100m nad startem fotím start i se stále ještě neodletivším Kubrtem (takový ten bílý flek je Kubrtův Grant).



    Když už mám ten foťák v ruce, dělám si ještě jednu momentku do občanky.



    Dostávám se asi do 350m nad start a letím severovýchodně za Pechmenem s Járou, kteří dotočili základny a mažou pryč. Nedaří se mi vyškrábat se výše (interval vadne) a já pomalu vyhnívám na východní straně Ondřejníku. Vracím se zpět směrem ke startu a vidím letícího Kubrta. Vysílačkou kecáme o pivu, babách a o tom, jak si pěkně vyhníváme, když v tom najednou chytám nový impuls a točím. Ustřeďuju 4 m/s a točím až do základen cca 850 m nad startem. Nejednou nic nevidím. Aha, mrak. Klapu uši, našlapuju speed a už už se chystám na B-stall, když mě mráček konečně pouští a já mířím směr Komorní Lhotka.

    Fotím si Lysou a blížím se k Frýdlantu.



    Fotím soutok Ostravice a Čeladenky včetně silničního nadjezdu (či co to je).



    Pokračuju dále podél Ostravice a fotím ultralighta (v červeném kroužku) z nedalekého letiště.

    Jak si tak fotím, zjišťuju, že naškudlená výška pomalu mizí a tak se rozhlížím po nějakém stoupáku. Nad Frýdlantem nic není tak to zkouším nad pole a louky. Tam taky nic nenachytám a nevědomky fotím budoucí přistávačku.



    Posléze ji fotím znovu ...



    ... tentokrát už s tušením, že to opravdu bude přistávačka, no a ještě jednou asi 10 m nad zemí.



    Protokoluju přistání dvěmi fotografiemi ...





    ... a nakonec se zvěčňuji v celé své kráse.



    Oznamuji Kubrtovi a Rendovi telefonem přistání a od blízkého vesničana s hráběmi zjištuju, že jsem sednul před vesničkou Lubno a polohu samoobsluhy, kde si dávám pivo. Mezitím kecám vysílačkou s Pechmenem a dozvídám se, že Jára taky vyhnil (cca 1 km ode mne) a on že si klidně dotočil základny u Lysé a míří ku Komorní Lhotce. Držím mu palce a čekám na Kubrta s Rendou. Hle! Zde jsou!



    Nechávám se zvěčnit s Pivrncovým Vejleťákem ...



    ... a jedeme zachránit Pechmena, který doletěl až do daleké Kanady, aby ho nesežrali vlci. Nacházíme ho se samolibým úsměvem v hospodě Kanaďanka (jak jinak).