Jelikož to Vavřinecké mi tenkrát na Rozletné dost zachutnalo, rozhodl sem se, že nezapřu své alkoholické pudy a svůj záfuk na sebe prásknu. Doufám, že už nikdo nic neulítnete, já zkončím třetí a zbyde na mně alespoň nějaký ten litřík.

    V pondělí 17.5.1999 jsem ráno po probuzení nevěřil vlastním očím. Po celovíkendových deštích byla obloha jak vymetená, jenom při zemi se válela mlha, ze které v Novém Jičíně vystupoval jen Svinec a Starý Jičín jako ostrovy v moři. Volám Járovi, že mám nějaké divné tlaky mezi lopatkama (asi krovky) a že teda zajedeme tak do 11:00 zasimulovat práci a pak se uvidí. V 11:00 už jsme to v práci dýl nevydrželi a ačkoli trochu přifukovalo, vyrazili jsme rovnou na Javorník s tím, že pokud bude foukat víc než je zdrávo, tak poobědváme nějaké to pivko a vrátíme se do práce.

    Na startu poměrně svižně funělo, takže jsme podle hesla "po dvou řezaných to zvadne" zapadli do nejlépe umístěné hospody ve střední Evropě. Spolu s námi byl na startu ještě jeden pilot, kterého jsme po několika dobře promyšlených hecovacích poznámkách použili jako chrousta a vyslali ho do vzduchu. Chroust po zhruba 20 minutách s dostupem tak do 150 m nad start přistál nahoře s tím, že je to o ničem, ale to už sme z Járou vymýšleli trať. Po tom, co Groh uletěl těch nechutných 165 km a jeden "nejmenovaný pilot" o týden dříve 115 km z Radhoště ke Katovicím, se mi moc nechtělo něco si psát, protože cokoli pod 50 km mi přišlo jako vyhnívka. Mraky šly od východu, takže jsme si nakonec napsali cílák Hostýn - kostel.

    Po startu začal vítr vadnout a dalo mi dost problém udržet se vůbec na svahu. Naštěstí se začalo i termit a tak sem se plácal asi 45 minut v úrovni startu nebo do 100m nad. Mezitím začali na kopec přijíždět další padáčkáři, ba i nějací instalatéři si dovezli trubky. Ale teprve Macův výkřik do vysílačky "kutej tomu" utrhl první pořádný stoupák dne. Po odfocení nálevny a vytočení 700m nad start sem s výkřikem do rádia "Hastalavista bejby !" vyrazil na trať.



    Po chvilce sem byl nad Zubřím a nad fabrikou narazil do stoupáku, který mne vynesl až pod základny ve 2100MSL. Přede mnou až k Hostýnu bylo čisto, takže jsem nikam nespěchal a pomalu si to balónoval pod základnou směrem na ValMez. Mráček nad hlavou se mi pomalu rozsypal a tak sem se nad město doplížil v 1600MSL a přede mnou stále modro a čisto. Jelikož sem nechtěl skončit někde uprostřed Hostýnských vrchů, odkud bych se domů dostal až někdy na Vánoce, tak sem to za městem lehce zlomil k jihu, abych moh případně doklouzat k cestě z ValMezu na Vsetín. Výšky ubývalo a já už se pomalu smiřoval s tím, že nepřekonám svou letošní prokletou hranici 17km, kde jsem pokaždé zaprášil podrážkama.

    Nad dědinku Mikulůvka jsem dolít v 800 MSL a usilovným hledáním stoupáku si přivodil první krizi, kdy jsem v 580MSL vyfotil nějakou požární nádrž a chystal se k ní sednout. Ze zvyku sem si naletěl k nafukovanému a trochu nasvícenému svahu udolíčka, který tvořily pastviny a říkám si, jestli má Suchánek pravdu, tak zatočím a stoupák se dostaví. A taky, že jo! Sic jenom půlmetr a spíš svah, ale už vário nebékalo. Po nastoupání asi 150m sem se posunul nad hřebínek, s 1m/s dostoupal 800MSL a vypli mně to. Další udolíčko vypadalo, že se v něm dá taky přistát, tak sem to tam pustil. Situace se opakovala v bleděmodrým, jenom sem spad na 650MSL. Pokud se podívate na mapu, tak mi dáte za pravdu, že sem stylem letu připomínal vrtulník Apache při bojové misi, využívající krytí terénem.

    Do toho se ozval ve vysílačce Mac, kdeže sem a já musel málem s brekem přiznat, že nevím, že sem se trochu ztratil, ale že budu asi někde jižně od Lázů.



    Teprve nad další vesnicí sem našel pořádný stoupák, který mne vyvlekl do 1850MSL a já se opět našel, páč už byla vidět jižně ode mne Slušovická přehrada.




    Vtom sem si vzpomněl na svůj cíl v protokolu, otočil k němu, ale co to? Někdo mne brzdí. Ohlížím se kdo to co to, záložka je v kontejneru, že by vítr? Asi jo. Z Hostýna tedy nic nebude, na Jižní Moravě je taky pěkně, ženy víno zpěv a tak to definitivně lámu na jih.




    Nad Kašavou si fotím takovou tu pec na výrobu dřevěného uhlí a říkam si, zdalipak Železný Zekon pořádně zatopil. Taky, že jo! Přímo nad komínama zatím nejlepší šprajc který mne vynesl znovu až do základen.



    Pod něma mi sice při dotáčení upadl kousek náběžky, ale vzhledem k výšce mi to přišlo docela srandovní. To už sem viděl Zlín a napadlo mne, že to už je docela dost daleko od Javorníku, tak sem vyrazil.