Čtvrtá stránka se mi líbí snad nejvíc. Ukazuje jakousi silnici, popř. kompas podobný leteckému přístroji HSI (Horizontal Situation Indicator). Silnice má nastavitelnou šířku až do 5 km nebo 5 námořních nebo statutárních mil, podle toho, jaké jednotky zvolíme. Graficky ukazuje naší polohu na naprogramované trati, kam a jak máme zatáčet, abychom se na trať optimálně dostali (když už jsme z ní odpadli), číslice udávají směr a vzdálenost nejbližšího waypointu a také směr a rychlost našeho pohybu. Dole je na displeji důležitý údaj: kdy tam budeme. Buď jako ETE (Estimated Time Enroute, tedy za jak dlouho) nebo jako ETA (Estimated Time of Arrival, tj. kolik v tu dobu bude hodin), nebo se tam ukazuje kurs, jakým se optimálně dostat na kursovou přímku, nebo naše kolmá vzdálenost od kursové přímky, nebo složka vektoru naší rychlosti, vedená k waypointu, nebo jestli máme na waypoint točit vlevo či vpravo a kolik stupňů. Také se zobrazuje jméno waypointu, k němuž zrovna směřujeme a jeho zpravidla přiblblá ikonka (kdybyste viděli, jaké ikonky přiřazuje takový Varváro pro svoje trasy přeletů! Jeho displej se hemží vlaječkami, domečky, lodičkami, Sněhurkami a rybičkami, to se kolikrát nedivím, že nechce letět k otočňáku Potopená loďka a radši předčasně přistane. Už to mám - na závodech mu předělám v GPSce všechny ikonky na nějakou hrůzu...). Na displej nepřetržitě civím při jízdě autem a padám ze silnice.

    Pátou stránkou je menu. V něm lze nadefinovat a pojmenovat waypointy, jichž může být až 500. Z nich se dá sestavit 20 tras, které jsou trvale v paměti. Už tam mám několik stovkových trojúhelníků a jeden dvousetkilometrový cílák. K waypointům si můžete dát doplňující informace. Asi u patnácti bodů mám dodatek love girl. Jednou z nich sestavím trať a už teď jsem zvědavý na celkovou vzdálenost a především se těším na tu okružní jízdu. V menu je další položka, waypoint list. Je to prostý seznam všech navigačních fixů. Pak také seznam devíti nejbližších bodů, jejich azimut a vzdálenost. Zajímavá je položka Proximity wpts: můžete si vybrat body a k nim přiřadit vzdálenosti. Když se pak přibližujete k některému z těchto bodů a dostanete se za zvolenou hranici, přístroj vám hned vynadá. Ihned jsem si dosadil bod LKPR, tedy letiště Ruzyně a kolem něj kruh o poloměru 13 km, což tvoří CTR. Protože však bydlím uvnitř CTR, přístroj mě soustavně varuje na proximity (blízkost). Tak jsem to zase vymazal. Jiná položka menu jsou routes, traťe. Jednoduše vkládáte ze seznamu waypointy a sestavujete si z nich trasu. Můžete do ní libovolně přidávat nebo z ní vymazávat. Před zahájením trasy jí musíte aktivovat. Ihned naskočí časový rozvrh vaší trasy s rozpisem vzdáleností a časů na jednotlivých waypointech. Opět si můžete zvolit čas pohybu mezi body, nebo hodinu a minutu, kdy budete každý bod míjet. Tohle používám často v autě - trasa je sice sestavená z lomených čar, ovšem jedu-li rychlostí 70 km/h zrovna v tu chvíli přímo směrem na nejbližší bod, pak s facinující přesností ukazuje GPSko dost dobrý odhad, kdy dojedu do cíle a kdy budu na jednotlivých waypointech, které mám ještě před sebou. Samozřejmostí je možnost otočení celé trasy pro využití ke zpáteční cestě.

    Položka Dist and sun udává přesné vzdálenosti po ortodromě mezi dvěma libovolnými fixy a na sekundu přesný okamžik východu a západu slunce v daném bodu. Pro zajímavost, každý rok ve stejný den a na stejném místě vychází a zapadá slunce o několik sekund různě.

    Setup menu je takové podmenu, v němž nastavujeme některé vlastnosti GPSka, např. jej můžeme přepnout do módu Simulator. Někdy si tak hraju místo známého počítačového FS 98 a létám rychlostí 800 km/h mezi Prahou a Frankfurtem; GPSko pak funguje podobně jako Flight Management System v Boeingu 737. Zíral jsem v němém úžasu, že s touto velkou rychlostí začíná simulátor GPS točit zatáčku s předstihem a dotočí plynule do nového kursu. Garmin 38, který jsem měl předtím, se dokodrcal na waypoint a tam se skokem otočil k dalšímu bodu.

    Chceme-li se vydat k některému waypointu rovnou, nemusíme sestavovat trasu a hned stiskneme tlačítko Goto. Vybereme ze seznamu bod a GPSko vzápětí vymyslí spojnici naší okamžité polohy a zvoleného waypointu. Na mapě se udělá čára, na další stránce je pak zakreslená pomyslná silnice a údaje, kam a jak máme točit, abychom se začali pohybovat přímo k bodu. Hned také vidíme, kolik vzdálenosti nám k bodu zbývá a kdy tam dorazíme. Funkci Goto můžeme využívat i při pohybu po naprogramované trati.

    Práce s waypointy je pohodlná. Na digitální mapě i v kterémkoliv seznamu stačí najet kurzorem na název bodu a stisknout Enter a hned můžeme editovat údaje k tomuto fixu. Vzal jsem k ruce GPS atlas naší republiky, pomocí pravítka jsem odečetl souřadnice spousty bodů a zadal je do GPS. Nikdy se však netrefíte zcela přesně, když pak jedete podle GPSka na bod, jenž jste odečetli z mapy, může být odchylka až 100-150 m. Jak to upravit? Žádný problém. Až dorazíte na waypoint a jeho poloha nebude přesně sedět s údajem vašeho GPS, vypište si wpt. na displej a na řádek, kde je uvedena jeho vzdálenost, napište 0.0. Souřadnice se ihned upraví podle vaší okamžité polohy.

    Waypoint můžete definovat rovněž vektorově - z vaší okamžité polohy zadáte azimut a vzdálenost, načež vám přístroj zobrazí zeměpisné souřadnice toho místa. Vy pak už jen přidáte název, ikonku nějakého lovce mamutů a zařadíte fix do paměti. Navigační bod vaší aktuální polohy si můžete zaznamenat do paměti stisknutím tlačítka Mark, bodu je pak automaticky přiřazeno číslo, které si později v klidu přepíšete na jméno. Dvojím stisknutím Marku se přiřadí waypointu název MOB, tj. Man overboard (muž přes palubu). Až tedy Tomáš IMT příště zase ztratí během letu z padáku foťák, nemusí si pracně vrývat ono místo do paměti. Bude stačit, když si koupí GPSku a v inkriminovanou chvilku stiskne dvakrát Mark. Až se z přeletu vrátí, hravě trefí k foťáku třeba v nejhroznější pustině. Pro Tomáše se však tento navigační fix bude jmenovat COB (Camera overboard).

    Mapa má tři možnosti zobrazení: buď je nahoře směr vašeho pohybu, nebo sever, nebo směr vaší trati. Je možno si vybrat, co všechno chceme na displeji vidět. Zapnout nebo vypnout si můžeme zobrazení vzdálenostních kroužků, traťovky, nejbližších 9 okolních bodů, jejich jmen a záznam absolvované trasy. Displej sám o sobě se může rozsvítit ve třech stupních jasu systémem indiglo. Je to světelná fólie nalepená zespodu na displej a naprosto rovnoměrným zelenkavým světlem svítící. Poměrně silně redukuje kapacitu baterií, takže je zřejmě výhodné svítit jen nakrátko a nejslabší intenzitou. Zhasnout jí lze tlačítkem nebo se zhasíná automaticky po určitém čase, který si můžete nastavit v menu.

    Garmin 12 má řadu dalších možností, kterými už nebudu unavovat. Je to báječný strojek a jsem z něj nadchnut. V duchu dnešních trendů se jedná o přijímač 12 kanálový, může přijímat signál až z dvanácti satelitů a je to znát jak na přesnosti určení polohy, tak i v rychlosti nabíhání signálů po zapnutí přístroje. Na širém prostranství nastartuje signály z družic do 10 vteřin, naskočí první navigační stránka a můžeme vyrazit k Neumětelům. Minimální rychlost, kterou je schopno ukazovat, je 0.1 uzlu (0.05 m/s) a maximální 999 uzlů, tj. 1850 km/h. Prý identifikuje i větší rychlosti, ale ty se nedají v režimu simulátor nastavit, protože nelze uvést víc, než tři cifry. V praxi ale prý může ukazovat i čtyřciferné hodnoty uzlů. Pro km/h to je jisté - v simulátoru jsem nastavil 999 uzlů a pak přepnul jednotky na metrický systém, rázem displej ukazoval 1850 km/h. Tak už se těším na nejbližší let s Kamilem (domlouvali jsme si Káhiru někdy v říjnu, to je noční let 4 hodiny tam a totéž zpátky), protože budu ověřovat Boeingovy navigační systémy Garminovým systémkem. Garmin 12 má oproti starším předchůdcům podstatně citlivější přijímač a nejsou výpadky navigace např. v lese pod korunami stromů (tam ale snad s Kamilem nepoletíme).

Něco mu chybí
    Co mi u tohoto přístroje chybí, to je již zmíněné HSI. Zobrazení pomyslné silnice totiž není nic jiného, ale představoval bych si, že krom silnice a kompasové škály by tu byla ještě třetí možnost, HSI. Pilot ultralightu, který by si vzal toto GPS sebou na let by tak byl vybavený fajnovým navigačním přístrojem, jenž je dnes jedním z nejdůležitějších ukazatelů v dopravních letadlech a pomocí kterého se skvěle nalétávají kursy, radiály nebo přibližovací systémy. Nebyl by ani špatný rozpočet spotřeby paliva, což umí některé specializované letecké přístroje GPS, které spolupracují s autopilotem a palubním počítačem. Jeden kapitán z Airbusu 310 od ČSA si podobný přístroj dovezl z USA za dobrých 1200 USD. Ale pro toto malé GPSko by dozajista nebyl problém zadat průměrnou spotřebu paliva na 100 km pro auto, zásobu paliva, nechat vydělit dvě čísla a zobrazit je vedle údajů o čase na jednotlivých waypointech. Současně by se mohl zobrazit bod, v němž bude nutné palivo doplnit.

    Měření nadmořské výšky je u tohoto GPSka poměrně přesné. Proto by bylo dobře možné nadefinovat kromě směrové přímky také sestupovou a využívat tak přístroj podobně jako ILS při přesném přiblížení letadla na přistání. Sklon sestupové nebo stoupající přímky by se dal lehce měnit a využívat i při bezmotorovém létání: letěli bychom s padákem mezi dvěma traťovými body a chtěli bychom přiletět na bod, který je před námi, minimálně ve výšce 500 m nad zemí. Z toho místa by tedy vedla přímka do bodu a výšky, kde se právě nacházíme (Pink, stiskneme Mark!). Během letu už bychom jen sledovali, zda letíme "po glajdu", či zda se držíme stále nad ním anebo se propadáme pod něj. Hned bychom věděli, jestli doletíme k waypointu v předpokládaném čase (je zobrazený na displeji) anebo jestli budeme muset přitáčet výšku ještě před waypointem a tudíž se náš časový rozpočet poněkud zdrží. Tomu bych říkal flight management! A s padákovým kluzákem! Otto Lilienthale, to bys valil oči! Jenže tuto možnost Garmin 12 bohužel nemá. Výšky by bylo možné dát jako doplňující info do poznámek k bodům a pak je na displeji číst jako tabulku, jenže to je nepohodlné.

    Tak jako tak je Garmin 12 skvělý přístroj, ani ne za nějaké přemrštěné peníze. Je to zase další krok ke zpohodlnění našeho života. Už se těším na první přelet s Garminem 12 na palubě.