Čím větší množství světla dopadne na světlocitlivý materiál či snímač, tím větší účinek v něm vyvolá. Grafické vyjádřená této závislosti se nazývá senzitometrická charakteristika a pomineme-li oblast podexpozice (B-C) a přeexpozice (D-E), má tato křivka ve své střední části mezi body C-D tvar přímky. Jedná se tedy o přímou úměrnost.

    Některé druhy světlocitlivých materiálů ale reagují na stejně velkou změnu osvětlení více a některé méně. Ty, které reagují na změnu osvětlení více, mají sklon senzitometrické charakteristiky (gradaci) větší, strmější a výsledkem je potom kontrastnější a "tvrdší" snímek, jinými slovy obrázek s vyšším kontrastem a naopak. Metoda nízkého kontrastu se nejčastěji používá při portrétování.

    Dodatečným zvýšením kontrastu lze zase naopak úspěšně zachránit přičmoudlé a mlhavé snímky pořízené např. v oparu nebo také snímky přeexponované či naopak podexponované.