Nečas spěchá na jednání. Jeho šofér si to tedy žene slušnou rychlostí,
když v tom při průjezdu jednou vesničkou vyběhne z boční uličky prase.
Řidič už to nestihne ubrzdit a prase je na místě mrtvé. Když řidič
vystoupí, aby zkontroloval škodu na autě, všimne si díry v plotě u
jednoho z domů, odkud prase asi uteklo.
Svědomitý politik Petr Nečas ihned nařizuje řidiči, aby se šel
rodině omluvit a nabídl jim náhradu škody.
Když se řidič asi za tři hodiny vrátí, je úplně namol a v tašce si
navíc nese slušnou výslužku. Co jste jim proboha řekl, že jste
takhle dopadl?"
Řidič se opře o auto, aby neupadl a povídá: "Stačil jsem jenom
říct,že jsem řidič Petra Nečase a že tu svini jsem přejel a pak už
mě samou radostí nepustili ke slovu....."

Navečer jdou v Africe dva angličani na lov. Potichu se sunou kolem řeky, když vtom se ze břehu ozve strašný, nelidský řev. Rychle se prosekají rákosem a křovím a spatří pořádnýho, nejmíň pětimetrovýho krokodýla, jak do sebe souká domorodce. Ten už to má zjevně za sebou a z obrovské tlamy mu čouhá už jen jeho černá hlava. Angláni na to chvíli zírají a potom jeden z nich zahlásí:
"Ty vole, furt jenom slyším, jaká je tady bída a černá huba se tady válí ve spacáku od Lacoste."

Jede takhle trabant a dojde mu benzin. Zastaví škodovku a říká: Svezeš mně? Jasně, ty seš lehkej. Odpověděla škodovka. Jedou a škodovce dojde benzin. Zastaví bavoráka a říkají: Svezeš nás? Jasně odpověděl bavorák. A ty malej vzadu, kdyby něco, tak blikej nebo trub. Jedou skoro dvoustovkou když projedou kolem policajtů. Jeden říká: "Ty vole viděls to?! Tam jel bavorák dvoustovkou, na zadku mu nalepená škodovka a trabant tam za něma troubil a blikal, a snažil se ja předjet!!!"

Rodina Jebalovych jede na rodinnou dovolenou.Prijdou do hotelu na recepci, ze se zapisou.A otec hned vybali na recepcni:"Ja jsem Jebal se svoji zenou a dcerou. A toto je muj syn - taky Jebal se svymi detmi a manzelkou."Recepcni se diva dost znechucene a hovori: "Podivejte, mne je jedno kdo tady s kym sukal, ja vas zapisu jako jednu velkou zkurvenou rodinu..."

Starý, velmi unaveně vypadající pes se mi nedávno zatoulal do dvora.Byl dobře
živený a podle pěkného obojku a čistoty kožichu bylo zřejmé, že je o něj
dobře postaráno. Kývajíc přátelsky ocasem a s hloupým úsměvem, jaký umí
jenom psi, přišel za mnou a nechal se pohladit po hlavě. Celý šťastný, že jsem ho
neodmítl, se oklepal a sledoval mě domů. Kráčel pomalu po chodbě, pouze
očichal nabídnutý pamlsek, lehnul si na koberec do kouta a za chvíli už spal. Po
hodině spánku se postavil, oklepal a znovu přátelsky vrtíc ocasem odkráčel ke dveřím.
A já jsem ho pustil ven.
Příští den se vrátil, znovu mě pozdravil na dvoře, šel dovnitř na stejné
místo a v koutě zase asi hodinu spal.
Tohle se opakovalo po několik týdnů... Celý zvědavý jsem napsal a připnul
mu na obojek kousek papíru se vzkazem: "Rád bych zjistil, kdo je majitelem tohoto
nádherného a milého psa, a zeptal se,
jestli víte, že skoro každé dopoledne váš pes přijde do mého domu a hodinu
se tu vyspí?"
Následující den se pes přišel vyspat s odpovědí připevněnou na obojku:
"Jmenuje se Rusty a žije v rušné domácnosti se šesti dětmi, dvě z
dětí jsou méně než tříleté... snaží se jenom odpočinout si a
vyspat se. Mohla bych s ním zítra přijít i já?"