Slovo BRAZÍLIE vyvolává určitě u každého pocit exotiky a dobrodružství a to nejen u těch, kteří propadli úchylce PARAGLIDING. A když nám všechny okolnosti naší konzumní civilizace umožní se do této země podívat, zalítat si a dokonce závodit, není důvod nad tím přemýšlet.

    V úterý 2. března se já společně s Varvárem a slovenským lítačem Pištou Bendíkem chystáme vykonat cílový let Praha-Rio se dvěma otočnými body. První je Londýn. Zde je také přestup a pak Sao Paulo již na brazilském území. Po šestnácti hodinách a deseti tisících kilometrech se my a naše zavazadla ocitáme ve vedru 35°C na letišti v Rio de Janeiro. Následuje přesun autobusem na hlavní autobusové nádraží.

    Teprve cestou si začínám uvědomovat, že jsem v jiném světě, tedy v Brazílii, která téměř v ničem nepřipomíná to, nač jsme zvyklí z Evropy. Už jen to, že je takové vedro a váš stín není na jihu ale na severu. Nebo stačí jen natáhnout ruku a každý autobus vám zastaví. V autobuse jsou turnikety, neplatí se řidiči ale prodejci, který sedí u zmiňovaného turniketu a při vystupování se lístky vrací řidiči. Ve městě jsou cesty jen jednosměrné, takže vůbec nevíte, kudy se vrátit zpět.

    Na prohlídku Ria jsme měli jen pár hodin, ale úplně stačilo. Spousta aut, 10 milionů lidí a úmorné vedro. Při odletu na to budeme mít celý den.

    Pištovy informace, že autobus do Governador Valadares jede ve 14 hodin místního času, se naštěstí potvrzují a jsou dokonce i volná místa. Před sebou máme 11 hodin a přes 600km cesty po jedné z mála asfaltových cest. Do Valadares přijíždíme v jednu hodinu v noci. Cestou dostávám potěšující SMS, že máme zamluvený hotel od Tomáše Braunera, který už zde pobývá několik dní. Luxusní hotel s klimatizací, vrtulí, sítěmi v oknech, koupelnou, lednicí a snídaní se dá pořídit v přepočtu za 200-300Kč. To vše samozřejmě bez broučků.