Když létám, jsem šťastný a spokojený. Po přistání a zabalení padáku vyprchá euforie a opět posmutním. Ale nedávno jsem si uvědomil, že to není jen smutek. Je to i stud.

    Stydím se, že jsem český pilot. Stydím se, když musím v Itálii vysvětlovat, proč se ptám na možnosti pojistit se na lítání u jejich asociace. Stydím se, když neustále potvrzuji všem cizincům na Rané, že ta sonda na kopci je opravdu rozbitá. Stydím se, když opakuji hlavnímu inspektorovi do telefonu, že si opravdu myslím, že pro mne LAA nic nedělá. Budu se stydět, až budu příští týden posílat peníze do Rakouska na pojistku pro příští rok.

    Hrozně mě pobavil úvodník v posledním Pilotovi. Proč nikdo nežádá výjimku taky pro padáčkáře? Proč létáme v Evropě jako členové LAA načerno? Je docela možné, že třeba už příští rok bude stát u každého českého auta v cizině u přistávačky policie. Budou rozdávat pokuty? Zabavovat padáky? Nebo rovnou zavírat do šatlav? Nevím. Vy to víte?

    Rozhodně ale vím, že se nebudu stydět, až v lednu nezaplatím členský příspěvek. Nechci být prorokem a hrozně rád bych se mýlil, ale mám pocit, že tak do dvou, tří let bude v LAA z padáčkářů jen pár závodníků a instruktoři a inspektoři. Protože ostatní nebudou mít důvod.

    S pozdravem "létání pro radost".