"Do pytle, co je s tou bombou?" snažím se marně otáčením kohoutu zvětšit plamen plynového vařiče. Hoří jako v posledním tažení a hned po neobvykle dlouhé přípravě ranní polévky zkouším potěžkat nádobu s plynem, jestli snad není prázdná. Zdaleka není, pouze hrkání zmrzlé hroudy propan-butanu uvnitř vše vysvětluje.



    Zatímco zprávy z Čech hlásí ranní teploty kolem -4°C, v Cassinu jsme dnes ráno naměřili rekordních -9°C. Vylézt ze stanu před východem slunce je trestuhodná nerozvážnost. Ujeli jsme české zimě asi 1400km dolů k jihu a teď tohle. Ale možná právě díky těmto extrémním teplotním rozdílům mezi dnem a nocí nebylo problémem dostat se do výšek přes 2000 metrů, zažít v únoru dva týdny slunečného a letového počasí a skutečně taky každý den létat. A v případě silného větru pak stačilo přejet necelých 80km k moři a svahovat nad pobřežním útesem ve městě Terracina s převýšením 210 metrů.

    I přes určité potíže s přistáváním rogalistů na přistávačce terénu Cassino je třeba konstatovat, že Cassino a zejména pak San Donato jsou terény skutečně výjimečné a stojí za to sem v období naší vlezlé zimy zajet. Velice výmluvný je i termín, ve kterém místní pořádali zdejší šampionát na terénu San Donato - začátek listopadu 2002. Vypravit se do těchto míst sice znamená ujet vzdálenost zhruba 1400km tam a tutéž zase zpět, ale využitím italských dálnic se cesta stává docela snesitelnou. Komu ovšem připadají nesnesitelné celkové poplatky za jejich použití ve výši asi 40 Euro od Villachu až po Cassino, může využít horšího neplaceného úseku mezi městy Ravenna, Perugia, Terni a na placenou dálnici najet až u města Orte. Zbylý úsek do Cassina už pak stojí jenom 8.60 Euro. Pozor na ceny benzínu, které směrem k jihu Itálie výrazně rostou. Rozdíl činí až 20% a v okolí Cassina zaplatíte za jeden litr Naturalu 1.10 Euro, cena plynu (GPL) vychází na 0.60 Euro.



    Skvělou výhodou je možnost bezplatného táboření na pozemku a současně i přistávačce místního klubu "Volo Libero Cassino", ovšem po předchozí dohodě s prezidentem Remo Meruccim, kterého najdete v sídle klubu s názvem "Bar del Corso" ve vesničce Caira. Pečlivé uklizení odpadků a láhev skotské na rozloučenou je jistě nejenom dobrým zvykem, ale i určitou maličkou zárukou, že tady české piloty zase rád uvidí. Pokud si to ovšem sami nepokazíme.

    I když je možno na jižním okraji města Cassino nalézt veřejný kemp a v údolí u San Donato na souřadnicích N41°40.757' E013°47.673' dokonce velice pěkné maličké tábořiště, jejich provoz je omezen pouze na letní sezónu a v jarních, podzimních či dokonce zimních měsících si po dotazu na možnost stanování významně poklepávají na čelo. Podobně jsme dopadli i při pátrání po penzionech. Buďto hotel s celoročním provozem a cenou kolem 50 Euro za osobu (bed and breakfast) a nebo se pánové zastavte v létě.

    Komu nestačí na mytí voda z nedalekého potoka nebo z kanystru, může zajet do veřejného bazénu Fitness centra u hotelu Rocca na souřadnicích N41°30.462' E013°49.957'. Po 19. hodině není problém se s personálem domluvit pouze na sprchování za 0.20 Euro a nepochybně dražším plaváním klidně pohrdnout. Minci v uvedené výši je třeba mít ale připravenou předem, sprchy totiž fungují jako automat s dostatečně velkou časovou prodlevou na řádné umytí i toho nejšpinavějšího českého aviatika. Pramenitou pitnou vodu je možno nabírat asi 4km po silnici za horním startovištěm ve vesnici Terelle před místní školou vedle telefonní budky. Stačí otočit kohoutem na kamenném sloupku, popřípadě nejprve odlomit rampouch, který není v chladném období ve výšce 1000 metrů nic neobvyklého.

    Nejbližším nákupním centrem je Supermercato Punto na souřadnicích N41°31.339' E013°50.339', ke kterému je z přistávačky mnohem blíž než do města Cassino. Na internet už ale do města musíte. Na ulici Via M.T. Varrone sídlí "Open Gate", což je klasická internetová kavárna s cenou 1 Euro za 15 minut a vypnutými disketovými mechanikami ve všech počítačích (až na ten první vlevo).

    Ve městě je ovšem třeba počítat se zde obvyklou siestou, což znamená, že mezi 13. a 16. hodinou je všude zavřeno, ulice jsou liduprázdné a téměř nikdo a nic nefunguje. Je to historická tradice a konec konců logická reakce na vysoké teploty, které po poledni v těchto oblastech panují. Tomuto faktu je přizpůsobena dokonce i konstrukce a umístění městských laviček. Většina je vytvořena ze studených kamenných bloků, které jsou zastrčeny za severními zdmi velkých domů.

    Nějaké závratně vysoké odpolední teploty bohužel nemůžeme potvrdit, i když navzdory letos mimořádně studenému únoru všude kolem kvetou kytky a to dokonce i na startovištích. V zahrádkách domorodců dozrávají pomeranče a citrony a poslední dny našeho pobytu nám teplota na přistávačce přece jenom dovoluje vytáhnout hluboko z útrob batohů nakonec i kraťasy.




    Na vařiči bublá chalupářský guláš, do kterého jsem prve nakrájel celou cibuli a řádnou dávku česneku. Norbertovy nabízené domácí perníčky jsou po dvou týdnech už tvrdé jako podrážka, ale stále chutnají líp než vánoční cukroví. Slunce se pomalu kloní k západu, cvrlikání ptáků kolem pozvolna utichá a kraťasy už je třeba vyměnit za dlouhé kalhoty. Slabý vítr se už úplně uklidnil a v plechovém hrníčku se nádherně leskne hladina tmavě červeného italského vína.

    "Jsi normální, v takových mrazech nocovat ve stanu?" přišla mi včera SMS zpráva odkudsi z českých zemí. Nejsem, jistě že nejsem. Normální člověk přece tráví únorové večery v teple u televizoru a vaří si horký čaj nebo kávu. Ale nejsem si vůbec jistý, jestli je spokojenější či dokonce šťastnější. Možná právě to bublání guláše na vařiči, lesknoucí se hladina vína v zapadajícím slunci, pospolitost lidí, které dlouho znám a lecos jsem s nimi už zažil, to uklidňující ticho ve výškách kolem 2000 metrů, kam se člověk dostane pouze vlastním úsilím a umem, nádherné pohledy z výšky na neznámou krajinu, možná to všechno jsou ty důvody, proč budu příště zase kdesi mrznout v noci ve stanu, mýt si nohy v ledové vodě potoka a marně se pokoušet ukrojit ztvrdlý chleba.




    Rychle se setmělo a současně i ochladilo. Jdu zavčas opřít velkou rozebranou papírovou krabici o celtu stanu ze strany od hor. Výborné izolační vlastnosti "papundeklu" mám dávno odkoukané od bezdomovců. Obloha je jako každý večer úplně jasná a Polárka září v těchto zeměpisných šířkách nezvykle nízko nad obzorem. Ráno bude bezpochyby zase mínus devět ...