Chcete na tomto místě svoji reklamu ?


  ... návrat do rubriky.
Létání po východňársku

Karel "Charlie" Vejchodský

    "Vyrážíme lítat k maďarským hranicím za Rožňavu, jak to tam vypadá a jak se tam žije?" byla moje otázka na slovenskou kolegyni z práce. Odpověď, že by se tam neodvážila a jestli jsem nechytl úpal, mě však nepřesvědčila. Ani kamarádům z partičky při neochvějně pravidelné čtvrteční schůzi se nápad vyrazit létat na 30km dlouhý hřebínek u Hrhova mezi Rožňavou a Košicemi nepozdával a raději zůstali navijákovat u Brna. My jsme však s Pitrýskem byli pevně přesvědčeni o naší touze poznat nový terén, o kterém každý vykládal jak o bájné Atlantidě a nikdy ho neviděl. Spolu s námi ještě vyrazil ženáč Petr Říhák, který měl tou dobou tichou domácnost.

    Noční cesta utekla jak voda, 400km z Brna zvládl náš skvělý vůz Wartburg 1.0 SLX, jezdící snad na všechno, za necelých 6 hodin. Ráno bylo jak vymalované a my jsme po vydatné chmelové snídani vyrazili pátrat po startovišti. V motorestu Sorožka nám na náš odborný dotaz doporučili jet do vesnice Háj, kde prý občas létají rogala, a také se tu dle místních vrhají z kopce dokonce i parašutisté. My jsme však věděli svoje a během cesty na Háj jsme celou cestu pozorovali krásný, jižně orientovaný hřebínek s převýšením kolem 400m, po kterém jsme měli v úmyslu celé tři dny létat.

 Hrhov

    Po příjezdu do Áje (maďarsky Háj - veškeré nápisy jsou tu dvojjazyčně) jsme zjistili, že jinak než pěšky se nahoru nedostaneme. Pochod smrti vyšlapanou cestičkou na kopec Berč nám zpříjemňovaly všudypřítomné ještěrky, kterými se to tu jen hemží. Startovačku pro "parašutisty" jsme našli bez problémů, má převýšení necelých 300 metrů, respektive 570m n.m. a hned vedle je rogalistická rampa.

 Startoviště

    Je skutečně zvláštní, že se na takovéto placce vypíná prudce z rovin takovýto fantastický hřeben. Pouze západně od startovačky je nutno přeskočit údolí nad Hájem a dále se již jen vozit 30km nad Hrhovem k motorestu Sorožka a zpět. Zanedlouho přikvačili udýchaní lítači z Košic, a tak se konečně můžem ptát na místní podmínky, létání, zvyklosti a podobně. "Hlavne nepristávajte v rómskej osade dole v Drietome, inak vám zoberú aj gate," varoval nás jeden z místních.

 Domeček


    První den foukalo docela svižně od JVV, což nebylo na J svah zrovna nejlepší, a proti větru se nám nepodařilo zaletět nad náš zamýšlený otočný bod - kamenolom nad romskou osadou. Termika chodila pouze do 250m nad start a silným snosem do údolí bylo velmi těžké přeskočit po hřebínku nad Hrhov. To se podařilo ten den lídru místních lítačů Jožkovi Kolibarovi a po hřebeni doletěl až do Rožňavy.

    Zbytek dne jsme věnovali prohlídce místního městečka Moldavy, kde jsme si chvílemi připadali jak v Maďarsku, po několika ulicích zase jak v Rumunsku. Jednu část obce "okupují" Romové, a ve zbytku se mezi lidmi mluví skoro pouze maďarsky. Slovenštinu však zatím nezapomněli, a tak jsme se mohli plně věnovat koštování místních nápojů. Nejvíc nám chutnal dovozový Prazdroj. Oslovování děvčat větou "Ahoj, nevieš, kde tu je miestna didžina?" docela zabíralo, a tak jsme se těšili, že jich v neděli večer při tanci a v baru potkáme co nejvíc.

 Místní kozy

    Druhý den byl vítr ještě silnější a termiku snášel příliš prudce za kopec. Zkoušeli jsme ji tedy hledat v předpolí, ale po pár otočkách jsme byli zpět u svahu. Lom opět nevyšel a navíc od Košic přišla bouřka, patrně v železárnách makali, až se z nich kouřilo. Opět jsme odpoledne vyrazili do Moldavy, ale nedalo nám to a cestou jsme se chtěli mrknout na onu cikánskou osadu. Poté, co jsme do ní vjeli naším západním vozidlem, jsme tohoto činu začali litovat. Projížděli jsme pomalu místní highway, napravo dvacetičlenná tlupa divoce diskutuje, nalevo romská matka s cikánětem u prsu, všude kolem nechutné neudržované chatrče a spousta zápachu. Rychle otočit a pryč! Na konci ulice u obrovské hromady odpadků to otáčíme a Romové na nás stále hledí, co tu chceme. Teď když vidím, že snad odjedeme zdraví, vytahuju foťák a odvážím se udělat pár fotek. Ani nám za odměnu nepřistál na autě žádný předmět, a tak rychle odjíždíme do Moldavy, uklidnit se pohledy na spoře oděná děvčata různých barev. Na večerní diskotéce potkáváme pár známých, a tak nám večer příjemně utekl.

 Stavení

    Probuzení na Svátek práce bylo na slunci nepříjemné a kalné oči prozrazovaly naše předchozí flámování. Výstup však byl paradoxně nejpříjemnější za celé tři dny a na startu si opět příjemně rozumíme s Košičanmi. Konečně foukal J mírně šmrncnutý JV, termika se dala točit 400m nad hranu, a tak se konečně můžem snad prolítnout po celém hřebeni! Radost nám však po hodince zkazila obrovská buřina, šinoucí se ze Slovenského Rudohoří a víceméně flegmaticky slétáváme nad nasluněnou přistávačku. V 50 metrech nad rozpálenou zemí a nafukovaným svahem nalétávám stoupání, chvíli letím nad hranou lesa a když stále lezu 1,5m/s, tak to zkusím ohnout. Po dvou otočkách však dostávám neuvěřitelný výprask a v negativce se řítím dolů do stromů. Rotaci se mi ale naštěstí po pár vteřinách podaří zastavit a bezpečně přistávám. Jeden ze Slováků, co to viděl, mi přijde pogratulovat, takovou "figuru" s čistým vybráním kousek nad zemí prý dlouho neviděl. Drahocenná zkušenost s turbulencí v nízké výšce, jako bych o tom tolikrát neslyšel.

 Ve vzduchu

    Po rozloučení s kamarády z Košic vyrážíme směr Brno s pocitem, že se sem zanedlouho vrátíme. Při mírném J větru s termikou snad pro ty, co vyhledávají létání po hřebeni, neexistuje v našich podmínkách hezčí terén. Daň za toto zaplatíme dlouhou vzdáleností a malou dostupností, při dobré předpovědi však určitě nebude nikdo zklamán.

 Hrhov


Pro úplnost snad ještě přehled důležitých maďarských frází (psáno tak jak se vyslovuje):

Ed šeí - jedno pivo
Čókoj meg - líbej mě
Szeretlek, de nemond šenkinek - miluji tě, ale nikomu to neříkej

 Návrat na domovskou stránku