V neděli 2.6. večer jsem mluvil se šéfem. Na pondělí a úterý žádná práce. Hm, tak to je pěknej průšvih. Já se tak těšil a teď mi nezbývá nic jiného, než létat. Hodil jsem info na rozesílač SMS a kupodivu se pár podobně postižených chudáků ozvalo. Hurá! Nejsem v tom sám.

    V pondělí se, ostatně jako téměř vždy, skoro celé dopoledne řešilo, kam jet. Yehuda vyrazil na naviják do Roudnice, Škorpi s Tomášem do Krkonoš. Domluvili jsme se, že počkám na Grizzlyho, a pak pojedeme za nimi. Měl jsem v plánu zůstat se Škorpim v horách do úterý, kdy mělo být to správné přeletové počasí. Ti, kdož znají Grizzlyho pověstnou rychlost, mi asi nebudou věřit, že jsem na něj čekal jen necelé dvě hodiny. Zázrak!

    Vyjeli jsme z Prahy a zazvonil telefon. "Nad Černou horou je zadekováno, jedeme na Zvičinu," volal Škorpi. Hm, to moc dobře nevypadá, pomyslel jsem si. Někde za Jičínem volal znovu. "Na Zvíče se to zatáhlo, jedem na Černou, ta je OK!" Grizzly si vzal mapu a navigoval tak, abychom jeli také na Černou horu, ale zároveň abychom mohli ještě odbočit na Zvičinu. Tak se také po dalším telefonátu stalo. Na Černé foukalo do zad. Po hodině bloudění Grizzlyho zkratkami jsme konečně dorazili na kopec.

    Část "místňáků" seděla na severním startu, kde foukalo zprava, část na východním, kde foukalo málo. Odstartoval jsem sprintérským během po téměř rovném východním startu a jen tak tak se zdvihl nad mlází a mladý lesní porost. Start na Štikově v Železných horách je proti tomuto pohoda. Stoupáky nikde, jen nad krajem lesa pár bublinek z předpolí. Ostatní pak dali po sletíku ze severního startu.



    Grizzly s Tomášem odjeli zpět do Prahy a já se Škorpim k ségře do Špindlu. Večer se ještě ozval Yehuda, že v úterý pravděpodobně přijede. Předpověď byla velmi příznivá a ani čerstvě chycení pstruzi k večeři nám náladu nezkazili.

    V úterý ráno v deset hodin jsme vyjeli lanovkou na Medvědín. Škorpi byl nějaký zmatený a nechápavě koukal na hodinky. Startovat o půl jedenácté se mu zdálo předčasné i přesto, že se to nad kopci již pěkně kumulilo. Mé vyprávění o loňském nádherném polétání, kdy jsem startoval na Pláních ve stejnou hodinu a přistál dobrovolně po téměř pěti hodinách, vyznělo přesvědčivě, a tak jsme se oba chystali ke startu. Yehuda poslal info, že jede s Jazzmanem na Černou. Když se nechytnem, pojedeme tam také!

    Chvilku jsem počkal, "až to dejchne" a odstartoval. Do skvělého stoupáku. Jak jinak! Po pár otočkách jsem byl nad startem a pozoroval Škorpiho, kterému se nějak nedařilo zvednout. Za chvíli se objevil ještě jeden padák ve vzduchu. Místní lítač "Žíla". Nad hřebeny se začaly vytvářet řady kumulů a já se rozhodl letět po hřebeni směrem na Lysou horu, Harrachov, Jablonec, Liberec... Nebo snad až na Ještěd? To by byl už pěkný výlet!

    Stoupáky byly super. U Lysé hory jsem ustředil jeden obzvláště "výživný", div že se nezlomila ručička u mého analogu, který ukazuje jen do +5. Pak jsem šlápnul speeda a valil až nad Harrachov. Přibylo něco cirrovité deky a stoupáky byly jen nad kopci. V rovinách to nechodilo. Neměl jsem chuť pouštět se přes rozsáhlé lesy Jizerských hor a ani pokračovat s mraky do Polska mi nepřišlo vhodné. Navíc se nějak slily a zčernaly. Zkoušel jsem tedy ještě najít nějaké stoupáky více před kopci, abych doletěl alespoň do Jablonce. Nezadařilo se. Přistál jsem po dvou hodinách letu poblíž nějaké přehrady. Jak jsem později zjistil, jmenuje se Souš a od Medvědína je přibližně 25km vzduchem. Po silnici je to však skoro třikrát tolik.







    Po silnici jezdili jen němečtí turisté a ti přece nevezmou do auta nějakého divného stopaře s obrovským báglem. Po třech kilometrech pochodu nádhernou krajinou a malými vesničkami mne naložil autobus, který jel k hlavní silnici Harrachov-Vrchlabí. Odsud to už šlo relativně rychle zpět do Špindlu. U Harmonie balili zrovna padáky Yehuda a Škorpi. Škorpi létal tak nějak kolem Medvědína a Yehuda přilétl z Černé hory. Jak jsem se dozvěděl, tak Jazzmanovi a Karlovi se podařilo zaletět z Černé na Lysou a zpět. Pěkné!



    Vý-let do Jizerek byl moc pěkný i když ten Liberec... Třeba tam doletím někdy příště.