Bylo, nebylo, za devatero horami a devatero řekami se rozprostírá bájná zem padáčkářů zvaná Slovinsko. V malebném údolí divoké říčky Soči se nachází městečko Tolmin, nad nímž se do výšky 1080m n.m. tyčí kopec Kobala se svou slavnou startovačkou. Desítky ambiciózních pilotů se sem zdaleka sjíždějí, aby poklábosili, popili a občas i poměřili své síly a schopnosti při létání - zkrátka aby závodili.




    A tak se stalo i onen osudný srpnový týden. Pod záminkou otevřeného mistrovství Holandska se zde sešli slovinští, ruští, holandští, maďarští, litevští, japonští a chorvatští piloti. V tom mumraji nemohl samozřejmě chybět Čech. Tedy sešli se tu tři, ač předem svou účastí vyhrožovali mnozí další, kteří nakonec zbaběle vzdali a raději si zaletěli naprosto nesmyslné přelety do poháru. Jmenovitě jsou tu tedy Martin Pacejka, Karel Vrbenský a já, Honza Habermann.

Končím s prací,
prodávám barák,
mládí se vrací,
koupil jsem padák.

To éro lítá
do nových míst,
každé mě vítá,
tím jsem si jist.

    Poetická vložka, myslím, celkem pěkně vystihuje naši náladu před začátkem a vlastně v průběhu celého závodu. Možná se na nás ještě trochu podepsal předchozí týden, kdy jsme na tom samém místě měli skupinu pilotů na termickém kurzu. Ač jsme je zásobovali množstvím zaručených rad, jak točit termiku a létat přelety, vesele naše poučky ignorovali a létali si 50km přelety podle sebe. Tytéž zaručené rady se tedy budeme v nastávajícím závodě pokoušet aplikovat sami na sebe.


Neděle 3. 8.
    Vše to začalo v neděli ráno na již zmíněné startovačce, kam se letos piloti překvapivě nedostávali na korbě armádních nákladních automobilů, jak tomu bylo při loňském památném Mistrovství ČR 2002.

    Tím dopravním prostředkem, který letos organizátoři zvolili pro přepravu 105 zúčastněných pilotů, byly relativně pohodlné mikrobusy. Nevýhodou bylo, že civilní řidiči těchto vozidel zbaběle vzdávali jízdu na start již na konci asfaltové cesty, takže bylo třeba zbývajících několik set metrů absolvovat po vlastních. Navíc to znamenalo, že jsme ani neužili žádnou legraci s automobily padajícími ze stráně.

    V krásném počasí jsme s nadějí očekávali hned na první závodní den stokilometrovou disciplínu. Naše očekávání však zmrazila task committee, ve které opatrní zástupci Maďarů a Holanďanů prosadili velmi snadný "Race to goal" z Kobaly, přes kostel ve Volarje na Stol, zpět na Kozlov rob, do Drežnice a přes Mrzli vrh do cíle na stadión v Tolminu, celkem 74.7km. Dostupy do 2800m n.m. a spolehlivě fungující termika umožnily doletět do cíle 66 pilotům. Nerychleji se s tratí vypořádal slovinský borec Jurij Vidic, který dokázal docílit úctyhodné průměrné rychlosti 34.21km/h.



    V cíli se sešli i všichni tři zástupci českých barev, Honza Habermann na Addictionu 10, Karel Vrbenský na Magusu 14 a Martin Pacejka také na Addictionu 35. Karel byl po přistání trochu zklamaný, neboť měl v první polovině kola skvěle našlápnuto, chyba v druhé polovině ho však stála asi 15 minut, které v rychlé disciplíně znamenaly propad o dost míst. Naštěstí ve Slovinsku mají na zklamání celkem spolehlivý lék, takže po několika Laškach už měl Karel pouze radost z dosažené pásky.