Chcete na tomto místě svoji reklamu ?


  ... návrat do rubriky.


Byla to fikce nebo ne?

Josef Frídl
 

    Asi po čtyřiceti letech se mi vrátily sny. Normálně jsem usnul a znovu - vycházím na ulici, rozebíhám se po silnici, mávaje mírně rukama podlétávám dráty a létám a létám. Jen tak, úplně bez cizí pomoci. Vzbudím se, sen v živé paměti. Vzpomínám si, že něco podobného již kdysi v médiích proběhlo, dokonce toho dotyčného chlapa v noci vážili i s postelí. Samozřejmě nic.

    Začíná se mně to jaksi srovnávat - v patnácti letech těžký úraz pravé nohy, málem invalidita. A to, že asi nebudu již nikdy normálně chodit, mně neměli tenkrát říkat. Tajně se cvičilo, několikrát se bolestí omdlelo, ale touha létat byla asi nade vše. Čtyřikrát jsem prodělal paravýcvik, než se mně podařilo doktory oblafnout. Tabulku u očaře jsem znal nazpaměť od začátku až od konce, ale nakonec prohlídkou za mě musel projít kamarád. Dnes mám několik tisíc seskoků.

    Mezitím létám se vším, co má a nemá motor, ale samozřejmě vedle nebo za mnou sedí vždy ten povolaný. Miluji akrobacii. Nakonec zvládám starty i přistání samostatně. Mění se doba, nastupuje komerce, za všechno se více a více platí, peněz se nedostává, ale touha létat je stále silná. Opouštím tedy tuto sféru. Vrhám se s vervou na motorový paragliding se všemi plusy i mínusy. Plechy se kroutí, šrouby uletují, lámou se vrtule. Nevím přesně, ale šest jich padlo. Dnes vlastním to nejlepší éro i motor a mám nelétáno na MPG... no, dost. Výčet musí jednou skončit. Sen se mi splnil, létám a létám, zdravý jsem, sny se mně již nezdají. Ať se vám vaše sny také tak perfektně vyplní. Asi jsem byl v minulém životě ptákem.



 Návrat na domovskou stránku