Když jsme byli členové juniorky parašutistů Aeroklubu ČSR, mívali jsme různá soustředění a provozy za řízení různých trenérů, třeba AA, FA, mjr. Ř. atd. Ale co nás mohli moc naučit, když je vás na tři výsadky. I když jsme mohli dělat denně i 6 seskoků, při komplexech jsme je nikdy nemohli odskákat, leda na přesnost přistání. A tak jsme se pokusili přes své známé navázat družbu s ASD spojeneckých vojsk. A ono se to podařilo v Olomouci a v České Lípě. To bylo něco. Oni totiž skákali prostě pořád. A ta rychlost, AN-2 se škrabala do dvou a půl kilometru hodinu, zato MI-17 sedm minut. A teď k vlastní činnosti: nafasovali jsme od vojáků každý 10 padáků, zabalili a šli na to. Samé 3000 metrů a bez balení. Dopoledne skončilo s tím, že každý měl u balicího stolu hromadu vyskočených padáků a zatímco letěla Migina natankovat a piloti se najíst, jsme je zabalili. |
|
|
Odpoledne se to opakovalo, večer jsme je zabalili na ráno. Samozřejmě se to ve Svazarmu dozvěděli, seskoky nám neuznali a ještě nám pohrozili vyhazovem. Ale to nám vůbec nevadilo, protože výkonnost přímo letěla nahoru. Několikrát se nám stalo, že nás na soustředěních hnali ihned nahoru, protože nevěřili stopkám. I přesnost se rapidně zlepšila. Video ještě neexistovalo. Vždyť jsme skákali u Rusů na UT-15 a doma na PTCH-8. V té době měli útéčka jen Dukláci a státní repre.
A teď se dostávám k jádru věci. Měli jsme aeroklubácký provoz z Brigadýra a já jsem vysazoval. Pilotoval R..l a bylo to těsně po provozu v České Lípě, byl jsem unavený a nevyspalý jak pes. Než jsme nastoupali, jsem si zdříml, pilot mě vzbudil a šlo se na to. Konec konců, když jsme lezli na soustředěních na výšku s Andulou, tak jsme stejně všichni spali.
Vysadil jsem mlaďochy, byl to poslední let ze šestnácti stovek - dvacítka. Vyskočil jsem za druhým (a to jsem již měl povolení skákat bez Kapa, neboli KAP-3P), nic nedělaje jsem si chtěl vychutnat volný pád, položil jsem se na vzduch a normálně, věřte či nevěřte, usnul. V hlavě mně probíhalo poslední nádherné soustředění u Rusů ... a teď mě něco říká: "Otevřít, otevříííít!" Probudil jsem se, bleskově otevřel a přistál. Děcka na zemi mě již viděli mrtvého, jejich očima jsem se zhoupl a bezpečně přistál.
Z vlastní zkušenosti tedy opravdu mohu říct - dá se usnout i za volného pádu, vždyť i ptáci za letu do teplých krajin někdy spí. Večer jsme šli do P...e do hospody a druhý den naštěstí pršelo.
Ať nám to lítá!
|
