Podnět ke vzpamatování přišel až v podobě vlezlé zimy vysoko pod základnou mraku, a tak tomu nešťastníkovi nezbylo než si uvědomit důvod svého výskytu na onom místě, přijmout svůj nelehký úděl a pokračovat až do vytouženého cíle. Specielně toho dne jsme mu my ostatní (samozřejmě mimo Danečka) mohli takovéto plody jeho olbřímího odhodlání a plachtařského umu jen suše závidět. A to se během točení stihnul nejednou pozvracet! Avšak příliš by mne nepřekvapovalo, kdyby se v našich řadách vyskytovali i takoví drsoňové, kteří by se, za jistých okolností, výměnou za dolet do cíle neváhali třebas i posrat. Abych se řešení takovýchto dilemat vyvaroval, již řadu let se snažím dodržovat svůj předletový rituál. Nejednou se však dostáván do situace, kdy po vyhrabání se z houštiny je zřejmé, že mezitím již všichni favorité pohotově využili rozhodující interval dne a už si to vesele přeskakují od mráčku k mráčku. Zcela na místě pak bývá sebereflexe ve stylu: "zases to prosral, hňupe".

Sobota 4. června
    Předpověď počasí nevěstila nic kloudného, a tak mě bubnování deště do plachty stanu nikterak nešokovalo. Alespoň jsem měl šanci zmírnit můj propastný spánkový deficit, jehož příčinou byly halasné noční reje doma provozované mými zánovními dcerunkami-dvojčaty.

    Přes den se lidi povětšinou stahovali do dvou lokalit. Do chaty pronajaté vesměs reprelítači a do Tůčova nového rodinného šapitó. Navečír se pak v kempovém bufetu postupně rozjížděla volná zábava účastníků zájezdu. Pro kontumační neúčast přeborníků šnapsového víceboje z předchozího večera se konzumace omamných nápojů propadla na úroveň průměrného školního výletu, v důsledku čehož pak zklamaná obsluha zavřela krám již před 22. hodinou. Přesto jsme se nenechali odradit a zábava pokračovala nerušeně u zastřešených stolů. Ze zaznamenání hodných úletů tohoto večera nemohu nezmínit převratný vynález dvou nejmenovaných členů našeho zlepšovatelského hnutí s pracovním názvem "Raketomet ZK, vzor 05". Jeho podstatou má být řada duralových trubiček připevněných po straně speedbaru či trapézky, do nichž přijdou zasunout rachejtle odpovídajícího průměru. Z následné diskuse vzešla řada námětů co do účelu tohoto zařízení, avšak asi největší ohlas zaznamenal návrh jeho použití při zahánění dotěrně či nepřátelsky se chovajících létajících objektů. Chápu, že díky některým bezohledně a agresivně létajícím jedincům jde občas opravdu o život a přiměřená sebeobrana by tak byla na místě, ale doufám, že tato šnaps-idea zůstane jen v oblasti říše bájných úletů. Avšak abych tady nebyl za konzervu, dokážu si představit koncert "Guťákových varhan" u příležitostí jako jsou např. zavírání nebe, novoroční lety apod.

Neděle 5. června
    Další dospávání za zvuků dešťových bubnů z něhož mě kolem 10. hodiny ranní vytrhl venkovní hlas kamarádky Dáji s informací o odtroubení zbytku závodů. Chvíli mi trvá pochopit, že tato informace je specielně adresována mé osobě, protože ostatní okolní stany jsou již sbaleny. A to včetně sousedního Tůčova řadového rodinného stanu. Nemít starostlivé přátele, patrně bych tam spal dones. Jakmile dobaluji snese se zběsilá průtrž, a tak nezávidím Barešákovi, právě dorazivšímu z Prahy. Asi bude nucen balit svůj promoklý plátěný útulek ještě za takovéhle sloty. Ale co jej nezabije... Praha pak při příjezdu je jako z jiného světa - po dešti ani vidu ani slechu.


Co dodat na závěr?
    Mám-li tuto z mého subjektivního pohledu popisovanou akci zhodnotit, dovolil bych si podělit se o následující shrnující postřehy:

    Chronické problémy se svozy u řady předchozích ročníků MČR byly tentokráte vyléčeny pomocí letošní úrody sličných svozařek, za jejichž trpělivost a nasazení jim bezesporu náleží náš vděk.

    Létalo se zde převážně v rovinách Podkrkonoší s dostatkem rozlehlých přistávaček po trase.

    Zcela nepochybně se jednalo o nízkorozpočtovou akci, a to i z pohledu kapes soutěžících.

    V soutěžním poli MČR ZL se poprvé objevily některé mladé naděje našeho "visacího létání". Konkrétněji v osobách pražských borců Jirky Guta zvaného Guťák a Pavla Hofschnaidra alias Hofiho, kterým v létání i v bavičském projevu zdatně sekundoval Lukáš Klika, dorazivší až z dalekých Beskyd. Ke skutečnosti, že po tak dlouhém půstu byl zvolen soutěžní terén na území ČR, možná nahrál i ten fakt, že stále méně lítačů se účastní soutěží MČR ZL. Bohužel ani relativně malá vzdálenost a více než přijatelné náklady nepřiměly řadu českých či moravských lítačů, aby se svou účastí pokusili přispět k pozvednutí výkonnostní úrovně tohoto tak jedinečného a fascinujícího sportu. Můžeme jen ve skrytu duše doufat, že relativně nízký bodový zisk z obou odlétaných disciplín přiměje ostatní dobrovolně absentující piloty ZK k účasti na nadcházejícím druhé části, organizované Pedrem Nedomou ve sladké a mnohým tak dobře známé Francii.


    Tak tedy... AU REVOIR EN LARAGNE!!!