V sobotu zůstal Vlk s nemocným Danem doma a opravovali "narovnanou" náběžku. Naštěstí se podařilo Tomášovou zásluhou (díky) sehnat trubku vyhovujícího průměru a oprava se podařila. Večer bylo oficiální zahájení.

    Život ve městě by se dal rozdělit do tří fází. Ráno - městečko má na pohled normální počet obyvatel, siesta - hustota osídlení se snižuje na 2 obyvatele na 1km² a večer - do města se sjíždějí všichni z okruhu 50km. Obzvláště dívky mezi 14.-17. rokem, asi s vidinou "výhodné partie" ze zahraničí, ničily všech 200 závodníků kyprými tvary, napasovanými do přiléhavých kalhot (sukně byly vidět minimálně) a mnohdy velmi sporým oblečením od pasu nahoru. Další, pro nás již od dob počátků budování socialismu neobvyklá věc, byly ženy provádějící těžké zemní práce. Starosta totiž rozhodl, že na počest konání MS postaví na náměstí kašnu. Pracovníky rozdělil na dvě skupiny. Jedna pracovala (dělala výkopy, betonovala, štípala a vozila kamení). Ta se skládala téměř výhradně z žen. Druhá seděla na židlích kolem a pozorovala, jak pokračují práce. V té byli pouze muži. Tento způsob soužití obou pohlaví si vysloužil pochvalné mručení našeho předsedy a poznámky o emancipaci dotažené až do konce.



    Zahájení se skládalo z pochodu městečkem, kde nám tleskaly a jásaly výše zmíněné masy místních i přespolních děvčat, projevu starosty s přestřižením stuhy na kašně a ohňostroje. Ten ovšem, osvětlen ještě poměrně ostrým sluncem, neměl příliš efekt. O jedinou zábavu se postarala skupina chovanců z místního ústavu pro postižené. Oblečeni do stylových kostýmů, doplněných drátěnou konstrukcí připomínající rogalo, zazpívali několik ostrých kusů a předvedli ústavní flamengo. Pedro, mluvící velmi dobře španělsky, nám tvrdil, že rozumí jen každému desátému slovu, a to jen proto, že je sprosté. Poté vystoupila jakási diskoskupina, ale tu jsme si již do konce neposlechli. V neděli byl první soutěžní den.



    Božka přijel z briefingu tradičně dost pozdě. Od 9:00 se totiž podávala snídaně pro teamleadry v podobě švédských stolů. Na kopec nás jelo všech 7 dohromady. Horko těžko jsme hledali místa na stavění. Závodníků bylo asi 200 a kopec dost malý. Již od rána foukal celkem ostrý severovýchod a v pět hodin organizátoři rozhodli, že se nepoletí. Kdyby nám pobyt na kopci nezpestřil jeden dustdevil, tak to byla celkem nuda. Na hraní si bohužel vybral ze dvou set křídel zrovna Vlkovo a Honzovo, se kterými předvedl figuru panna-orel a Danovo, které postavil na čumák, párkrát protočil a flákl s ním na kámen. Pajdavý Dan s rozseklým kolenem nestačil k éru dost rychle doběhnout a jen smutně přihlížel. Výsledkem byla deseticentimetrová skoba v horním potahu.

    V pondělí se sice jelo na kopec, ale jen jsme čekali na slabší vítr. Marně. Po krátké poradě jsme zamířili na výlet k Atlantiku. S větrem o rychlosti 50km/h v zádech dosahoval Transit své maximální rychlosti. U moře fučelo takovým způsobem, že písek zvedající se z pláže nás bolestivě bodal do všech odkrytých částí těla. Dva z nás (nebudu jmenovat) rozhodli, že se vykoupe i Radek a pomohli mu překonat ostych před vodou. Všem (kromě Radka) to připadalo jako velmi dobrý vtip až do chvíle, kdy se zjistilo, že měl v kapse mobil a dálkové ovládání od své Audiny.

    Středa byla konečně letová. Ne, že by byly přímo letové podmínky (stabilní vrstva v 1200m a slabé stoupáky), ale organizátoři byli již tak nervózní, že nás pustili i do těchto podmínek. Organizace na startu byla zoufalá. Kombinace losovaného a nuceného startu se nikomu nelíbila. První z našich startoval Vlk, poslední Dan, a to dobré 2.5 hodiny po něm, kdy byly termické podmínky již znatelně horší. Tomáš sednul u 1. OB, ostatní asi o 20km dříve.



    Svoz se nám moc nepodařil. Radek, kterému se éro ukryté na nejvyšším kopci v okolí nechtělo v nesnesitelném vedru táhnout neschůdným terénem k silnici, se vydal k nejbližší haciendě poprosit hodné vesničany, zda by mu ho nedovezli traktorem. U haciendy zuřivě štěkal za povážlivě nízkým plotem hlídací pes a nikde ani živáčka. Když se pochvíli zpoza stavení vynořila hodná stařenka, myslel si Radek, že má napůl vyhráno. Jediná komunikace pomocí tlumočníka Pedra z vysílačky ale neměla vůbec žádný efekt. Stařena řekla pouze "mierda" a vypustila psy.

    Božka se oproti vyzkoušenému systému naložit nejdříve člověka a pak éro rozhodl pro obrácený postup a vyrazil podle GPS do polí. Podařilo se mu nemožné. Zapadl s autem na kopci v naprosto vyprahlém slunečnicovém poli do bahna až po nápravu. Danovi a Božkovi trvalo vyprošťování přes 3 hodiny. Mezitím dorazili na místo Bareš a Vlk, sedli do auta a z bahna vyjeli. Náš "pološpaněl" Pedro přistál u jedné haciendy s hospůdkou v polích, kde mu místní po pěti hodinách čekání kromě piva a večeře začali nabízet i své sličné mladé dcery. Éra Bareše a Vlka se ve tmě vůbec nepodařilo najít, a tak se pro ně museli vrátit příští den ráno. Trochu smůlu měl Honza, který špatně nastavil GPS a let se mu nezaznamenal. Ohodnocen byl nulou.




    Čtvrtek byl vyhlášen také jako letový. Slabší podmínky než ve středu. Vypsána byla disciplína 60km. Startovní pořadí bylo pevné a bylo dáno výsledky předchozího dne. Tomáš startoval 30., ostatní někde kolem 100. pozice. Poslední startoval Honza, ten si ovšem spravil náladu výkonem pouhých 6km od cíle. Tomáš dolétl a posunul se na 9. příčku.

    Na pátek byly hlášeny ještě slabší podmínky a předpověď vyšla. Z našich měl první startovat Tomáš, ale organizační zmatky na startu, zavírání a otevírání okna z bezpečnostních důvodů ho vyšouply z pozice a startoval až o hodinu později. V tu dobu byl ve vzduchu již Radek, který se napsal do tzv. "early birds". Tuto možnost dali organizátoři každý den 30 pilotům, kteří mohli startovat před oficiálním pořadím.

    Ve slabých podmínkách to byla trochu loterie. Ovšem tito "ptáci", jak jsme je nazývali, měli povolen druhý start na konci startovního pole. Honza, přestože měl startovní pozici 54, byl ve vzduchu velmi brzy a plácal se spolu s dalšími 80 závodníky 200-400m nad startem. Tomáš se po startu také nemohl dlouho chytit. Odcházel s malou výškou a jak se po přistání ukázalo i nevhodnou stopou. Přistál mezi 1. OB a startem o kousek dál než Vlk. Tento "bombaut" ho nakonec připravil o celkově dobré umístění. Nejdále dolétl Honza. Náš náskok na slovenský team se povážlivě snížil na pouhých 645 bodů. SMSkou jsme se od větroňářů létajících na severu Španělska dověděli o dostupech 4000m a pětistovkách. Nezbylo než skřípat zuby.