Skončilo září a s ním i pohárová soutěž. Letošní vítěz Jirka Nádvorník dosáhl necelých 350 bodů, což je o 30 více než Míra Čáp loni, ale o 50 méně než já předloni. Překvapila vyrovnanost soutěže. Rozdíl mezi třetím a desátým místem činí pouze 50 bodů.

    Pouze FAI trojúhelníky přihlašoval Lojza Bedáň. Létal jako volný pilot na první části MČR v Jeseníkách. Za ideálních dnů se slabým větrem a dostupy až 3000m si vypisoval mikrotrojúhelníčky, aby zůstal v případě přistání do terénu v dosahu svozu závodníků. Ti létali neuzavřené tratě se startem na Kamenci a s cílem v Šumperku na letišti, které do poháru nešly nahlašovat. To vyneslo Lojzu na měsíc do čela poháru.

    24. srpna se Lojza pokusil znovu zamíchat pořadím. Bohudík si včas nezjistil bodový zisk svých konkurentů a naplánoval si trojúhelník jen 44.4km dlouhý. Po jeho uletění zůstal o pouhý bod za mnou a nic mu nebylo platné, že měl výšky na rozdávání a ještě doletěl přistát do Šumperka.

    3. července jsem se s Pedrem Nedomou a Peťkou Fialkou pokusil o nejznámější FAI trojúhelník v Krkonoších. Po startu z Černé hory následuje 20km na Lysou, které jsme museli pro extrémně nízké dostupy slábnoucí termiky letět oklikou přes Žalý. Zatímco Peťka spadnul v Rokytnici, s Pedrem jsme vytočili poslední mrak dne nad Vlčím hřebenem a pak se jen plížili k druhému otočňáku - křižovatce Hrabačov. Tento 14.6km dlouhý úsek bývá nejtěžší a i tentokrát vedl proti sílícímu větru. Zatímco Pedro sedl na úpatí Žalý, já vyfotil z 200m nad zemí Hrabačov. Točením nul a půlmetrů jsem se nechal dofouknout již potřetí na Žalý. Poslední rameno 16.8km dlouhé jsem letěl na 6 stoupáků, které končily jen 200m nad úrovní startu na Černé hoře. Přistál jsem úplně propocený a 128.5 bodu je opravdu zasloužených.

    18. července jsme byli na Černé znovu. Tentokrát 3/8 kumulů ve 2200 metrech a zanedbatelný vítr dávali jedinečnou šanci. Zatímco většina pilotů si píše Lysou a Hrabačov, já vytahuji tajnou zbraň. Pokusím se o Jánky, Harrachov, Jilemnici a zpět. Nikomu na startu to neprozradím. Ještě to tak. Já to po večerech měřím a vymýšlím, oni to ode mne opíšou a ještě mě pak zažehlí. Tento trojúhelník zachovává hlavní výhody minulého. Nejdelší rameno zůstává na čáře Černá - Liščí - Pláně - Medvědín - Zlaťák - Kotel - Liščí, druhé a třetí ramenou jsou na hranici 28% obvodu FAI troujuhelníku a zůstávají na nosivých osách Vlčák - Žalý a Žalý - Černá. Pouze u každého vrcholu je vlastní fotobod vytažen na hranici doletu z posledního termického bodu, kterými jsou Černá, Lysá a Žalý. Zisk je ohromný, z 51.4km je najednou 74km.

    I když nestartuji první, než ostatní vytočí a než se zformují, mám za sebou let na můj startovní bod Jánky a už jsem zpět. Přitom neklesám pod 1600m a ze základny nad Černou vyrážím na Špindl první. Bohužel se mraky začínají slévat a před přeskokem Labe s Čápiskem dlouho nabírám i v půlmetrech. Nad Medvědínem to už je zase ono a na Lysou jedeme těsně pod základnou s hrazdou u kolen. Až doteď se mi zdálo, že jsem orel. Než doletím vyfotit Harrachov, zabořím se pod úroveň Čerťáku, zde je 7/8 pasivních mraků, hodinu točím nuly a když jsem se konečně zvedl a přeskočil zpět na Lysou horu, zastíní se i celé Rokytnické údolí. Přistávám zde v absolutním bezvětří. Jen ve vysílačce slyším ostatní, jak jim kvílí vária a Čápiska, Peťku, Tůču a Přemka, jak hlásí dokončení svých trojúhelníků. Jistě to znáte o tom vrabci v hrsti.

    Letos asi bylo více větrno, protože nejvíce bodů piloti získali z cíláků a volných přeletů. Celkový vítěz Jirka Nádvora udělal dva dlouhé lety z Řípu za východní situace. Odtud mu to opravdu jde a všichni mu jeho vítězství přejeme. Zvláště, když mu nevyšel film za tři kola MČR ve Francii.





    Nejvíce bodů získali o supervíkendu uprostřed prázdnin Martin Kříž a Lubin. Zatímco nároďák moknul v Itálii na MS, v Čechách byly plachtařské hody. Za východní situace s vysokými dostupy létaly i vrata. Ale o tom se dočtete v časopisu Pilot v samostatném článku.