Letní červencové počasí, příznivá meteosituace, ale hlavně chuť zase společně vyrazit ze Šumperka a poznávat dosud nepoznané rozhodla. A tak jsme se domluvili - Petr Hnilica (autor článku) a jeho dlouholetý kamarád Ruda Nieč, který Petra kdysi dávno učil bezpečně létat na závěsných kluzácích.

    Nyní už máme stroje motorové - Petr dvoumístné motorové rogallo OK DZG 03 s podvozkem DOLPHIN TOMI III., s křídlem Petra Máry MW 155, čtyřdobým motorem Verner SVS-1400 a třílistou celokompozitovou vrtulí VHF 1800. Ruda létá s hornoplošníkem PEGAS vlastní konstrukce OK AUA 07, který postavili a provozují společně s bratrem Radkem. Ultralight Pegas je osazen jednokarburátorovým motorem Rotax 503, který přes reduktor pohání třílistou stavitelnou vrtuli Junkers.

    Na cestu ze šumperského letiště jsme vyrazili v sobotu 18.7.1998 směrem na letiště Prostějov Stichovice (LKSB). Po 40 minutách letu a domluvě s řídící věží sedáme na travnatou plochu s bočním větrem a po asfaltové cestě přijíždíme k hangáru. Zde prohlížíme a obdivujeme sestavenou stavebnici firmy TEAM, jednosedadlový AIR BIKE. S místními piloty probíráme létání v místních podmínkách rovinatého kraje, posloucháme zážitky zkušených pilotů prohánějících k plné spokojenosti Moby Dicka v termice. Ještě malé občerstvení, rozloučení a startujeme kurzem 173° směrem na letiště Kyjov. Během letu posloucháme radiokorespondenci dalších účastníků letového provozu, nejsme tedy ve vzduchu sami. Prolétáme kolem letiště ve Vyškově, v dáli na obzoru jasně vidíme Pálavské vrchy a elektrárenské věže Dukovan nad kterými se válí oblaka páry a za necelou hodinku přistáváme na letišti aeroklubu v Kyjově (LKKY). Chvíle odpočinku, občerstvení v místním baru a přátelské popovídání s řídícím končí naši zastávku a protože další plánované přistání je daleko, tak startujeme.

    Prolétáme nad upravenými vinicemi kolem Pálavy, pod námi se lesknou vodní plochy nádrže Nových mlýnů, ve vzduchu je příjemný "olej" a blížíme se k Miroslavi. Pod námi se objevuje travnatá vysečená přistávací plocha, na které startuje motorový padákový kluzák a tak sedáme. Bylo nám divné, že zde nestojí žádný hangár a po přistání se dozvídáme, že jsme na soukromém, teprve budovaném letišti pro UL. Za chvíli přistává z vyhlídkového letu spolumajitel letecké plochy a pilot UL se svým krásným Eurostarem. Navečer přelétáme ve formaci s místními piloty na v roce 1995 znovu otevřené letiště Miroslav.

    Zde jsme přivítáni bývalým náčelníkem aeroklubu panem Vondrákem a správcem panem Šimšou, prohlížíme letadla ve zcela zaplněném hangáru, který po letech zase slouží svému původnímu účelu. Zde se také potkáváme s piloty z Teplic, kteří přilétli s Asterixem a Stratonem. Večeříme kuřata na rožni připravená místními piloty a romantický večer při svíčkách při povídání kolem zahájení provozu a létání na letišti Miroslav končí náš první letový den.

    Pan Zdeněk Růsek se o nás všechny stará i v nedělní ráno 19. července, přiváží čerstvé pečivo k snídani a žízeň hasíme v jeho kantýně. Dopoledne se chystá velká formace ultralightů směrem do Třebíče na slet UL a tak se přidáváme a letíme společně. V Třebíči se naše stroje řadí ve skupině na finále a jeden za druhým sedáme. Prohlížíme krásný hangár, spoustu UL jak v hangáru tak na letištní ploše a při předvádění letových ukázek. Místní piloti mají pochopení i pro naše potřeby natankovat, tak nemáme žádné problémy a jsme vděčni.





    Odpoledne se loučíme a startujeme směrem na letiště aeroklubu Polička (LKPA), kde nás vítá silný vítr a vysoká tráva na přistávací ploše. Zde je v provozu Blaník, po startu na navijáku se snaží zachytit v termice, ale silný vítr na náhorní plošině letiště ve výšce 600 m.n.m. mu to nedovoluje. Čekáme na zklidnění větru a odpoledne se vydáváme na cestu zpět do Šumperka. Počasí po oba dny bylo skvělé, že lepší bychom si ani nemohli přát.

    Z tohoto výletu jsme velmi příjemně letecky naladěni a tak dne 15.8.1998 odlétáme na slet UL do Skutče, cestou u České Třebové potkáváme v bezoblačné termice točit větroň, zachraňující se nad rozsáhlým lesem a na odpolední zpáteční cestě vidíme tohoto zoufalého nešťastníka čekat v poli na odvoz.

    Po příletu sledujeme příznivý vývoj počasí na příští dny, domlouváme další aeročundr, ale nakonec odlétáme v úterý 18.8.1998 zase sami. Startujeme směrem na Ústí nad Orlicí, prolétáme nad UL plochou Jehnědí, přes Choceň, přelétáme Chrudim a po 110 km letu kroužíme nad domem výrobce mého rogalla Mirka Řeháka a vzápětí přistáváme na nedaleké soukromé letištní ploše ve Škudlech u Přelouče. Vedle plochy, v UL hangáru prohlížíme pěkně provedené MZK a od Mirka přijímáme pozvání na malé občerstvení, ale hlavně na prohlídku výroby jeho nového létacího aparátu - motorového virníku. Dokončení prototypu již nebude dlouho trvat, otázky a odpovědi neberou konce (jednou bych se chtěl naučit na takovém stroji létat), ale čas neúprosně běží a my musíme dál.