Nižší start na Lion's Head je nejpoužívanější, bohužel je tak akorát pro jeden padák, navíc lemovaný stromy a tak je tu občas o zábavu postaráno. Kromě toho je zde obvykle fronta zájemců. My jsme hned po příchodu pomáhali vymotat ze stromků místního pilota tandemů Steffa, který nás předtím na startovačku navedl po telefonu (082 8814724). Když jsem si na jeho padák sáhnul, hned jsem byl doma - nápis Gradient byl jasný. Steff s ním má nalétáno několik set startů a vyjadřoval se o něm velice pochvalně. Protože docela pěkně foukalo, hned jsme do toho hupsli a okamžitě začali nabírat výšku. Jakmile jsme se ve vzduchu trochu zorientovali, pokusili jsme se přeskočit údolí k Table Mountain a pak jsme po jejím úbočí vysvahovali až do úrovně horní stanice lanové dráhy. Oba jsme si tak splnili svůj sen o létání nad touhle tajemnou horou. Teoreticky je možné startovat i přímo z Table Mountain vedle lanovky, ale start je možný jen málokdy, protože zde hodně fouká a startoviště také není z nejlepších. Zkušený místní pilot se nám přiznal, že se zde pokoušel odstartovat celkem jedenáctkrát, ale nikdy neuspěl.





    Po několika hodinách nádherného létání s výhledem na celý Cape Town jsme přistáli na oficielní přistávací ploše - travnatém hřišti vlevo od tenisových kurtů. Hned vedle přistávačky je hospoda a nedalo nám ani moc práce sehnat odvoz zpět na parkoviště.

    Trochu jsem podcenil, že vítr foukal od jihu a byl zvlášť ve větší výšce pěkně studený - několikahodinové polítání jsem odnesl pěkným nachlazením.

    Když jsme vyjížděli od přistávačky, Steff nás zastavil se svým krásně zrestaurovaným padesát let starým pick-upem a pozval nás na večeři se svými kamarády. Při večeři na nás udělal skvělý dojem - kamarádský, výborný bavič a iluzionista. Mě dostal v okamžiku, kdy pro posmutnělého černošského chlapečka od vedlejšího stolu udělal během pár okamžiků z nafukovacího balónku rybičku. Večer skončil jointem na pobřeží a pozváním ke Steffovi domů, protože už bylo pozdě a my jsme neměli sehnané ubytování. Steff postupně kontaktoval snad všechny české výrobce padáků a pár jich v JAR prodal. Jinak je tu českých padáků k vidění docela dost, převládá Gradient, ale viděli jsme tu a tam i Mac nebo něco od Sky, nejvíce samozřejmě ve Wilderness a v Cape Townu, protože tam létalo hodně Evropanů.

    Dalším pěkným místem pro létání je Hermanus (směr větru JZ-JV, maximální výška 2300m ASL), malé městečko u moře, nad nímž začíná asi 40km dlouhý hřeben, táhnoucí se podle pobřeží. Do Hermanusu se můžete dostat z Cape Townu jednak silnicí vedoucí z Gordon's Bay podle pobřeží (krásná, ale samá zatáčka) nebo po N2 a z ní odbočíte asi po 80km na Hermanus.



    Městečko je proslaveno především pářením velryb, které sem připlouvají na jaře a předvádí své milostné hrátky pár desítek metrů od pobřeží před zraky stovek diváků (velrybí exhibicionisté?). My jsme zde byli tentokrát mimo sezónu a hlavně za létáním, takže jsme vyjeli silničkou "Rotary Way, scenic route", která odbočuje na začátku Hermanusu doleva a asi po dvou kilometrech přijeli k vysílači. Zde je start vhodný pro JZ směry větru, poměrně malý a nepříliš používaný. Asi o 2km dále po hřebeni je pečlivě upravený start pro J-JV vítr, vhodný nejméně pro tři padáky, bohužel na horní straně lemovaný několika lavičkami. Protože se zde občas startuje za poměrně silného větru, slouží tyto lavičky pravděpodobně k zachycení pilotů, vlečených pozpátku. Jejich funkci dobře nahradí vaše zaparkované auto (vyzkoušeno), při silnějším větru je proto vhodné parkovat o pár metrů vedle.

    Přistát na kopci je možné, jinak je pod hřebenem řada ploch - doporučené je hřiště vedle benzínové pumpy a louka vedle hřbitova (vážně dobrá zkratka), naopak nedoporučené je golfové a kriketové hřiště. Ze startu můžete letět doprava asi 10km podle hřebenu, který pak končí. Doleva hřeben vede přibližně 30km, pak se stáčí směrem na SV. Lexovi se povedlo proletět celý hřeben, ale zaplatil za to po přistání průchodem rákosovou džunglí. Když mi popisoval, jak se probíjel metodou "nalehnout na rákosí, ohnout ho k zemi, přeplazit dva kroky, vstát, nalehnout na rákosí …), byl jsem docela rád, že jsem tentokrát zajišťoval svoz. Teprve dodatečně jsme zjistili, že Lexa pravděpodobně vyrovnal rekord této startovačky z roku 1999. Hrozně jsme se nad tím nasmáli, protože nás předtím místní pilot krmil báchorkami o stakilometrových přeletech právě odsud. V Hermanusu najdete ubytování, restaurace, banku i obchody a dle našeho názoru je to nejlepší místo na létání při jižním směru větru. Na hřebeni je meteohláska, tel. 083 9121416.