Bohdana s Jožem mezitím chytili vojáci, jak nelegálně přecházejí z Gruzije do Ruska a moc se jim to nelíbilo, a tak je zatkli. Bohdan měl pěknou strašilku, ale přivoláný mazák s kulometem vše vyjasnil a uvedl na pravou míru, a tak se mohli živí a zdraví vrátit dolů. Dan a jeho družina potkali zájezd Čechů, kteří tady byli autobusem s cestovkou. Spali v kempu Adyl Su ve vesnici Elbrus, tak se chtěli s jejich řidiči domluvit, jestli by je tam taky vzali, ale zachovali se jako praví čeští hajzlíci a chtěli po nich peníze. Tak se raději svezli stopem s ruským horalem za deset rublů.

    Ráno jsme popřáli Markovi, který měl ten den třicetiny a dali mu pletené ponožky, které jsme mu den před tím na tržnici koupili.






    Danova skupinka se vydala do údolí Irik a po cestě museli projít celou vesnicí Elbrus, kde mohli nakoupit. Původně si chtěli koupit kuře, ale měli jenom strašně velké a zmražené, tak si vzali raději kus točeného salámu.






    Z Danových zápisků můžeme vyčíst, že cesta vedla strmě do kopce a Marek měl problémy s nohou. Po půl hodině jsme došli k minerálnímu pramenu, kterému se tady říká narzan.

    Pak cesta pokračovala pod nebezpečnými útvary slepenými z hlíny a kamenů, vzniklých erozí půdy.





    Po další hodině bolela Marka noha tak, že jsme museli najít místo pro stan a utábořit se. Místo bylo hezké, v lese, ale nebyla tam voda. K večeru jsme se s Míšou vydali pro vodu a doufali, že nějaká bude směrem dál do údolí, ale přítoky do kalného a rozbouřeného potoka Irik byly vyschlé. Museli jsme se proto vrátit a sestoupit k narzanu. Marek už mezitím rozdělal oheň, a tak bylo všechno připraveno k opékání buřtíků. Nebyly sice nic moc, ale i tak to byla příjemná změna.