Zajímavým místem byl i soutok Iriku s Irikčatem, protože voda každé z těchto říček je jinak zbarvená.



    U samotné morény ledovce byl nádherně vidět východní vrchol Elbrusu.



    Zajímavým úkazem byl i tunel, který si vyhloubili jeden z menších přítoků říčky Irik ve sněhovém krunýři, jež byl usazen na několika místech v údolí.



    V noci začalo pršet a lilo celý následující den. V dešti jsme museli sbalit stan a v pestrobarevných pláštěnkách se vrátit do vesnice Elbrus, kde jsme v euforii nakoupili několik různých zákusků a hromadu jídla.



    Při odjezdu pro nás měl přijet Ljocha, řidič, který nás sem z letiště přivezl. Ljocha nepřijel, a tak jsme vyčkávali a uklidňovali se tím, že máme dost času, ale nakonec u cesty zastavil jiný taxík a Bohdan s jeho báječnou ruštinou to šel domlouvat a dokonce díky jeho lámané da da da ruštině jsme to měli levnější. Cesta do Minerálních Vod proběhla bez problémů, náš řidič jel podstatně opatrněji než ten potrhlý Balkar. Při odletu nás všechny zvážili, tedy všechny zavazadla a začali tvrdit, že máme dohromady 40kg nadváhy, neboť do povolených dvaceti kilogramů započetli i naše příruční zavazadla. Hádal jsme se s nimi a nakonec se spokojili s pěti dolary za celou skupinu místo původně vymáhaných 2000 rublů. Míša musela na letišti nechat slzný plyn, který si uložila do velkého batohu, bohužel tak, že byl rentgenem hned vidět. Ale těšili jsme se domů, takže nám nic radost nedokázalo zkazit.

    Na Ruzyni jsme přistáli v osm hodin ráno a přivítal nás parný slunečný den. Čekalo nás loučení a stereotyp všedních dnů.