Odplouváme
    Dnes je první ráno, kdy nemůžu psát, zatímco ostatní spí. Ne snad proto, že bych ztratil tužku, ale dnes je budíček pro všechny v 6:00 a v 7 hodin už musíme vyrazit do přístavu v městě Bastia, aby nás tam kolem osmé zbytečně nehledali, když už máme koupené ty lístky na trajekt. Stany jsou rychle sbaleny a tábor zrušen, ani odpadky se dnes nesbírají. Stejně jsme asi nocovali u nějaké skládky odpadu. V přístavu jsme včas, obrovský trajekt už čeká připravený s tlamou dokořán.



    Během krátkého čekání se obloha dokonale zatahuje a začíná drobně pršet. Úplně stejně, jako když jsme přijížděli. V dálce na východě se rýsuje na obzoru ostrov Elba a my po chvíli zvolna vjíždíme do útrob velké lodi. Ještě poslední pohled na vzdalující se přístav Bastia, na stožáry na Serra du Pignu vysoko nad městem a odplouváme.



    Cestujících je tentokrát o poznání více, ale i tak jsou obrovské místnosti lodi poloprázdné. V rozlehlé restauraci nabízejí vše od salátů, přes smažená jídla, až po sladké moučníky a nanuky.

    Z ukrytých reproduktorů se line příjemná "Samba Patti" od Carlose Santany a houpání lodi je dnes téměř neznatelné. I když jsme při této naší první výpravě nenašli příliš mnoho terénů, které by byly vhodné pro létání, přece jen možnost zalétat si na začátku března není pro našince k zahození. "Merci. Au revoir!" Snad některá z dalších výprav upřesní vhodné terény v severozápadní části ostrova u města Calvi nebo objeví nové úplně na jihu. Vzdálenost nějakých 1200 kilometrů z Prahy do italského přístavu Livorno není nepřekonatelná a cena za trajekt do přístavu Bastia také není na vykrvácení. Na převezení dvou osob s jedním autem tam i zpět je třeba si připravit přibližně 5 tisíc korun, pochopitelně v místní měně. Lístky je ale možno zakoupit také předem v pražské pobočce u Malostranského náměstí a zaplatit v českých korunách.

    Terény pro létání na Korsice nejsou úplně jednoduché a čitelné. Rozhodně je nelze doporučit začátečníkům. Určitě není bez zajímavosti, že během celého našeho týdenního křižování ostrova počátkem silně letového měsíce března jsme neviděli ve vzduchu jediného volného lítače, kromě nás samotných.



    Korsika však může být pro zkušenějšího českého aviatika poněkud lacinější variantou Kanárských ostrovů, pochopitelně nejdříve tak od února. I tak je třeba počítat s velmi nízkými ranními teplotami. Pro chtivé koupání pak bude podle stupně otužilosti vhodnější spíše duben či květen, i když v tomto období už je možno létat i u nás. Celé pobřeží Korsiky je doslova poseto stovkami kempů zpravidla přímo u obrovských pláží s jemným žlutošedým pískem. Rozlehlé kempy jsou vybaveny veškerými službami, často včetně minigolfu a tenisových kurtů. Svou rozlohou i vysokým stupněm zasažení civilizací Korsika připomíná ostrov Tenerife. O co je Pico del Teide na Tenerife vyšší, o to je centrální hornatá část Korsiky rozsáhlejší.

    Na rozdíl od Tenerife má ale příliv turistů na Korsiku výrazněji sezónní charakter, protože v zimních měsících to na koupání zkrátka není. Sezónní charakter turistické sezóny se pochopitelně výrazně projevuje i na cenách. To může být pro českého pilota, který nemá rád návaly turistů a za létáním do teplých krajin odjíždí na začátku nebo na konci zimy, docela příjemné zjištění. Kde ale létat v prosinci nebo v lednu? Zatím se mi jako nejpříjemnější možnost stále jeví přesun na Kanárské ostrovy na malý a přehledný ostrůvek La Palma, vzhledem k ceně letenky však alespoň na dva týdny. A nebo nejlépe na celou zimu ...