Už delší dobu mě štve, že v Beskydech není pořádný kopec na jižní směry, tedy pokud nepočítám Radhošť, kde se přistává hluboko v údolí a při silnějším větru proto hrozí nechtěné adrenalinové zážitky. Doposud jsme to řešili jízdou na vynikající, ale přeci jen poněkud vzdálenější Straník.

    Takže, napřed je potřeba si vyhlédnutý kopec prohlédnout zespodu, neškodí při tom použít dalekohled a vytipovat možné startovačky.





Pak je třeba se začít drápat nahoru na první z nich.



    Tak tady to asi nepůjde, není tu místo na rozložení padáku - všude okolo rostou malé smrčky, keře a jiný bordel.



    Tady to vypadá nadějněji, žádný bordel, jen ten sklon by mohl být větší, při dnešním bezvětří bych mohl s sebou přibrat ty listnáče dole.

    Tady se mi to moc nezamlouvá, start skloněný doprava v podstatě do údolí mezi dva kopce, nejbližší přistávačka poměrně daleko.




    Až na ty smrčky dobré, otevřené, podle mapy je to dolů 200 metrů a směr jih až jihovýchod. Až bude foukat víc, tak tu vyzkouším svahovat.

    Dnes se rozhoduji použít start č.2, protože začíná pofukovat a odsud bych až k autu asi nedoletěl. Vracím se po vlastních stopách necelý kilometr, rozbaluji padák co nejvýše a prošlapávám ve sněhu desetimetrovou cestičku, abych se nepřerazil o nějakou překážku.

    Fouká dvojka mírně zprava a vše vypadá O.K., tak zaháním mírnou nervozitu z důvodu, že stojím sám na neznámém startu při mínus pěti stupních skoro po kolena ve sněhu. Teď! Pegas Fénix 2 vyjíždí ukázkově nahoru, otočka, čtyři-pět kroků a už letím. Listnáče pod startem přelétám s velkou rezervou, zatáčím doprava a čekám, jestli mě vítr podrží. Bohužel fouká málo a pomalu vyhnívám, ale to mě dnes vůbec netrápí, jsem rád, že se start povedl a po delší době letím z velkého kopce. Přistávám u auta a koukám se na vário - převýšení bylo 250 metrů a kdybych to pustit přes dráty vysokého napětí až k vesnici, tak to bude přes 300m.




    Jsem maximálně spokojený, proletěl jsem se a našel dvě použitelné startovačky, které sice nejsou úplně ideální, ale použít se dají. Ještě uvidím, jak budou vypadat, až roztaje sníh.

PS.: Jestli si lámete hlavu, na kterém kopci jsem to vlastně byl, tak vám to prozradím - byl to Červený kámen u Kopřivnice.