V lednu mi psal Honza Ptáček z Mladé Boleslavi. Je sice ještě brzo, ale 13.3. odjezd do Itálie do Meduna. Doma už jsem zpracovával rodinu, že doma týden nebudu. Termín se blížil, nervozita stoupala a vypadalo to, že i počasí bude dobré. Honza změnil termín, že první letový den bude v úterý 13.3. My jsme se nabalili a ve 12:00 se vydali na cestu dlouhou 850 kilometrů.

    Cesta probíhala naprosto v pohodě, až na jednoho rakouského celníka, kterému se nelíbila moje podpěra na předním nárazníku a poslal nás zpět. Tím naše nálada cestovat poklesla. My jsme nelenili a zkusili jsme jiný přejezd a tam to vyšlo bez problému. A to nám ještě popřál šťastný let. Asi 100km za Vídni se přes nás přehnala Oktávie se dvěma křídly na střeše. Byl to Zdeněk (doktor) s Mirou Běčákem, kterému dnes už říkáme Bičík, jak mu začaly říkat naše svozařky Petra a Daniela.

    Do místa noclehu jsme dorazili po půlnoci s pomocí navigace v telefonu a klasické GPS. Při příjezdu do kempu jsme si dali domácí moravskou slivovici a ulehli na zápraží budovy, protože už se nám nechtělo rozbalovat stany.

    Ráno nás probudilo sluníčko do krásného dne. Odjezd na kopec se uskutečňoval v 11:30. Cesta je pěkná asfaltová a až asi posledních 800 metrů je kamenitá. Ale zvládnula to všechny auta. Na startu foukalo pěkných 4-7 metříků, do toho termika, takže ve vzduchu to občas bylo pěkně živé. Kolem 17. hodiny se termika zklidnila, a tak jsme si to potom pěkně vychutnávali a byl i čas něco vyfotit. Večer měli dorazit další "účastníci zájezdu" Vláďa a Záboj. To už nás bylo další ráno 15 lítačů.

    Ve čtvrtek opět zavelel "vedoucí" Honza Ptáček k výjezdu na startoviště Valinis. Opět pěkně fouká, a tak někteří nedočkavci okamžitě mizí ve vzduchu. Já jsem se vydal na průzkum na protější stranu údolí. Bylo pěkně vyhřáté, a tak jsem ztratit jen asi 300 metrů. Vyfotil jsem několik fotek a vydal se zpět na přistávačku.

    Ve středu byly výborné podmínky, tak Mirek Běčák vzal do tandemu Petru a polítali si pěkných 40 minut. Jakmile oznámili do vysílačky, že bude startovat tandem, hned bylo nad startem husto. Ale start i přistání byly perfektní. Po přistání skoro pokaždé podával Honza první pomoc pro vysušené piloty, aby neumřeli žízní. Po mně přistával Artur, který udělal pěkný důlek do země. Nějak mu to přistání za bezvětří nejde. Večer jsme plánovali letět v Avianu a jestli budou podmínky, tak doletět do Meduna.

    V pátek ráno dorazil ještě Jirka Brach, Honza Matějovský a Jirka Pomikálek. To už nás bylo 18 Čechoslováků a přidalo se ještě 6 Germánů. Padačkáře raději nepočítám. To už bylo na přistávačce někdy husto. V sobotu jsme vyrazili do 30km vzdáleného Aviana, hory už byly v oparu, a tak naděje, že poletíme do kempu, se pomalu rozplývala. Nejprve se jelo obhlédnout přistávačku, ať ví ti, co poletí poprvé, kde přistát. Pro neznalé totiž hrozí, že přeletí nedalekou cestu a můžou přijít o celé své vybavení i s křídlem. Nachází se tam totiž americká základna, ze které startovaly B-52 při invazi USA do Iráku. Rychle, rychle přeložit křídla a nahoru. Při příjezdu na startoviště zjistil Slávek, že nechal na autě mobil i s jogurtem. Takže opět rychle křídla složit a holky sjely dolů zjistit, jestli tam ještě mobil je nebo si ho někdo už přivlastnil. Po chvíli se ozvalo, že jogurt zůstal na svém místě i s mobilem.

    Na startu foukalo 5 metrů, ale základny se snižovaly a tím i slábnul vítr. Tak jsme nečekali, naskákali do vzduchu, abychom využili poslední termické stoupáky. Na přistání už moc nebylo vidět, a to ještě některé piloty dost znervózňovala obava, že přeletí cestu a můžou přijít o celou svou výbavu. Ale neslyšel jsem, že by někomu něco zabavili. Ti, co letěli mezi prvníma, ještě polítali. Ti další měli jen pěkný slet. Nakonec jsme se všichni v pořádku setkali na přistávačce.

    Večer se ještě zjištovalo počasí na neděli. Jedni měli zprávy, že bude letovo a druzí, že nebude letovo. Ráno by se dalo letět, ale nikomu už se moc nechtělo, a tak se zájezd pomalu začal rozjíždět do svých domovů. Z mého pohledu rekreačního letce byla tato akce vydařená hlavně pro lítače, kteří mají málo nalítané a dostali se do formy, než bude u nás letové počasí. Za celých pět dní se nikomu nic nestalo, nezlomila se žádná trubka a taky se sešla velká skupina lidí od rekreačních letců až po naše reprezentanty.

    Taky bych chtěl tímto poděkovat holkám Petře, Daniele, Blance a Erice, které pro nás zajištovaly svoz aut a tím nám ušetřily spoustu času. Díky jim za to. Tak zase někdy. Arivederci Meduno!