Chcete na tomto místě svoji reklamu ?


  ... návrat do rubriky.
Mistrovství světa ZL v Itálii - Monte Cucco

Robert Božík

    12. mistrovství světa v závěsném létání se odehrávalo uprostřed Itálie na Apeninském pohoří z části zvané Umbria. Ubytování jsme měli lišácky zajištěno v horské chatě na Monte Cuccu ve výšce 1200m n.m. necelých 500m od startu. To se díky chladnému počasí a silnému severnímu větru v první polovině závodu ukázalo jako ne příliš prozíravé. Zatímco my jsme klepali kosu v mracích, pro bydlící o 700 m níže to bylo celkem snesitelné. Volna jsme využili k družbě se svými slovenskými bratry a sestrami. Tréninkové dny nám propršely, a tak se letělo naostro až 2.den závodu z pro nás dosud nepolíbeného kopce Tri Piči (it. Tre Pizzi 1250m n.m.). Dá se z něj startovat na severovýchodní vítr, který zde údajně nebývá příliš častý. Díky organizačním zmatkům prvního letového dne se otevírala časová brána až ve 14:45. Kvůli slabé termice s dostupem jen 400m nad start nikdo ze 170 přihlášených pilotů nedoletěl do cíle 86km dlouhé trati se 4 otočnými body. G. Thevenotovi na jeho Toplessu zbývalo 9km. Z našich křídel doplachtil nejdále Laminar s Danem Vyhnalíkem za speedbarem, a to na 46. km. Ostatní se roztrousili v polích podél tratě.

    V dalších 2 dnech se našemu týmu konečně podařilo trochu se zviditelnit. Díky neletovému počasí jsme zašli za kulturou. Kejklíři, kteří měli večerní produkci na našlapaném náměstíčku Sigilla, si nás kvůli naší nestrategické poloze, tzv. na ráně, vybrali za obětní beránky svých nejapných žertů. Radek Dykast musel polykat oheň a Mírovi Čápů vyrobili mečem do hlavy 6 větracích otvorů. Ten večer jsme odcházeli všemi obdivováni.

    V druhé úloze, která byla dost podobná té první a měřila 90 km, vystrčil drápky Manfred Ruhmer a převálcoval všech 13 pilotů, kteří doletěli do cíle časem téměř o 1 hodinu kratším. Z našich opět Dan nejlepší na 34. místě následován Jirkou Nádvorníkem na Moyesu na 54. místě. V tomto kole chtěl Pedro Nedoma naučit svého ptáka Laminara hnízdit na osamělém stromě. Bohužel neměl strom dostatečnou fyzičku a raději obětoval část své koruny. Následoval tygr, pohmožděná přední tlapa a pošramocené sebevědomí. Tímto činem se Pedro vyřadil z bojů o mistra světa a proměnil se do konce závodů v jednorukého řidiče.

    Další den nám zase nepřeje počasí. Pořadatelé se ho snaží obelstít a ženou nás na 100 km vzdálené Monte Martano. Po startu bojuje několik prvních pilotů v zesilujícím bočním větru o holý život a s odřenými fousy vylétají z rozeklaných roklí na první možné přistání. Ztráty nebyly snad pouze proto, že jim všichni ostatní na startu drželi palce. Kolo je zrušeno.

    Vítr nám konečně zeslábl a jsme opět na Tre Pizzi. Dnes je vyhlášen směr "domů" přes Monte Petrano a Gubio do Willa Sirci. Na východ od Monta Cucca se musí letět 20 km rozeklanými horami se zcela zalesněnými údolími bez možnosti přistání. Zatímco vpředu letící favorité dolétávali do cíle, zatáhla se obloha v okolí Gubia pasivními mraky. Dan přečkal tuto krizi hodinovým svahováním na 200 m vysokém kopečku naproti dýze v horském hřebenu. Poté, opět slunce zafungovalo, zvedl se do 1900 m a ještě uletěl na 2 stoupáky 20 km. Před západem slunce sednul přímo do centrálního lesoparku v Gubiu. Svahovat nevydržel Radek Dykast a přistál se svým Toplessem na 50 kilometru. Ruhmer si potvrdil nejlepším časem v cíli svou vedoucí pozici. Druhý doletěl Ukrajinec Oleg Bondarčuk a třetí brazilec Betino Schmitz. Celkem doletělo 80 km dlouhou trať 38 pilotů. O nevyzpytatelnosti italských termických podmínek svědčí 45 pilotů na louce pablbů. Naštěstí tam nebyl nikdo z našich.

    Slábnoucí vítr umožnil pořadatelům po týdnu konečně vypsat disciplínu ze severního startoviště na M. Cuccu. Trasa směřuje na sever na M. Nerone, potom Mocaina a zpět na Sircu. Tento let byl poznamenán změnou počasí v průběhu úlohy. Velká hlavní skupina pilotů včetně favoritů skončila kolem 35 km poté, co se obloha zatáhla mraky a přibila je k zemi.

    Pro náš tým je však toto kolo úspěšné. Startujeme o něco později, mezitím se mraky rozpadly a termika začala zase fungovat. V sílícím protivětru dolétli do cíle mezi 25ti piloty Vyhnalík, konečně procitnuvší Bareš na CSX a Dykast. Zvítězilo anglické trio v čele s Richardsonem.

    3. srpna se startuje na krásném jižním startu na M. Cuccu. Právě v okamžiku otevření startovního okna se rozhoduje odletět jako předletec náš světoobčan a fotograf Michal Cipra. Pořadatelé se mu v tom snaží zabránit. Michal má ale rychlé nohy a tak jim ptáček uletěl. Po odstartování celého pole závodníků a vzhledem k tomu, že mě Pedro s Járou zastoupí na svozu, vytahuji svého X žraloka a jdu si taky skočit. Turistické létání v okolí M. Cucca je velmi příjemné. Průběžně sleduji asi 10 pokusů o přistání nahoře v sedle. Tak polovina z nich je úspěšná. Ostatní, když po letu těsně nad zemí minou kritický zlom, zklamaně zasunou nohy zpátky do postroje a letí si nastoupat na další pokus. Mně se to daří úspěšně napoprvé posadit těsně za nízkou kleč. Přestože tohoto dne byly na místní poměry nejlepší podmínky s dostupy 2450 m, posedali naši podél tratě bez dosažení cíle. Nejdále dolétl Bareš a Čáp. V týmech se držíme na 14 místě.

    Start 6. kola byl opět na jižní straně M. Cucca. 80 km dlouhou disciplínu vyhrál opět M. Ruhmer a byl dokonce rychlejší než aerodynamicky řízené kluzáky třídy 2. Cíle dosáhlo celkem 47 pilotů. Našim se nepodařilo zachytit na 200 m vysokých kopečcích na bočním hřebínku vedoucím ke Gubiu, kde bylo třeba točit každou 0 a doufat v zázrak. Ten se nedostavil a přistáli asi 20 km před cílem.

    Z důvodu zesilujícího jižního větru se další den jelo na jih na M. Subasio, na jehož úpatí se rozkládá slavné historické město Assisi. Na Subasiu už tak silný vítr není, takže někteří piloti mají na mírné louce problémy se startem. Je vypsána 110 km dlouhá trať. 30 km na JV, potom 50 km na S a 30 km zpátky pod M. Cucco. Počasí projevuje svou dobrou vůli a do cíle doletí 55 pilotů. Z našich jako první Bareš, potom Vyhnalík, Dykast a Čáp. M. Ruhmer se opět probojoval na 1 místo v celkovém pořadí před brazilce A. Wolfa a P. Matoze.

    Jde do tuhého. Tradičně Cucco jih a k tomu 133 km dlouhá trať se 4 ot. body zhruba po obvodě našeho letového působení. Po odstartování celého pole závodníků s překvapením pozorujeme s Járou Maškem Bareše, jak se snaží vyklesat a přistát na startu. Po vydařeném pokusu zjišťujeme, že mu praskl zip na postroji. Rychle sháníme jehlu a nit a zašíváme ho do pytle jako Monte Christa. Půjčuji mu svůj žabikuch, aby se z toho dostal až přistane. Bohužel ho potřebuje už několik kilometrů od startu. Poslední kolo se nám nedaří. Všichni postupně přistávají s celou přední skupinou včetně mnoha favoritů hned na prvním ramenu tratě v místě přerušení hlavního hřebenu u Nocery. Kdo překonal toto místo, skoro jistě doletěl do cíle. Nejdále J. Nádvorník na 35 km. V cíli je jenom 20 pilotů v čele s G. Thevenotem s časem přes 4 hod následovaným M. Ruhmerem. Čest slovenského týmu zachraňuje J. Sladký.

    Následující den nás pořadatelé ještě vyhnali na Subasio, aby tam za všeobecného souhlasu zrušili poslední kolo mistrovství pro silný vítr.

    Na vítězný trůn mistra světa usedá zaslouženě Rakušan Manfred Ruhmer. V těsném závěsu ho následuje brazilské trio A. Wolf, P. Matoz a B. Schmitz. Z našich je D. Vyhnalík 47, R. Dykast 62, R. Bareš 72, M. Čáp 91 a. J. Nádvorník 93. Předchozímu mistru světa z Austrálie Quido Gehrmannovi se příliš nedařilo. Údajně měl nalétano málo hodin, protože se intenzivně připravuje na své budoucí povolání pilota u Lufthansy. Skončil na 13. místě. V týmech nekompromisně zvítězila Brazílie, na druhém místě Anglie a třetí Rakousko. Na nás zbyla 16. příčka a na Slováky 18.

    Co se týče techniky: stožárkům nadobro odzvonilo. Nejpočetněji zastoupenými křídly byly Laminary, potom Toplessy a Moyesy. Z postrojů zaujal aerodynamicky velmi čistě řešený brazilský model s integrovaným padákem v zádové části.

    Letos se poprvé sešel dostatečný počet účastníků s aerodynamicky řízenými kluzáky, což umožnilo vypsat samostatné mistrovství v této třídě. Mezi 25 soutěžícími vyhrál Němec Kristof Kratzner na nejčastěji zastoupeném typu Atos od firmy Laminar. Jestliže se v budoucnu podaří zlepšit skladnost v přepravním stavu a snížit cenu, mohla by to být cesta dalšího směřování vývoje volného létání.


 Návrat na domovskou stránku