Ve vyšších oblastech Himaláje (nad 4500m), kde již nejsou lesy a vegetaci střídají balvany a suť, se topí usušeným jačím trusem, který se sbírá po cestách. Z trusu se udělá placka, na slunci se nechá vysušit (připlácnutá na zeď domku nebo na kamenný plot), pak se hodí do kamen a téměř bez zápachu vytopí místnost. V Čechách bych ale pravděpodobně s výkřikem "Přilož hovno" moc neobstál. Sehnat materiál na jačí placky opravdu není problém, zejména z frekventovaných cest si člověk přinese až do lodže nechtěný dárek na podrážce. Dobrá treková obuv s hlubokým profilem podrážky pojme i hodně velký kus.

2. listopadu
    Překrásným dubovým a rododendronovým lesem vzhůru do sedla Lamjura La (3530m), kde rozvěšuji modlitební praporky pro štěstí, které jsem si přivezl z Čech. Bohové nám byli nakloněni. Strmý sestup do Kinji (1630m), kde požíráme volně rostoucí pomeranče. Ještě velmi rychlým tempem před setměním (cestou jsem uštvali jednoho staršího šerpu, který se nás snažil držet) do Bhandaru (2190m). Po 10 hodinách chůze jsme naprosto vyřízení, dnešní etapa měla dohromady 1900 výškových metrů nahoru a 2100 výškových metrů dolů v náročném terénu. Paní domácí (v každé lodži se jí říká "Didi") nám mimo jiné naservírovala čerstvý chléb s marmeládou, který vypadal i chutnal jako české plněné ovocné knedlíky.



    V lodžích návštěvník většinou dostane k pití různé druhy čajů, kafe, Coca Colu, minerálku, Tuborg Beer a Everest whisky. Lze si pochutnat na rýži s dušenou zeleninou, nudlích se zeleninou a jačím sýrem, jačím steaku, zeleninové kapse, opékaných bramborách s vejci, rýžovém pudinku, tuňákových toastech, ale třeba i na pizze, fritovaných banánech nebo jablečném štrůdlu. Národním jídlem je dal bhat (rýže s dušenou zeleninou a omáčkou z rozvařené čočky), kterého návštěvník může sníst kolik chce za stejnou cenu. Na rozdíl od indické kuchyně je nepálské jídlo mnohdy nedochucené a velmi prosté. Cena jídla je nižší než v Čechách, ale se vzrůstající výškou pochopitelně roste. Ačkoliv kuchyně v lodžích většinou připomíná středověk (chybí elektřina a pro vodu se musí k potůčku), téměř všude umí chutně uvařit asi 60 druhů jídel. Očkování proti žloutence a tyfu je ale přeci jen na místě.

4. listopadu
    Ačkoliv je to po silnici jen 200km, autobus jede 9 hodin a jízda připomíná tankodrom s horskou dráhou. Většinu času totiž skáčeme nad sedadly než prosedíme. Nepálci zjevně nejsou zvyklí jezdit autobusem a při otřesech (které jsou vlastně neustále) ustavičně zvracejí. Samotný autobus připomíná hrozen vína, ale místo kuliček jsou lidé. Ti jsou na střeše, drží se ve dveřích, v oknech, reflektorů a stěračů. Cestu zdržují i vojenské kontroly. Konečně jsme v Kathmandu, jdeme uklidnit žaludek dobrou večeří a promýšlíme další program. Vybíráme několikadenní návštěvu národního parku Chitwan. Potkáváme právě dorazivší vymydlené turisty očekávající nevšední zážitky. My už k nim ale nepatříme, jsme zarostlí, načichlí nepálským smradem a zážitků máme tolik, že by to dalo na knihu.

    V Nepálu se neplatí daně, ale stát také pro své občany nic nedělá. Nepálci si musí sami platit doktora a školu. Školy jsou ale jen ve větších městech. Není výjimkou, když děcko musí denně nachodit přes 4 hodiny do školy a zpět a musí přitom překonat značný výškový rozdíl. Za rozvoj vzdělání a škol se nejvíce zasloužil Edmund Hillary, který se v Nepálu těší mimořádné úctě. Velkým problémem je roční přírůstek obyvatelstva asi 600 000 lidí, k tomu se přidávají mocenské snahy Číny - řádění maoistů. Obchodně je Nepál zcela závislý na dovozu zboží z Indie a na příjmech z cestovního ruchu.


6. listopadu
    Vydlabanou kánoí sjíždíme řeku, kde o krokodýly není nouze. Poté se plížíme džunglí a snažíme se vystopovat nosorožce. Vidíme pouze opice, koloušky, pávy a chytáme několik pijavic. Odpoledne vyjíždíme do džungle na slonovi nahánět nosorožce a bengálské tygry. Máme docela štěstí a po jelenovi zaháníme do bahenní louže statného nosorožce. Po tygru ani památky.

7. listopadu
    Volím spřežením jedeme do sloní školky. Zde je asi 20 slonů všech věkových kategorií, návštěvník k nim naprosto volně může. Kupujeme banány a krmíme je. Největší sranda je s jedním měsíčním, 100kg vážícím slůnětem, které ještě neumí dobře chodit. Hrajeme si s ním, lochtáme ho a všemožně prasíme. Poté se jdeme koupat se slony do řeky, spolu s krokodýly a sloními hovny. Všem je to naprosto jedno, hlavně když je legrace. Odpoledne si půjčujeme kola a jedeme na 30km výlet do džungle k jezerům. Pár metrů od nás se místy promenují nosorožci. V noci nám pak jeden nosorožec ohlodává chatku. Ach jo.










8. listopadu
    Shlídneme kulturní program spočívající v úchvatném kontaktním tanci domorodců s tyčemi a rychle na další program - raftování na řece Trisuli. Nečekáme až tak dobrou řeku a docela se hodí naše předchozí raftařské zkušenosti (VV 3-4). Ještě se vyválet na pláži a zpět do Kathmandu.




9. listopadu
    Posledním úkolem je utratit zbylé rupie za suvenýry a nalodit se do toho správného letadla, letícího stejnou cestou zpět. Opouštíme Kathmandu při 27°C a sluníčku, podle zpráv z letadla je v Praze na Ruzyni zataženo a teplota 2°C. Vítejme v Čechách, sbohem Nepále, bylo to supr. V tomhle světě jsme byli rádi.