Chcete na tomto místě svoji reklamu ?


  ... návrat do rubriky.
Co vyčteme z oblaků

Petr Dvořák

    Vzhled oblohy, respektive oblačnost, kterou na ní můžeme pozorovat, nám napoví mnohé o tom, co se v atmosféře děje. Množství oblaků a jejich rozmanitost jsou přímým důsledkem řady atmosférických jevů a pokud o nich máme určitou znalost, můžeme identifikovat současný stav ovzduší a odhadovat jeho vývoj.

    Oblaka dělíme podle různých kritérií. Podle výšky jejich základny nad zemí jsou to oblaka vysokého, středního a nízkého patra. Podle toho také vypadá jejich struktura - jde o oblaky složené čistě z ledových krystalků (u těch, které se vyskytují vysoko v troposféře), smíšené anebo výhradně obsahující vodní kapičky. Mezi oblaka vysokého patra řadíme cirrovitou oblačnost, tj. cirrus (Ci), cirrostratus (Cs) a poměrně vzácně se vyskytující cirrocumulus (Cc). Výšky těchto oblaků se pohybují v létě kolem 8 až 12 km MSL, v zimě 6 až 8 km MSL. Ve středním patře troposféry se objevují altocumulus (Ac) a altostratus (As), které jsou někdy natolik vysoko, že nabývají téměř cirrovitých tvarů a lze je snadno zaměnit s těmito oblaky vysokého patra. Rozhodně se ale nemohou objevit oblaky typu Ac společně s cirrovitou oblačností tak, aby Ac byly výš. Nízké patro je vyhrazeno pro oblaky cumulus (Cu), stratocumulus (Sc), stratus (St), dešťový oblak nimbostratus (Ns) a jakousi zvláštní kategorii tvoří bouřkový oblak cumulonimbus (Cb).

    Každý z oblaků má několik odrůd a spoustu pozoruhodných variant svých tvarů. Některé z mraků vznikají různými způsoby - např. Sc často vzniká transformací z kupovitého oblaku, pokud ustává termický vývoj a Cu se mění ze svého vertikálního tvaru na spíše horizontální, nesoucí však známky původního vertikálního vývoje. Jindy se ale může Sc vytvořit zformováním z mlhy, může také vzniknout nad horskými svahy vlivem stoupání vlhkého vzduchu nebo na frontálním rozhraní. Naším úkolem je tyto odlišnosti vzniku a vývoje odhadnout a podle toho určit charakter a popřípadě prognózu počasí.

    Cirrovitá oblačnost má velmi často vazbu na frontální rozhraní. Protože se vyskytuje vysoko v troposféře, pozorujeme tato oblaka daleko před čárou teplé fronty, pro níž jsou charakteristická. Frontální systém je vždy provázený výškovou frontální zónou, kde jedním z jejích typických znaků je silný výškový vítr. Právě v hladinách výškové frontální zóny se objevují cirrovitá oblaka a v takovém případě mají díky silnému větru tvar bělostných vláken, protažených ve směru výškového proudění. Nezřídka jsou vpředu oblaka Ci vytvarována do jakýchsi háčků či fajfkovitého zahnutí. Znamená to, že vítr ve výškách nad zhruba 7 až 8 km téměř jistě přesahuje rychlost 40 m/s a že ovzduší tam je poměrně turbulentní. Při zemi ještě vůbec nemusí foukat silný vítr, ale pohled na tyto cirry je nám napoví, že se v rámci několika příštích hodin rozfouká i při zemském povrchu, a to v přibližně stejném směru, jakým jsou natažena vlákna Ci. Současně se také všeobecně zhorší počasí, neboť bude přecházet fronta, resp. celý frontální systém.

    Popsaná cirrovitá oblačnost se na obloze objevuje právě v oblasti výškové frontální zóny, pod níž leží nejaktivnější část frontálního systému s okluzním bodem. Cirrovitých oblaků také při této situaci na obloze přibývá, a to ze směru přibližující se fronty. Brzy se prakticky slijí do jednolité vrstvy a takový oblak už označujeme jako Cs.

    Jiný případ, kdy se objevují na obloze Ci, je tehdy, když počasí v daném místě je pod vlivem tlakové výše, či spíš její centrální a zadní části. Také tady vznikají tím, že do vysokých hladin troposféry proniká relativně teplejší vzduch, v němž při ochlazování desublimuje vodní pára v něm obsažená. Odborná literatura ale také udává jako důvod vzniku některých cirrů jako interakci kosmického záření s částicemi atmosférických plynů. Každopádně sporadicky se vyskytující Ci na jinak čisté obloze, tzn. nepřibývající a nehoustnoucí, neznamenají předzvěst příchodu fronty a vlastně tak v letní sezóně indikují stálé a postupně čím dál teplejší počasí. V zimě jsou cirry skoro vždycky vázány na frontu.

    Oblak Cs mnoho variant a tvarů nemá. Je to transparentní bílý oblak, pokrývající velkou část oblohy, který způsobuje její mléčně bílý vzhled. Je složený z ledových krystalků a proto velmi dobře odráží sluneční záření, které na něho shora dopadá, přestože pozorovatel na zemském povrchu slunce vidí svítit dost silně a oslnivě. Útlum slunečního záření je však natolik razantní, že případná termika, která fungovala před tím, než se nasunula vrstva cirrostratu, nyní rychle odeznívá. Pokud oblak dále houstne a slunce nebo měsíc skrze něho svítí stále obtížněji, můžeme očekávat přechod fronty během několika málo hodin a nástup srážek ještě dříve. Cs na frontě také plynule přechází do As a později do Ns.

    Zvláštností je oblak Cc. Jeho vzezření připomíná velké množství malých kumulů, které jakoby byly nesmírně vysoko. Však také Cc indikuje labilitu ve vysokých vrstvách troposféry, společně s dostatečnou zásobou vlhkosti. To znamená, že v letním období, když se k těmto faktorům přidá ještě mohutná tepelná energie, můžeme očekávat v dohledné době vývoj tzv. bouřek z tepla, zvlášť v horách. Takové bouřky nejsou spojeny s přecházející frontou, ale objevují se v místní vzduchové hmotě. Výškový vítr zpravidla není příliš silný, což se pozná i podle sotva patrného pohybu oblaků Cc.

    Instabilitu středních vrstev atmosféry poznáme i tehdy, když zvláště zrána vidíme vrstevnaté oblaky Ac, avšak s vyrůstajícími kupovitými věžičkami, které zdálky vypadají jako hradní cimbuří. Však se také tento altocumulus doplňuje názvem castellanus. Někdy je kupovitý charakter oblaků Ac tak výrazný, že je lidé zaměňují s Cu. Ac castellanus jsou však zjevně výše, než jsou obvyklé výšky Cu a také v době kolem východu slunce by se takto vytvarované Cu nevyskytovaly. Oblak Ac castellanus je téměř stoprocentním znamením bouřek, které se ten den budou v daném místě vyskytovat. Je to ovšem také typicky letní oblak, v zimě se ve střední Evropě nevyskytuje. Pokud je tedy v noci velmi teplo a dusno a na obloze pozorujeme tento oblak, vezmeme si následující den deštník. Jiným oblakem z rodiny Ac je floccus, vločkovitý. Také ten je příznakem dostatečné vlhkosti a instability ve střední troposféře a denních bouřek z tepla. Připomíná roztrhané kumuly či spíše rozcupované chumáče vaty, pravidelně od sebe vzdálené, visící téměř bez pohybu na obloze.

    Jiný typ Ac je stratiformis translucidus perlucidus undulatus, což znamená vrstevnatý průsvitný, kde mezerami mezi jednotlivými částmi oblaků je viditelná obloha, a oblak má vlnovou strukturu. Tento oblak se vyskytuje zpravidla v teplém sektoru tlakových níží v úrovni výškové teplotní inverze, na níž je současně zvýšená vlhkost a výraznější změna rychlosti větru. Při průletu vrstvy oblaků letadlem jsou někdy citelné slabé nebo mírné turbulence. Pohybuje-li se poměrně rychle, můžeme brzy očekávat příchod studené fronty se srážkami a tedy změnu počasí.

    Dynamicky vyhlíží oblak Ac lenticularis (čočkovitý), protože jeho typický způsob vzniku je právě vlnové proudění, ať už přes horskou překážku, nebo střihem větru ve velkých výškách. V každém případě je neklamným znamením rychlého větru ve výšce a často i při zemi. V horách je jako varovný prst - nelétat! Při rychlém proudění přes hory vzniká v jejich závětří tzv. dlouhá vlna, využitelná s větroni, nikoliv však s padákovými kluzáky. V samotných horách může přitom spolupůsobit efekt, známý jako föhn. Ten spočívá v tom, že na návětří hor stoupá vlhký vzduch vzhůru, dochází v něm ke kondenzaci vodní páry a k vypadávání srážek, čímž se vzduch znatelně vysuší a když pak z hor na jejich závětří sestupuje, je již velmi suchý a teplý. V horách je však provázen chaotickým prouděním se silnými turbulencemi. Nad horami se objevují pravidelně uspořádané Ac lent. Při jejich podrobnějším pozorování vidíme, že oblak stojí stále na stejném místě oblohy, avšak na návětrné straně do něho vstupuje a kondenzuje vodní pára, na závětrné straně jej zase opouští. Je to stejný efekt, jaký pozorujeme na rozvlněné hladině potoka: voda sice teče, ale vlny zůstávají na místě jako stacionární.


pokračování článku

 Návrat na domovskou stránku