Jednoho dne se mi ozval můj známý, že jedou na letecký festival do Turecka a že se jim uvolnilo místo. Slovo dalo slovo a přes moji pracovní vytíženost se mi podařilo se na 14 dní uvolnit a jet s nimi. Těšil jsem se, že konečně poznám místa, o kterých jsem slyšel tolik chvály. Zájezd byl letecký, což znamenalo, že jsme letěli letadlem z Vídně.

    První ráno v Ölüdeniz hned po snídani jsem si sbalil všechny věci na létání do mého velkého batohu, jen pultík s přístroji jsem si nechal venku. Při hromadném vývozu na start totiž hrozí, že se s batohem různě pohazuje, či si na něj někdo lehne a je tudíž velké riziko, že by se citlivé letecké přístroje mohly poškodit. Nerad riskuji a proto mám raději celý pultík vždy při sobě a nespouštím z něj zrak. Nahoru se jede hrbolatou kamenitou cestou, která je navíc vzhledem k velkému suchu i dosti prašná. Pokud jede více aut za sebou a vy máte tu smůlu, že nejste v tom prvním, je jisté, že nahoře budete mít kašel, či dokonce prach v očích.

    Od místa, kde se musí z auta vystoupit, se jde ještě asi 50 metrů pěšky po ostrých kamenech. Záhy jsem zjistil, že mé sandály nejsou nejvhodnější obuv a přezul jsem se do mých leteckých bot. Čas, než dorazí ostatní závodníci, jsem využil studiem mapy a okolního terénu. Odhadoval jsem, kde budou odtrhové hrany termických proudů a jak silné stoupání mohu očekávat. Brzy se všichni účastníci závodů v přeletech sešli před velkou tabulí, na kterou organizátoři napsali typ disciplíny. Pečlivě jsem si zapsal čísla obou otočných bodů, přes které vede dnešní trať a ještě jednou zkontroloval mapu, abych nalezl nejvhodnější stopu při přeskoku.




    Nedlouho poté už měl závod začít, tak jsem si šel raději chystat své věci. Z batohu jsem vyndal vrchlík a sedačku. Sedačku jsem si pečlivě připnul a dvakrát zkontroloval, abych nedopadl jako jistý můj kamarád, který to neudělal. Velmi jsem ocenil, že jsem si ještě v Praze připevnil na hrazdu speed systému nový provázek, neboť ten, se kterým jsem již dlouhé roky létal, se již začínal třepit. Přesto jsem ale s sebou měl ještě provázek náhradní.

    Pro start jsem nezvolil nejvhodnější místo, neboť kousek nade mnou někdo ležel přesně tam, kde jsem chtěl rozložit vrchlík. Když jsem ho slušně poprosil, zda by nemohl na chvíli uhnout, dělal, jako že nerozumí. Nechtěl jsem se s ním hádat a posunul jsem se o kousek vedle.

    Ač na startu panovalo příjemných 15°, vím, že na přeletu může být člověku i zima, vzal jsem si proto teplé rukavice, kuklu a speciální leteckou kombinézu. Přes turbulenci a nárazový vítr jsem přece jen napotřetí odstartoval. Okamžitě jsem zamířil k místu, které jsem si dříve vyhlídl a kde jsem čekal silný stoupák. Cestou jsem se musel vyhnout několika nedisciplinovaným začátečníkům. Nejspíše vlivem přechodu rozpadající se okluzní fronty spojené s výškovou tlakovou nížkou se v dané oblasti úplně změnil chod termiky a v celém okolí se rozprostíral nevídaný klesavý proud, navíc silně turbulentní. Mé závodní křídlo je však velmi stabilní, a tak nenastal žádný drastický kolaps vrchlíku.

    Když už jsem ztrácel naději, najednou jsem uviděl před sebou kroužit čtyři padáky. Přilétám a poslouchám, jak vário mění bučivý tón za slastné pípání. V duchu počítám do tří a poté mírně, ale rozhodně stahuji pravou řidičku. Bohužel jsem se musel vyhnout přímo proti mně letícímu padáku, čímž jsem ztratil střed stoupavého proudu. Vzpomněl jsem si, že na tabuli psali, že se má točit doleva, po druhém přiblížení k jádru se tedy vykláním ze sedačky vlevo. Společné kroužení, zvláště se začátečníky, je velmi problematické, navíc stoupavý proud už ztrácel svou sílu, takže zisk výšky nebyl tak markantní. To pochopili i ostatní tři piloti a vydali se hledat jiný stoupák. Nechtěl jsem, aby to vypadalo, že opisuji, a tak jsem letěl na druhou stranu, neboť jsem tam očekával příhodnější podmínky. Počasí však bylo velmi nestandardní a mně už se nepodařilo nalézt stoupání. Když jsem se při balení padáku ohlédl, vidím, že onen stoupavý proud opět zesílil a všechny čtyři padáky se zvedly nad výšku startu. Inu létání přeletů je z největší části o štěstí a náhodě.

    Těším se domů, neboť mi jeden kamarád slíbil, že mi půjčí svou krosnu ...