V zaprášeném hledáčku zapůjčeného kompaktu mi v letištní hale v Mnichově pózuje německá rodinka. Maminka i děti se usmívají a těší se na pěkný výlet, tatínek už před odletem očividně nasraný. Zřejmě na dovolenou do Turecka letos nechtěl a k moři už vůbec ne. Postavili se špatně, hlavy vyjdou malé a barvy obličejů budou ujeté do zelena. Spoušť jde hrozně ztuha - cvak! S úlevou vracím bzučící přístroj. Prý "danke šén" a vděčný úsměv navrch. Není vůbec zač, liebe frau, fotka bude strašná. Navíc to tatík po návratu a vyvolání fotek ještě schytá za ten otrávený ksicht.

    Po necelých dvou hodinách letu se už hluboko pod křídlem obrovského letounu McDonnell Douglas MD-83 společnosti Sun Express zřetelně rýsuje pobřeží maličké evropské části Turecka, která je oddělena od asijské pevniny průlivem Bospor a Dardanely. Tam někde blízko Dardanel leží město Trója, o jejíž dobytí se prý válčilo celých deset let. Všeobecně se ví, že za to může nejkrásnější žena tehdejšího světa Helena (zřejmě obdoba dnešní Miss World), která prchla právě do tohoto města s Parisem, synem krále Priama Trojského a nechala chudáka svého manžela, sparťanského krále Menelaa, nadobro opuštěného. Málo už se ale ví o tom, že si oba spiklenci na cestu přibalili celý královský poklad, takže je pochopitelné, že se Menelaos musel rozzuřit. Hned taky vyzval svého bratra Agamemnona, aby neprodleně sestavil vojsko ze samých borců a srovnal Tróju se zemí. Takže je docela možné, že stejně jako ve většině velkých konfliktů šlo i tehdy před 3300 lety především o peníze. Bohužel na to doplatili životem největší tehdejší hrdinové - Achilles na straně řecké a Hektor naopak v čele obránců Tróje. Ani mazaný Odysseus, který vymyslel známou fintu s trojským koněm, aby už válku konečně rozhodl ve prospěch Řeků, nedopadl nejlíp. Bloudil po Středozemním moři desítky let, než se mu podařilo vrátit domů na Ithaku ke svojí věrné manželce Penelopě. Ale kdo ví, kolik roků té věrnosti si Homér vlastně vymyslel ...



    "To je pařák," konstatuje kdosi z Čechů a slunko na pobřeží zase pere jako obvykle. Domorodci nekecali a teplota je dokonce o poznání vyšší než v loňském roce touto dobou. Prý ale před pár dny i zapršelo. Těžko uvěřit.

    Registrace ze včerejšího odpoledne pokračuje i dnes ráno a po jejím ukončení se dá na seznamu přihlášených pilotů napočítat celkem 241 jmen z 26 různých zemí. Jména jsou nádherně zkomolená, ono taky správně rozluštit po některých pilotech jejich ručně načmárané údaje z formulářů se ukázalo jako téměř nemožné. Nejhojnější účast už ale letos nemají Češi, o něco větší počet pilotů přijel tentokrát z Holandska. Možná letos české piloty zbytečně odradila nově vymyšlená komplikace s tureckým vízem, o které je třeba zažádat už předem v Praze. Stačí se ale domluvit s některou cestovní kanceláří a ta celou záležitost za mírný poplatek bez problémů vyřídí. Není třeba vážit cestu až do Prahy a ještě pak na přidělení víza dva dny čekat.



    Po předchozích větrnějších dnech fouká dnes na vrcholu hory Babadag v nadmořské výšce 1995 metrů velice slabý severní vítr a po oficiálním zahájení letošního festivalu je krátce po poledni otevřeno okno do krátkých přeletových disciplín se dvěma otočnými body. Piloti v kategorii "A" poletí 20km a piloti v kategorii "B" jenom 17km.

    Akrobatická soutěž letos doznala změnu v organizaci. Na 16. hodinu odpolední je připraveno první nominační kolo, které bude zítra pokračovat semifinálovým kolem a už pozítří proběhne finále. Následující dny pak zůstávají jako náhradní při případ nepřízně počasí. Zřejmě poučení z loňského roku, kdy závěrečné finále probíhalo poslední den festivalu za problematických povětrnostních podmínek.

    Tomáš Lednik se tentokrát akrobatické soutěže neúčastní, zabývá se jinými, divácky přitažlivějšími aktivitami. Už před druhou hodinou odpolední se poměrně nízko nad pláží odpoutává od svého vrchlíku a zatímco sám přistává na druhém padáku, opuštěný vrchlík bez pilota mizí po chvíli kdesi v mořských vlnách.

    "Look up at that crazy Czech!" ozývá se komentátorův hlas z reprobeden na pláži a hlavy všech se vyvracejí nahoru. To už Tomáš Lednik vyskakuje ve speciální kombinéze tentokrát pro změnu z motorového rogala z výšky 3000 metrů a předvádí volný klouzavý let rychlostí přes 100km/h za pomoci jakýchsi "plovacích blan", natažených v podpaží a mezi nohama. Teprve pár stovek metrů nad zemí otevírá padák a přistává na pláži. Zírající publikum aplaudaje jako na koncertu Karla Gotta a někteří konečně zavírají až doposud dokořán otevřené pusy.







    Po loňské absenci přijel letos opět se svojí firmou WalkerJet a nákladem motorových krosen Viktor Procházka a už první den předvádí svoje typické lety nízko nad hladinou moře. Jako každý rok nechybí ani letos upoutaný horkovzdušný balon, pomocí něhož se může nelétající turista podívat na pláž alespoň s výšky několika desítek metrů. Opravdovou raritou je ale letos první český rogalista, který dorazil s partou paraglidistů a rogalem na střeše až odněkud z Prachatic.