Středa byla prvním dnem festivalu. V rámci festivalu byly vyhlášeny dvě soutěže - Cross Country a Acro. Tratě vypisované jsou "směšně" krátké (15-20km), ale festivalové závody Turci nebrali až tak vážně. Při brífinku na startu dostali piloti tolik vzájemně si odporujících informací, že pořadatelé před jejich dotazy raději utekli. Jel jsem rozvinout startovní znak X (podle českých pravidel to znamená uzavřený start nebo přerušené kolo) na nižší start. Během startovního okna tam dorazila krásná Jawa 250, která svého majitele dovezla do namořské výšky asi 1800m.



    Toto kolo závodů bylo charakteristické tím, že většina pilotů natočila u startu nějaké metry, pak zalehla do speedu a doletěla až do cíle bez pokrčení kolen. Já jsem letěl na Daliborově tandemu a bojoval s velkými silami v řízení. Protože se dalo létat až do pozdních hodin, společenský život se odehrával převážně pozdě večer v místních barech a hospůdkách. Někteří seděli v Kadriho hospodě a čekali na to, až bude puštěn záznam jejich letu na videu (na startu a přistání se pohybovali fotografové a kameramani, kteří přes optiku svých přístrojů zaznamenávali dění a to pak různým způsobem nabízeli pilotům).



    Ráno jsem vyrazil na start se svým Brontesem, abych taky vyzkoušel nějakou tu figuru, a tak jsem si nebral s sebou nic, čemu by mohla uškodit voda. Byl jsem skvěle teoreticky vybaven jak provést SAT a i jiné hrůzy. Slyšel jsem však, jak dopadl Kokeš a zejména jak selhal systém lovení plaváčků (nemohli asi 10 minut najít klíče od člunu), a tak jsem všechny rady odmítal s tím, že lítám jen rovně a ještě nikdy jsem nestáhl řidičku dál jak k ramenu. Po startu jsem nabral nějakou výšku nad startem a vydal se na moře. Z výšky zhruba 2km se zdál záliv tak malý, že jsem měl obavu, abych se případně do něj trefil. Ještě poslední zopakování postupu, kontrola kliky záložáku a rozjíždím spirálu. Brontík se roztočil - odtlačit levý popruh - spirála se ještě zostřila. Nyní už jen stáhnout ještě více řidičku a začnu se otáčet po zadu. Odstředivá síla mě tlačí do sedačky a adrenalin odplavuje moje odhodlání. Mám to zapotřebí? Ptám se sám sebe a vybírám spirálu. Zkouším negativky na obě strany, fulstaly atd. V celkem krátkém čase vytrácím výšku a přistávám na pláži, balím padák a jdu se vykoupat.

    Večer vyjíždím s Honzou na start, abych ho svezl na tandemu, když už jsem ho a jeho rodinku (nelétající) vyhecoval na tuto dovolenou. Na startu musíme čekat, a tak si dáváme výborný turecký čaj a já si hraji s foťákem. Startujeme těsně před západem slunce. Bohužel je inverze, a tak není západ slunce tak malebný jako první dny. Po vcelku klidném letu přistáváme na pláži.



    Oproti zde létajícím tandemovým pilotům jsem úplný žabař. Perfektně startovali i s tlustýma Němkama, které se bránily jakémukoliv rozběhu. Však také jsem se bavil s pilotem, který hovořil o 550 letech za tuto sezónu …



    Večer jsem se domluvil, že buď se mnou ráno poletí zase Honza nebo jeho žena Hanka, která se však do letu příliš nehrnula. Ráno u traku na mě čekala Hanka. Večer prý Honzovi řekla, že nepoletí - aby mohla klidně spát - a pak si to ráno rozmyslela. Na startu panovaly ideální podmínky, a tak jsme byli s půjčeným Golemem po pár krocích ve vzduchu a já si pochvaloval výrazně menší síly v řízení než u Daliborova Sharonu. Skály pod startem se nahřály, a tak jsme mohli v pohodě poletovat na úrovni startu. Pak jsme udělali exkurzi po okolí a po nějakém houpání přistáli málem do náruče Honzy a dětí, kteří Hanku už očekávali. Zbytek dne jsem strávil na stánku dohadováním se s Turky.



    V sobotu ráno jsem měl svézt řidiče autobusu. Na startu opět panovaly ideální podmínky, a tak jsme se vrhli vstříc vzdušným proudům. Řidič měl trošku obavy a když natáčel kamerou, měl stabilizátor obrazu co dělat… Během dne probíhala soutěž v akrobacii, a tak se bylo na co dívat. Na večer Martin naplánoval let se světlicemi. Přibalili jsme tedy světlice a vyrazili na start. Při čekání na otevření startu (kvůli každodenní show parašutistů) jsme hledali kevlarky na upevnění světlic a baterky na jejich odpálení. Také jsme si domluvili taktiku - protože z hořící světlice odkapuje nějaké svinstvo museli jsme být dostatečně vzdáleni od sebe a pod námi by neměly být padáky. Po startu jsme se drželi v těsné formaci, což nebylo vůbec snadné, protože jsme měli různé padáky. Nad moře jsme doletěli, když už v zálivu byla skoro tma. Po vyklesání do výše zhruba 1000m n.m. jsme odpálili světlice a udělali spirálu. Podle mě se to moc nepodařilo sesynchronizovat, ale ti co byli dole potvrdili, že to nebylo špatné. Sedačka mi trošku smrděla sírou ...