Neděle 29.9.2002 - Westendorf - Východní Tyrolsko
    Noc byla velice dlouhá. Do hajan jsme šli kvůli sílící zimě docela brzy. A zima byla pořádná. Není divu, že ráno jsme pobíhali po parkovišti u přistávačky už kolem 8. hodiny. Házení talířem a hra ve volejbal nás ale brzy zahřála, snídaně také pomohla. A tak témata hovoru zvolna od požáru Národního divadla přešla k létání. Dnešní den sliboval skvělé podmínky, od rána jasná obloha, slunce připalovalo a my směle začali plánovat úctyhodné přelety.

    "Támhle k tomu vysílači to máš tak 6 kilometrů, pak to otočíš támhle na ten kopec okolo tý chalupy a pak to dáš zpátky na start, pohoda," plánoval Martin. Dokonce jsem začali plánovat soutěže družstev a podobně.



    Ve 12:00 už jsme byli na kopci. Situace na startu nebyla tak ideální, jak jsme si představovali, vítr tak od 1 do 3 m/s foukal od jihovýchodu. Proto jsme museli na druhou startovačku. Provoz oproti včerejšku trošku zhoustl. Na startovišti bylo asi 10 dalších pilotů, ale ještě bylo kam se rozbalit.

    Sledovali jsme, kam ostatní piloti létají a byli jsme docela překvapeni, že po startu většina z nich míří okolo kopce do závětří před západní startoviště. Vítr nebyl příliš silný, ale létat do závětří se nám moc nechtělo. Okolo kopce se ale stejně muselo a to na přistávačku. Po pár minutách sledování provozu jsme konstatovali, že když tam místní lídři bez problémů létají, můžeme tak učinit i my. Postupně jsme naskákali do vzduchu, s respektem a všemi smysly na stopkách, v úctivé vzdálenosti od kopce odlétli na závětrnou stranu. Zde se dala chytnout tu a tam termická bublina a tak jsme létali a létali. Žádné závětrné rotory se naštěstí nekonaly, vítr byl přeci jen velice slabý až téměř žádný. Naše "áčkové" padáky se také osvědčily a držely skvěle.



    Prostor jsme měli i k porovnání kvalit padáků. Pozitivně jsme kvitovali, že naše padáky jsou si výkonností velice podobné a záleží spíše na pilotovi, jak dlouho se ve vzduchu udrží. Žádné nestandardní chování vrchlíků jsme koneckonců nezaznamenali po celou dobu naší výpravy. Občasný klapanec pilot ani neměl čas zaznamenat, vrchlíky vše řešily bez zásahu pilota. A tak vrchlíky z dílen Gradient, Mac a Pegas úspěšně brázdily rakouské nebe.

    První asi 20 minutový let nás hezky namlsal na další. Ten už byl opět o něco termičtější a tak si někdo zalétal 40 minut, někdo hodinu. Den se nám tedy opět velice vydařil.



    Na večer jsme se rozhodli změnit klima a přesunout se za teplem trošičku více na jih do Bassana di Grappa v Itálii. K tomuto rozhodnutí přispěla i blížící se fronta, která měla ovlivnit i počasí v Rakousku.

    Cesta nám celkem uběhla, cestu jsme si zkracovali zpěvem písní do nepohody, občasnými zastávkami za účelem vyprázdnění tělních dutin a naplnění chladiče našeho vozu (podotýkám, že ne stejnými tekutinami).

    Na přistávačce ve vesnici Semonzo u Bassana di Grappa jsme rozložili naše ležení kolem 2. hodiny ranní.