Poslední tréninkový den - pondělí. Stále východní situace, opět prognóza s menším množstvím oblačnosti než předchozí den. Záhy jsme se opět ocitli s postavenými éry na startovišti Martinské Hole. Dnes počasí vypadá opravdu pěkně, nicméně stále hrozí nebezpečí bouřek na trati. Organizátoři tedy šalamounsky volí delší a hodnotnější disciplínu, která jde letět i rovinami se startem na Martinkách, otočným bodem v Topolčanech a cílem opět v Partizánském na letišti. Délka této disciplíny byla 87,2km.

    Jen co se vytvořila pěkná základna nad startem, bylo zřejmé, že dnes nebude zachycení problém. V krátkém sledu odstartovala většina startovního pole. Od startu až po Kľak bylo možné letět téměř rovně pod základnami mohutně se vyvíjecích kumulů. Obdobným způsobem bylo možné pokračovat až po Zadný diel severozápadně od Nitranského Pravna. V tu dobu již v Prievidzi a Bojnici hustě pršelo. Velká skupina křídel, která do těchto míst přiletěla, našla nakonec mezi nulkami stoupání a mohla pokračovat dál. O kousek dál, poblíž vrcholu Magura, bylo velmi silné stoupání. Až odtud piloti volili různou dráhu letu, protože bylo vidět, že piloti po přeskoku přes Nitranské Rudno mají potíže s nalezením stoupání.

    Situace dále na trati byla nepřehledná. Zaletěl jsem se zatím podívat na můj oblíbený Bojnický zámok, který je opravdovou pastvou pro oči. Zatočil jsem si s místním větroňáři a vyrazil dál na trať. Mrak nad Rokošem, který vypadal, že je na jistotu, se stihl rozpadnout, než jsem k němu dolétl, takže jsem si musel zasvahovat a počkat na další. Už bylo vidět, že krásné velké nosivé kumuly, které nás doposud vezly, se postupně mění v jednu mohutnou bouřku a černou stěnu deště. Konečně to zabralo. Těsně pod základnou mi počasí naznačilo, že bych měl přidat do kroku. Dva mohutné blesky souběžně práskly vedle pravého i levého křídla do 5km. Rozlehlou základnu, která mě dotáhla až k Partizánskému, jsem přežehlil jak ohnivá čára.

    V rovinách od Partizánského k Topoľčanům se změnil charakter počasí jako když utne. Bylo převáženě modro, jen sem tam naskakovaly malé kumuly. Zabrzdil jsem a jen velmi opatrně poskakoval od jednoho k druhému. Již chvíli se mě budíky snažily ukecat, že mám cíl s rezervou na dokluz. Bál jsem se však, co s prouděním a okolní vzduchovou hmotou provede bouřka, kterou jsem si vlekl za zády. Opatrně a s velkou rezervou jsem otočil Topolčany. Podle stužky křídel, doklouzávajících do cíle přede mnou, bylo zřejmé, že mám značnou rezervu. Po dlouhé době jsem si naplno užíval příjemných pocitů z dokluzu do cíle. Tato disciplína se organizátorům skutečně povedla, v cíli byly mraky nadšených lidí. Bylo zde 15 českých pilotů, v čele s nedostižně rychlým Danem Vyhnalíkem, těsně následovaným Radkem Barešem a s mírným odstupem Miroslavem Čápem.

Pořadí v tomto kole MČR
1. Vyhnalík Dan
2. Bareš Radek
3. Čáp Miroslav

    Těsně před cílem to utavili 4 naši piloti. V celkovém pořadí Dan Vyhnalík upevnil svou první pozici, Radek Bareš druhou. Na třetí příčku se probojoval Miroslav Čáp, těsně následovaný na čtvrtém místě Pedrem Nedomou. Přemek se propadl ze třetího až na sedmé místo.

Pořadí po 4. kole MČR
1. Vyhnalík Dan
2. Bareš Radek
3. Čáp Miroslav

    První soutěžní den, úterý. Počasí vypadalo obdobně jako v předchozích dnech, jen s menší oblačností. Numerický model, podle kterého organizátoři dělali předpověď a rozhodovali o startovištích, hlásil silné severozápadní proudění. Organizátoři vybrali pro tento den jako startoviště Čiarťaž. Jakmile to piloti uslyšeli, někteří ani nečekali na konec brífinku, rychle se sbalili a vyrazili. V zápětí však narazili na závoru hlídanou neúplatnými organizátory. Závoru otevřeli až v 10:00 po příjezdu většiny soutěžících. Toto startoviště je charakteristické dvěma rampami a nedostatkem místa pro stavbu a manipulaci s kluzáky, což všichni dobře věděli a snažili se být nahoře co nejdřív, aby mohli postavit svůj kluzák na co nejvýhodnějším místě.

    I přes náročnost terénu se podařilo vytýčit uličky tak, že by se zřejmě celá stovka soutěžících víceméně regulérně dostala do vzduchu. Organizátoři vypsali disciplínu 87,1km dlouhou, počasí vypadalo pěkně, naskakovaly nádherné kumuly. Jediný problém byl, že se předpověď zmýlila a přetrvala východní situace z minulých dnů. Bohužel se kumuly tvořily na jižní straně kopce. Navíc se oblačnost, vznikající na hřebeni Nízkých Tater, ve vyšších hladinách za podpory severovýchodního proudění rozlévala a zastiňovala většinu údolí před startem. Tato nešťastná konstelace nejen že značně komplikovala start, ale prakticky znemožňovala zachycení, což názorně předvedl Vlasto Hloušek, který i přes veškerou snahu byl nucen po několika minutách přistát.

    Tento na jiném terénu zajisté vynikající letový den jsme tedy promarnili a disciplína byla nakonec zrušena. Po zrušení odstartovala asi třetina pilotů, z nichž se jen několika podařilo nastoupat na blížící se bouřce. Prakticky v bezvětří nebyly starty zadarmo a nejeden pilot protáhl svou hrazdu skrze každým rokem vyšší smrčky. Oficiální přistávačka byla prostorná, bez problémů, jen přístup k ní vedl extrémně náročným terénem, což organizátoři vyřešili vysláním několika offroadů.