Nuže ptáš se, jak žije našich pět a půl Aboes a děláme-li pro ně dost?

    Na jednoho Aboe vydá Australská federace 4x více prostředků než na hlavu ne-Aboe Australana. Jde o prostředky na zdravotní péči, sociální péči, vzdělávání, zřizování pracovních příležitostí, zřizování Aboe rezervací (území, která si vybírají Aboes a která označují za posvátná - např. Eyers Rock, australská turistická mekka) a na restituce. Tato progresivní asimilační politika má však na Aboes a zbytky jejich kultury dominantně negativní efekt. Utracené peníze, jakkoli početné, se míjejí účelem. Žádný peníz nemůže zastavit degeneraci Aboes. Navíc jelikož většina ostatních Australanů se cítí proti Aboes výrazně diskriminována, nepřispívá tato úplatná asimilační politika ani k příznivému ladění vztahů mezi Aboes a ne-Aboes.

    Jejich Aboriginalita a zranitelnost je australskou správou úzkostlivě respektována. Zastaví-li policajt auto, které projelo křižovatku na červenou, jeho první otázka řidiči musí být - jste Aboriginského původu? Neb je-li řidič Aboe, může policajt pokračovat ve vyšetřování dopravního prohřešku jen za přítomnosti právního zástupce onoho Aboe. Poskytovaného a placeného státem. Postaví-li stát dům pro Aboes, netrvá Aboes více než dva roky srovnat dům se zemí. Aniž by pochopil, nač takový dům je, ať už stojí v Sydney nebo v buši. Postaví-li stát v buši pro Aboes školu, lavice jsou prázdné a učitel trpí samotou, neb Aboes preferují hrát si v buši. Řekne-li Aboe, že potřebuje auto, aby mohl své děti vozit do Aboe školy, stát mu koupi džíp s plnou nádrží benzínu (výměnou za pozastavení výplaty nezaměstnanecké podpory na dva týdny). Aboe pak jede do buše a honí klokany tak dlouho, dokud mu benzín nedojde. Protože pumpy v Northern Teritory jsou v nedobytných krytech a benzín dostaneš až po zaplacení, buš je poseta opuštěnými zánovními džípy.

    Dostane-li Aboe v buši tričko či kalhoty, nesvlékne je, dokud z něj nespadnou. Pravda, ani v Ludvíkovské Francii nemařili lidé příliš vody mytím. Nicméně nemoci, nevídané mezi bílými se pak léčí v Aboe nemocnicích. Dostane-li pak nemocný Aboe tubu léků, sní první tabletu v ordinaci a venku často zbytek zahodí či vymění za plechovku piva. Nepřipomíná ti to asimilační problémy Romů v Evropě? Kdy že to přišli do Evropy Romové? V 11. století? Well, do jaké míry se asimilovali? Za 900 let ...





    Je zde jeden velký rozdíl mezi Aboes a Romy. Aboes tu byli před námi. A někteří z nově příchozích Australanů mají teď výčitky svědomí. A tak byl schválen v australském parlamentu před pěti lety zákon, podle kterého Aboes mají právo na veškerá "posvátná" území Austrálie (bez ohledu na to, komu toto území patří dnes) a mohou požadovat navrácení vlastnického práva a správu na veškerá území Královské koruny, tedy 75% kontinentu. Aboes, mnohdy dnes bělejší než bílí, toho tedy využívají a naše soudní tribunály řeší stovky nekonečných územních sporů mezi Aboes, zastoupenými privátními právníky, placenými ze státních asimilačních fondů a státem. Nekonečnými proto, že je obtížné nejenom prokázat to, že žadatel má tradiční právo na nárokované území, ale také to, že žadatel sám je Aboe.

    Jak prokáže Aboe že je Aboe? Nuže, prohlásí-li to o sobě a dosvědčí-li mu to jiný Aboe!?! Jelikož právo nad tím pochybovat nám stále ještě nebylo odepřeno, soud může zasedat donekonečna. Aboe, dovolávající se svých práv, je často modrooký blonďák s kůží bílou jako pleť Sněhurky. Dochází i ke sporům mezi dvěma či více skupinami Aboes, kteří prohlašují dané území za jejich.

    K dnešnímu dni byl vyřešen jeden jediný nárok Aboes. Správa ostrova Marbo byla vrácena státem do rukou Aboes, majících na ostrově svůj původ. Aboes teď mají právo dělat si s jejich ostrovem, co se jim zlíbí a přístup na něj povolit jen pozvaným. Vyhráli svůj soudní nárok. S údivem však zjišťují, že chtějí-li na svém ostrově obchod, přístav, letiště či úřad, na kterém by si mohli vyzvedávat pravidelně svou nezaměstnaneckou podporu, musí si to vše zaplatit. A platit také lidem, kteří jim budou ošetřovat jejich četná zranění, utržená v sousedských a manželských diskuzích, vlastních těmto "přírodním" lidem. Oops! Co za překvapení!

    Dnešním "dobrodějům", salónním levičákům a utopickým socialistům se celý historický asimilační proces zdá býti brutálně nehumánním. Neostýchají se dnes používat na půdě australského parlamentu pojmenování jako "genocida". Nebojí se dokonce porovnávat tvůrce asimilačních programů včetně dnešního ministra pro záležitosti Aboes k Hitlerovi a Stalinovi. Rozdmýchávají v Austrálii kampaň za lidská práva a proti diskriminaci Aboes, ve které se jejich modlou a zaklínadlem stal termín "Stolen Generation" - Ukradená generace.

    Když začalo po příchodu Angličanů docházet na kontinentu zákonitě k páření se mezi přistěhovalci a Aboe ženami, narozené "nečisté" děti byly často v souladu s kmenovými zvyky často odhazovány do buše a jejich matky z kmenu vypovídány. V mnoha případech se jak dítěte, tak ženy, ujal evropský otec dítěte (příkladem je např. pozdější Prime ministr Deakin, který měl se svou Aboe služkou několik dětí). Stále častěji pak zasahoval katolický kostel. Kněží zřizovali sirotčince pro "nečisté" Aboes a později programově a s podporou státu "sbírali" odvržené "nečisté" děti a pečovali o ně ve svých stanicích. Intenzivně se pak snažili nakazit Aboe děti "křesťanskou civilizací" se všemi jejími pozitivy i negativy. Později začal dávat stát "nečisté" Aboe děti do adoptivní péče bílých rodin.

    Generace těchto "nečistých" Aboe dětí a dětí posbíraných v minulém století v buši, generace Aboe dětí, které byly vychovány bílými, generace dětí, kterým byla vedle vzdělání, oblečení, zdravotní péče, jídla a bydlení dána často i láska jejich adoptivních rodičů a přátelství jejich bílých vrstevníků, tato generace dostala dnes od bojovníku proti diskriminaci Aboes jméno "Ukradená generace".

    Ukradená generace vzdělaných či přinejmenším gramotných Aboes, z nichž mnozí zasedají v talárech u soudů, operují na operačních sálech nemocnic, učí ve školách a univerzitách či reprezentují Austrálii na Olympijských hrách jako špičkoví sportovci. Generace, jejíž část se také upíjí v Aboe ghettech australských měst. Ve čtvrtích, do kterých není radno ostatním vstupovat. Čtvrtích polozbořených domů a ulic plných odpadků, plechovek od piva, injekčních stříkaček, nemytých, polooblečených, nemocných a negramotných dětí a teenagers, jejichž rodiče beznadějně uvízli v nástrahách moderní civilizace. Generace dětí, z nichž žádné by nechtělo měnit se svými šťastnějšími bratry a sestrami, kteří mohli zůstat v péči svého Aboe rodiče. Generace dětí, z nichž žádné by se už nechtělo vrátit do buše a živit se kořínky, klokany, housenkami a kraby.