Byl krásný 31. říjen 2006. Na Straníku sezóna skončila už 2.10. po hadrnické přesnosti přistání, ale občas sem nějací lítači dojeli. Samo, že největší radost mně dělali lešenáři a asi nejaktivnější z nich, Honza Matějovský se svojí školou MATĚJ. A to nejenom proto, že se postarali o podstatné snížení jedno z buků pod jihovýchodní startovačkou, ale i z počtu vycvičených a dále létajících Trubkonautů. A také proto, že Matěj vlastní a létá asi nejvýkonějšího Haminára (Quasar Hamoun Relief R2) od nejlepšího stavitele závěsných kluzáků nejenom na Dolní Bečvě, ale i ... Karle sorry, mám tě rád, ale tyhle poznámky si už asi nikdy neodpustím.

    Celej den foukal JV 3-5 m/s, žáci i Stařík slétali na Atlasech i Combatech pod kopec k továrně KIA a okolo 14:00 dojel Mates i se žáčkem. On s Haminárem (Relief R2) a žáček s Čichavcem (Sphir). Tróóchen přifouklo na cca 8-9 m/s. Mladý a ambiciózní pilot zvaný Indián pocházející ze skupiny BV (Buchelovi vrazi) odstartoval s Atlasem a všem ukazoval, jak to jde. A pak začala lešenářská klasika. Staříkovi se na Aerosovi pokazil jakýsi nepodstatný bázmek, mlaďoch si na první let s Čichavcem netroufl a Matějovi se nechtělo, bo prý si nemůže před letem pohoupat svého Pokémona, kterého nechal i se svojí ženuškou doma ve Vsetíně. Dál to už bylo rychlý. Stačil jen malý dotaz: "Nechceš si už konečně vyzkoušet nejmodernější leteckou techniku Valašského království, brus od Hamouna?" A tak jsem vyměnil klíče od svého notně otřískaného Forestra za Relief R2.

    Start do 9 m/s byl jako ve snu. Foukalo sice trochu zleva, ale R2 se nikam do stran ani nehnul. Jen se krásně rozběhl dopředu. Zapnout se hned po startu do postroje a řídit ero jednou rukou byla paráda. Lítání na svahu mě bavilo jen chvilku, a pak jsem začal zkoušet, co Hamanův mazlík umí. Při úplně vytažené šňůře a rychlostem blížícím se maximu éro reaguje okamžitě a přesně na jakýkoliv zásah pilota do řízení, při náklonech a v zatáčkách okolo 90 stupňů je řízení absolutně pohodové a nezáludné. Prostě lítáš a bavíš se. Aspoň já ve vzduchu náramně, Matěj na zemi na startu už asi méně. Ale co, když půjčil, tak půjčil. Jeho křik a zde nepublikovatelné pozdravy ani po 22. hodině směrem ke mně zanikaly s hukotem stožáru na vrcholu Straníku.

    A zábava pokračovala. Úplně povolený éro je, co se týče ovládání, skoro stejný, jako když se napne, jen míň klouže. No, a tak jsem opět vytáhl všechnu šňůru z Haminára a odletěl jsem nad KIA. Pár pěkných souvratů nad přistávačkou pobavilo Indiána na zemi i Matěje na startu. Asi ke zdešení majitele jsem se opět rozhodl prověřit klouzavost směrem ke kopci, a to ve výšce, kdy normálně svým zákazníkům na tandemovým rogale vysvětluji, jak budem přistávat.

    To éro lítá asi zatraceně rychle. Lítám bez přístrojů a při rychlosti asi 100 km/h mně normálně vlhnou oči. Teď mně ale tekly slzy jak hrachy. Lehce odlačím, a už zase vidím normálně. Jeden pendl nad sadem pod Straníkem mě opět posílá zpět do hry na Matějovým éru. Během další otočky mám už zase 50 metrů nad kopec, a tak se vydávám na západ nad hřeben Dubňa. Klouzavost je fantastická a bez ztráty výšky přeletím celou Tepličku. Při návratu k přistávačce svádím nerovné souboje s auty jedoucími směrem na Terchovou. Oni jedou aspon 100, mně opět tečou slzy jak hrachy a oni zůstávají za mnou. To éro letí aspoň kilotřicet a úplně v klídku i při bočním větru. Posledních pár zatáček, kalkulace rozpočtu na přistání i opravu křídla s hrazdou za 15000 tisíc, no a pak přistání. Povolíš špagát a z dravce uděláš beránka, který přistává jak můj školní Atlas. Přitáhneš, podrovnáš, zahodíš a stojíš. Jé Karle, já zapomněl, že to má ploutefff. To musí být príma. A já si celou dobu myslel, že ta šňůra vlevo je rezervní.

    Letos jsem měl možnost si polítat s Combatem 2, LiteSpeedem S 4.5 a Haminarem. A srovnání? Combat je trošku divočejší a rychlejší na přistání, v ostré zatáčce má snahu utahovat. Při maximální rychlosti je trošku nervóznější. LiteSpeed je asi, co se týká ovladatelnosti, nejlepší. Je to Mercedes i Ferrari v jednom. Ale ta cena je strašná. Jedna rána se rovná jedné dobré výplatě.

    A závěr? Máš-li hodně peněz, kup si Moyese, chceš li být IN, létej Aerose a máš-li pevné nervy, kup si Reliefa R2. Je to kusový výrobek Valašského kutila, který naučil splašené trubky létat na nejvyšší úrovni a zvládne je i méně zkušený pilot.

    P.S. Reliefa nemám, ale měl jsem první kus vyrobený Hamanem. V současné době létám z 90% jen rogalové tandemy a jsem spíše Hamanův kritik než obdivovatel. Ale to éro fakt lítá dost dobře a u Hamounů vaří moc dobrý kafe, který mně po tomto čláku už asi na Dolní Bečvě nikdo neuvaří.