Co piješ, že ti to tak lítá?
Jak se říká, nepiju ale chlastám, všechno kromě asfaltu a betonu, protože to se blbě zvrací. Preferuji pivo, protože po něm prý rostou prsa a o prsa se dá i někdy vyhrát.
Jak se ti líbilo na závodech na Chopku?
Jaj, Boha jeho, to byl týden!!! Kromě toho, že skvěle vyšlo počasí a každý den se létaly dlouhé disciplíny, často spojené s několikahodinovou pěší turistikou, jsem poznala spoustu bezvadných lidí a skvělou organizaci závodu. K našim sousedům jezdím na závody velice ráda, protože mají nejenom krásné hory, ale i ti lidé mi přijdou nějak bližší. Možná proto, že ve mně koluje po předcích trocha slovenské krve (a možná i té Borovičky).
Proč ses dala právě na paragliding?
To je dlouhá story. Už jako hyperaktivní malé dítě mě naši přihlásili do juda, aby ode mě měli alespoň pár hodin denně klid. Pro velký úspěch jsem pak přešla na základní sportovní školu s atletickým zaměřením. Zlomovým bodem bylo období, kdy jsem se měla rozhodnout pro své budoucí povolání. Tehdy se mi dostal do ruky letáček s nabídkou studia na Střední policejní škole Ministerstva vnitra ČR v Holešově a to i pro děvčata. Nabízeli zajímavou sportovní aktivitu - seskoky s padákem. Skutečnost však byla nakonec úplně jiná, a tak jsem se šla informovat na holešovské letiště sama. Ve svých čtrnácti letech jsem se však setkala s nepochopením. Mezitím jsme se pustili se spolužákem podobného ražení do horolezení. Byl to on, kdo narazil na propagační letáček školy paraglidingu a hned se rozhodl to vyzkoušet. Po jeho návratu a shlédnutí videa jsem byla jak u vytržení. Rozhodla jsem se rok nevečeřet a šetřit peníze ze stravenek, abych se mohla naučit létat. Jelikož mi tehdy bylo 16 roků, potřebovala jsem ale souhlas rodičů a nastal problém, jak jim to co nejšetrněji sdělit. Tak jsem prostě zaplatila složenku na kurz a oznámila jim to jako hotovou věc. Nezbylo jim nic jiného, než kývnout a bylo to.
Kde ses učila létat?
Na kurzu v Beskydech u Zdenka a Jiřího, a to mi změnilo život o 180 stupňů. Nejen že jsem se naučila pít pivo v omezeném i neomezeném množství, ale poznala jsem spoustu perfektních lidí, kteří se kolem paraglidingu motají. Hlavně těm dvěma vděčím za to, že si dali tu práci naučit mě létat, což nebylo vůbec jednoduché. Ani po dokončeném týdnu výuky nevěřili, že to někdy zvládnu. Tím se mě ale nezbavili. Tolik jsem chtěla umět dobře létat, že jsem jezdila často do Beskyd a oni mě trpělivě sundávali ze smrčků. Další sezónu se to konečně zlomilo a už jsem byla víc ve vzduchu než na zemi nebo na stromě.
|
Na čem létáš teď?
Na kurzu i během prázdnin jsem létala na Nugetku od MACu. Moje skromné finanční možnosti mi pak dovolily koupit si starší a bezpečný padáček Nirvanku od stejné firmy. Během následujícího roku jsem cítila, že by to chtělo lepší výkon, a tak jsem si z peněz vydělaných na benzince jako umývačka oken pořídila poměrně levný Easy od firmy Easy Fly. Jako každý člen paraglidingového klubu při VŠB Ostrava mám i já možnost půjčovat si padáky a toho jsem využívala v uplynulých dvou letech. Loni jsem se náhodou dozvěděla o podpoře závodníků ve formě možnosti zapůjčení si padáku na období závodů a nezbytného tréninku od firmy SKY Paragliders a navíc i úhrady části startovného. Takže tento rok využívám této možnosti a dál se uvidí.
A co děláš, když nelétáš?
Občas chodím taky do školy v Olomouci, kde studuju 4. ročník Fakulty tělesné výchovy, obor Rekreologie. V období, kdy se nedá létat a hory jsou zasypány bílým práškem, jezdím na snowboardu, ke kterému mě přivedl můj tehdejší přítel z policejní školy. A protože nejlepší způsob, jak strávit zimu na horách, je učit lidi jízdě na prkně nebo na lyžích, přitom si zajezdit a přivydělat si nějakou tu korunu, tak jsem si udělala instruktora a vyučuji ve Špindlu a v Jeseníkách. V létě chodím taky na čundry, cestuji po České i Slovenské republice buďto na kole a nebo častěji stopem. Na vysoké škole, kde studuji, mám možnost vyzkoušet si všechny sporty a další takový, který mě v poslední době nadchl, je potápění. Tomu se ale nevěnuju tak často jako létání, které je, jak každý ví, velký časožrout a penězožrout.
Co pro tebe létání znamená?
Zpočátku bylo létání pro mě vším a věnovala jsem mu veškerý svůj čas. Během loňských prázdnin jsem ale pracovala v Anglii a tam jsem zjistila, že nejenom létáním živ je člověk. Některé věci pro mě ztratily význam a jiným teď naopak dávám přednost. Jednou z nich je momentálně škola a taky můj přítel.
Tvůj přítel prý pobývá v USA, nechystáš se to tady po dokončení školy zabalit?
Vidím že tamtamy fungují... je to pravda. Přítel se vrací na podzim a nějakou chvíli zde pobude. Je to dlouhá doba, co jsme se neviděli, takže jaká je vize do budoucnosti se ještě uvidí. Nemám však nic proti tomu, že společně někam zmizíme. Ale ne na moc dlouho, protože chci dokončit školu a hlavně bych ráda na jaře pokračovala v létání a závodění u nás. Také nevylučuji možnost, že by jsme po studiích žili v úplně jiné zemi. Jedinou podmínkou by však byla blízkost nějakého letového terénu a padák s sebou.
A co nějaká rodina, dětičky...?
Rodina? Dětičky? Samozřejmě ano, ale ty ještě mají čas a já také. Je to moc krásné mít děti, ale v dnešní době to není jednoduchá a levná záležitost. Možná to zní sobecky, že chce spousta lidí poznat svět, sbírat zkušenosti a prožít si věci, které by si nemohli s rodinou dovolit. Ale tyto zážitky z mládí už člověku nikdo nevezme. Proto si užívám toho, co mi život nabízí, plnými doušky ...
Tož na zdraví!
Ať slúží ...!
|
