Další den diskutujeme s naším hostitelem o možnosti vývozu na kopec autem. Jeho zmatený způsob shánění jeepů jejich doháněním a zastavováním přímo ve městě nám docela vyráží dech, naše interní přezdívka "slavný lovec Pampalini" mu opravdu padne. Nic jsme však nesehnali, a tak večírkujeme už od odpoledne, však taky někdy potřebujeme trochu odpočinku. Na druhý den však již Nelo vůz domluvil, ARO s naším obdivem projede snad vše, ale v půlce lesní cesty, po objetí zamčené závory okolním porostem a po dobrodružném přesouvání těžiště ze strany na stranu jako na sajdkáře abychom nespadli do rokle, potkáváme nepřekonatelnou překážku - padlý strom.




    Takže pěšky, ale vzhledem k mému fyzickému rozpoložení z předchozích výstupů už "naštěstí" fouká hodně silný vítr, a tak s batohy na zádech scházíme pod kopec. Plánujeme poslední noc ve městě, a tak opět vyrážíme na kolonádu pozorovat a pokecat s děvčaty. Na bohaté studenty z Holandska však příliš nereagují ...




Kap. 6 - Baia Mare - poslední štace
    Hned od našeho ranního rozloučení s Pampalinim jedeme podél Muntii Suhard do Maramarurešského pohoří. Ze svého pohledu bych řekl nejhezčí rumunská krajina, kterou jsem za celou cestu viděl - krásné, jakoby časem zapomenuté vesničky a dřevěné domky navozují atmosféru minulého století. Projíždíme kolem Muntii Rodnei, ale svižně fouká, a tak pokračujeme s menší zastávkou u solného koupaliště až do Baia Mare. Zde se pokoušíme obtelefonovat pár padáčkářů z místního klubu, ale nikoho nejsme schopni sehnat. Holt nám v této oblasti komunikace chybí Stromice.

    V inetové kavárně vidíme na synoptikách do Rumunska přicházející frontu a zároveň rozsáhlou oblast vysokého tlaku nad územím ČR a to rozhoduje - jedem noční jízdu domů. To se nám vyplácí, v sobotu si pěkně polétáme z navijáku z Nových Sadů - já společně s Kuzmou sice jen volných 36km, které mně v poháru nepomohou a Pitrys smolně o pár stovek metrů nedoletěný 87km cíl v Jindřichově Hradci.

Tipy na cestu:
    Spousta lidí z ČR si myslí, že Rumunsko je země lidožroutů, loupežníků a cikánů. Co se týče rómské populace, je jich tam opravdu trochu více než v ČR, ale Rumuni k nim mají zhruba stejný vztah jako my v Čechách. Vesměs jsme se pohybovali v kruhu padáčkářů, kteří k nám byli nesmírně přátelští a milí a téměř to vypadalo, že by se pro nás rozkrájeli. Ve městech je dobré dát si pozor na veksláky, žebráky apod., na venkově se setkáte pouze s farmáři, kterým však z 99% nebudete rozumět ani slovo.

    Rumunští padáčkáři až na výjimky neumí moc lítat. Naším stylem létání jsme je občas přiváděli k úžasu, jejich rekordy v přeletech jsou v řádech 20-30 kilometrů. Také terénů zatím není mnoho objeveno, a to zejména z důvodu malého osídlení v pohořích. To by se však časem mohlo změnit ruku v ruce se zlepšující se ekonomickou situací země. V každém případě je v Rumunsku velmi stabilní a vhodné počasí na bezmotorové létání, jediná nevýhoda je nedostupnost a neznalost problematiky terénů.



    Cenově se kromě paliva a pálenky budete cítit zhruba jako u nás doma, ceny základních potravin se lišily v závislosti na situaci v regionech. Průměrný plat v Rumunsku je cca 200,- DEM, a tak tam asi život není nejlehčí. Lítači jsou však vesměs zazobaní lidé, a tak na ně krize země moc nedoléhá.

Pivo (doporučuji Ciuc nebo Silva): 10 až 20,- Kč
Chléb: 10,- Kč
Čokoláda: 15,- Kč
1/2 litru rumu: 20,- Kč
1 litr benzínu: 17 až 22,- Kč
Doporučená jazyková výbava: rumunština, italština, maďarština

DRUM BUN !