"Příště už rozhodně nebudu tolika pít, jenom trošinku, jen co by vánkem větérku," slibuju nejenom sám sobě a myslím to v tuhle chvíli docela vážně. Člověk pak totiž v hlavě jen obtížně sestavuje střípky uplynulých událostí.

    "To se radši ožeru!" volala včera večer na celý hangár vítězka soutěže na přesnost přistání v kategorii žen a vlastně jediná soutěžící žena Mirka Nasková a svůj vítězný pohár, vrchovatě naplněný borovičkou, do sebe obrátila bez mrknutí oka. Jinak by ho totiž musela hned po vyhlášení vrátit. Něco podobného vzápětí zopakoval se svým mnohem větším kalichem za celkové vítězství Josef Pašinger, zatímco Josef Černý a Vinco Valica už přebrali za druhé a třetí místo poháry prázdné. Hluboko do noci se pak ale stejně pilo už z úplně jiných nádob. Ale možná to bylo všechno úplně jinak, kdo ví.

    Svítá a tma se pomalu vpíjí do okolních polí. Celé údolí Váhu hluboko pod Straníkem je zatopené jezerem mlhy, ze kterého kouká jenom vrchol komína v Žilině. Podzim na krku a zima za dveřmi. Tráva na vrcholu Straníku se do rána obalila vrstvou bílé jinovatky a na startu pofukuje čerstvý vítr ideálního jihovýchodního směru. Lepší podmínky pro létání se na zavírání nebe dají v tuto roční dobu jen těžko představit, obzlášť když se říjnové stoupáky dokonce rozhodly začít po poledni konečně fungovat.

    Nebe nad Straníkem je tedy pro letošní sezónu symbolicky uzavřeno, ale díky krytému posezení a možnosti přenocovat v upravené buňce přímo v hangáru se bude na Straníku určitě létat dál, a to bezpochyby i v zimě. Navíc bude během zimy fungovat pro lyžaře na severozápadním svahu vlek. A na příští rok už se chystá několik překvapení.