Tak jako každý rok i letos se první neděli po novém roce v rakouském středisku Stubaital nedaleko Insbrucku konal již 13. ročník Stubai Cup 2000. Od 7. do 9. ledna zde probíhalo setkání konstruktérů a firem z celého světa, které se prezentovaly horkými novinkami v oboru vývoje a výroby padákových kluzáků. Setkání, tak jako každoročně, bylo doplněno závody o nemalé finanční částky (přes 35 000 ATS) a i letos se těchto závodů zúčastnilo několik českých pilotů.



    To, že vůbec pojedu po loňské pauze opět na Stubai Cup, se rozhodlo až v pondělí večer před závody po telefonátu s Milanem Bábovkou - majitelem Galaxy Sky Sports, který mě přesvědčil, že bych neměl chybět. Po předloňském super 7.místu bylo na co navazovat. Neváhal jsem a v pátek, hodinu po půlnoci, jsme s Jirkou Fliegerem začali krájet první kilometry na ne zrovna krátké cestě do Stubaitalu. Počasí dle předpovědi a synoptických map mělo být v oblasti Tyrol ovlivňováno tlakovou výší (hned několika), a tak nebylo pochyb o tom, že si dobře zalítáme.

    Závody na Stubai Cupu mají svá specifika, a vzhledem k době kdy probíhají, je zcela jasné, že se nejedná o nějaké super dlouhé přelety nebo jinak termicky náročné tratě. V zásadě je závod rozdělen do dvou kategorií, na Hobby a Profi.

    V Hobby kategorii jsou přihlášení piloti rozděleni do skupin po 10 pilotech a principem závodu je odhadnout čas, jak dlouho si pilot myslí, že se ve slabých podmínkách udrží ve vzduchu, docílit co nejpřesněji tohoto času a přistát do určeného prostoru. Odhadnutý čas je korigován s ohledem na skutečný čas letu a pilot, který ve skupině docílil nejlepší hodnoty tohoto korigovaného času, získává 1000 bodů. Další piloti ve skupině jsou bodově ohodnoceni dle jejich korigovaného času vůči vítězi skupiny. Další body se mohou získat za přesnost přistání. Přistane-li pilot do kruhu 10m, získá 50 bodů, přistane-li na bod ve středu tohoto kruhu o průměru 50cm, získává 100 bodů.

    V Profi kategorii je závod na zcela jiné bázi. Jde o to, uletět v co nejkratší době stanovenou trať přes dva otočné body, udělat Touch and Go, čili mezipřistání do vymezeného prostoru (2x3m) na svahu a opětovný start, přičemž vrchlík nesmí spadnou na zem a nakonec opět přesnost přistání, tentokráte na terčík o průměru 10cm. Nejrychlejší pilot získává 500 bodů, přičemž další piloti obdrží body dle dosaženého času. Za Touch and Go je možno získat také 500 bodů a za přesnost přistání na terčík 10cm 200 bodů, přistání na koberec 3x3m v jehož středu se nachází terčík je za 50 bodů. Prvních 30 pilotů v profi kategorii postupuje do nedělních KO letů, kde piloti startují po dvojicích, musí obletět otočný bod a přistát co nejpřesněji (50cm bod). V případě, že byť rychlejší pilot netrefí bod na přistání a pomalejší pilot ano, postupuje dále ten, který přistál na bod.



    Do údolí Stubaital jsme dorazili kolem 10:30 a ihned jsme vyrazili na lanovku směrem na startoviště na štítu Kreuzjoch 2100 MSL. V rámci tréninku jsem chtěl zkusit udržet se co nejdelší čas potřebný pro závod - max 60min., a tak jsem s jasnou taktikou vyrazil směr nasvícené skály. Hodinka nebyla problém, a tak jsem spokojeně kolem 15:00 přistál. Stoupání byla slabá (0,5-1m/s) a co bylo nejhorší, byla dosti úzká a při takovém množství padáků ve vzduchu byla pěkná fuška se udržet. Po ubytování následoval ve 20:00 brífink, kde pořadatelé ujasnili pravidla (max doba letu v hobby 30 min) a určili kdo, kdy bude startovat. Po mých dvou hodinách spánku z předchozí noci jsem měl jediný přání - rychle do postele a zavřít víka.

Sobota 8.1.
    72 pilotů hobby kategorie bylo nalosováno do 7 skupin, startujících cca po 15min a start první skupiny byl stanoven na 9:30. Byl jsem nalosován do 4. skupiny s předpokládaným startem kolem 10:30. To už by se nechalo možná i udržet. Pro Čechy byla asi nejzajímavější 5.skupina, kam bylo nalosováno hned několik českých pilotů: Míra "Radar" Stěhula, Martin Slíva, Václav Otec. Odhad času letu bylo nutno udělat cca půl hodiny před startem, a když člověk ještě neví jako moc a jak brzo to začne fungovat, žádná sranda. Nechtěl jsem se přecenit a napsal si raději míň. Po startu jsem ihned zamířil na skalní stěnu po pravé straně a začal hoblovat zasněžené vršky.

    Po cca 5 minutách hoblování mi bylo jasné, že udržet se oněch maximálních 30 minut bych dokázal. Žel bohu, pozdě bycha honiti. Můj čas, který jsem si napsal a který bylo potřeba dodržet byl 22:15. Díky špatnému odhadu délky letu při dokluzu jsem nakonec čas přetáhnul o 31 sekund, což ve skupině znamenalo 967 bodů. Bohužel, když člověk 3 měsíce nelítá, tak ani přistání na přesnost není moc velká sranda.

    Střed průměru 50cm jsem minul cca o 1 metr a inkasoval "pouze" 50 bodů. Trefit, bylo by všechno úplně jinak. Super se zadařilo i Milanu "Malinovi" Kameníčkovi, který si, jak říká, mikrospánkem po startu, vylétal krásné 3. místo. Moje maličkost nakonec skončila na 6. místě.



    Profi kategorie startovala kolem 12:00 a byla nabita opravdu zvučnými jmény: Christian Tamegger, Armin Eder, Jürgen Stock a vítěz dvou předchozích ročníků Wolf Rettenbacher. Z našich se zadařilo Tomáši Lednikovi a hlavně Ondrovi Dupalovi. Prvních 8 pilotů v hodnocení splnilo jak Touch and Go, tak i přesnost přistání na bod (10cm), takže rozhodoval nejrychlejší čas, kterého docílil Ondra Dupal a stal se tak vítězem 13. ročníku Stubai Cup v profi kategorii.




Neděle 9.1.
Tento den byl určen pro disciplínu KO letů, akrobatické ukázky o pro představování jednotlivých firem. Při KO se našim příliš nedařilo, a jak Ondra Dupal tak i Tom Lednik vypadli nejpozději v druhém kole. Tomáš sice přistál na bod, ale byl pomalejší svého protivníka, který tím, že přistál na bod, jasně postoupil. Ondra přes první kolo postoupil i ve druhém byl jasně rychlejší, ale přebytek výšky při přistání a netrefení bodu ho připravilo o postup. V boji o finále se utkal Christian Tameggen (NOVA) s Jürgenem Stockem (Effect 26) a Wolf Rettenbacher (GALAXY Scorpion 2000) s Michaelem Müllerem (EDEL). Tamegger s přehledem postoupil a čekal jen na soupeře do finále. V druhé dvojici byl rychlejší Rettenbacher, ale neukázněnost jednoho z pilotů firmy, která předváděla své padáky, který mu těsně před přistáním vlétl do dráhy, ho natolik ovlivnila, že musel provést úhybný manévr a na přistání byl poté krátký. Z rozhodnutí rozhodčích se let opakoval a v opakovaném letu byl úspěšnější Müller. Finále tedy bylo rakouskou záležitostí. Celkově vyhrál Müller na Edelu před Tameggerem na Nova (uzlík ve šňůrách neskutečně zpomalil jeho speciál) a vítěz tak inkasoval 7000 ATS.



    Z akrobaček určitě udivoval přítomné člen Red Bull Acro Teamu, top pilot Mike Küng, který občas s vrchlíkem dělal věci, jimž člověk nechtěl ani věřit. Svým nebezpečným číslem se také blýskli Joe Keppler a Wolf Rettenbacher, kteří na padácích Experience II (GALAXY) předvedli svůj Downplane.



    Z českých firem se přítomným představili svými Promotion lety firmy MAC Para Technology, Sky paragliders a v akrobatických číslech GALAXY Sky Sports.

    V celkových výsledcích si myslím, že čeští piloti neudělali vůbec žádnou ostudu, ba naopak. Ti, kdož se zúčastnili letos, určitě přijedou i příští rok, protože za to polítání a tu atmosféru to určitě stojí.