Blíží se konec června, je nejvyšší čas podniknout nějakou výpravu do přírody, dokud ještě všechna flóra kvete. Volíme nabídku jedné CK k hřebenové túře ve Schladmingských Taurách, což je více než 50km dlouhý, především skalnatý hřeben s množstvím nádherných štítů, jezer, vodopádů a soutěsek.



    Využíváme krátké pauzy mezi kurzy létání na Rané, zavíráme na chvilku Skleník a 18.6.2003 se přemisťujeme do Prahy, odkud je navečer naplánován odjezd. Spolu s dalšími asi 25 lidmi přihlášenými na tento zájezd, přijíždíme minibusem v časných ranních hodinách do rakouského horského městečka Obertauern ve výšce 1739 mnm. Právě přecházející studená fronta nám dovoluje opustit autobus až okolo 9. hodiny, kdy alespoň přestává pršet. Základny mraků se však pohybují zhruba ve stejné výšce jako my (cca 2000m n.m.) a nedovolují nám tedy mnoho pohledů po okolní krajině. Jen občasnou průrvou mezi oblaky zahlédneme zdejší krajinu a tušíme tak její přírodní potenciál, který se však naplno ukáže až další dny. Jdeme takzvaně natěžko s krosnou na zádech, ve které jsou věci na převlečení, spacák, něco k jídlu a další věci. Stany naštěstí netaháme, protože ubytování máme zajištěno v horských chatách.

    Cesta je většinou kamenitá a občas docela příkrá. U jezera Obertauernsee (1866m n.m.) odpočíváme a je zde možnost se také občerstvit v místní chatě. V mlze se dostáváme do sedla Ahkarscharte (2315m n.m.), kde se rozhodujeme pokořit zdejší vrchol Steirische Kalkspitze (2459m n.m.). Na vrcholu viditelnost asi 10m, vítr.



    Příliš se nezdržujeme a pokračujeme podél sněhových polí do údolí s jezery k chatě Ignaz Mattis Hutte (1986m n.m.). Zde jsme již okolo 16. hodiny a ochutnáváme zdejší kuchyni. Na chatách se většinou vaří jednoduchá a rychlá jídla - já osobně volím variantu: co chata to jeden wienerschnitzel s bramborem a salátem (cena většinou 9,5 Euro). Je ale možnost si vybrat i jiné pochutiny např. klobásky na grilu, prejt, sekanou s vejci, špagety, šunkofleky, zemlbábu, různé polévky atd. Cena většinou okolo 7 Euro. Na většině chat je k dostání točené pivo Schladminger Bier, což je poměrně dobrá dvanáctka a za půllitr většinou zaplatíte tak 3 Eura.



    Ubytování je formou tzv. lágrů, což je místnost, kde je několik dlouhých postelí, do nichž se na poměrně malém prostoru musí vměstnat třeba i 30 lidí.

    Cena za "lůžko" je tak 7-12 Euro. Dále jsou chaty vybaveny umývárnou a jednou sprchou, kde teče velice studená voda. Za příplatek asi 3 Eura je možnost teplé vody. Jelikož jsme z autobusu poměrně nevyspalí, v 17 hodin uléháme a probouzíme se až v 8 hodin ráno následujícího dne.

    Po krátké snídani a briefingu, kde probíráme dnešní etapu, se vydáváme severním traverzem podél ledovcových jezer a strží až na vrchol Rotmandl Spitze (2453m n.m.). Počasí se oproti včerejšku zlepšuje, základny mraků se zdvihají a občas vykoukne sluníčko. Scházíme nádherným údolím Krukeck Scharte s vodopádem uprostřed. V údolní chatě Keinprecht Hutte (1872m n.m.) se občerstvujeme a opět šlapeme vzhůru až do sedla Trockenbrot Scharte (2237m n.m.), odkud je výhled i na nedaleký masiv pohoří Dachsteinu.





    Ještě strmý sestup a před 16. hodinou odpolední jsme již ubytovaní v chatě Landawirseehutte (1985m n.m.). Tato chata se stala naší nejoblíbenější, protože pod nánosy jídla nebyly vidět talíře a vše bylo velice chutné. Po nadlábnutí řešíme nepřítomnost sprchy koupelí v nádherném horském jezeře Landawirsee ve výšce 2047m n.m. Teplota vody pouze lehce překračuje bod mrazu, proto jsou koupele pouze několikasekundové, ale přesto nesmírně osvěžující. K večeru se rozfoukává poměrně silný údolní vítr a my z kamny vyhřáté chaty pozorujeme nedaleký skalnatý vrchol hory Hochgolling (2863m n.m.), která se možná zítra stane naším cílem.