Letiště Matkopuszta Airport leží přibližně 90 km jižně od Budapešti. Místní krajinu velmi dobře charakterizuje jméno oblasti - Puszta, je ostatně schované i ve jménu letiště. Je to skutečně pustina. Z jedné strany krásná z druhé odrazující. Charakteristickým rysem jsou nejspíše rozsáhlé pastviny, bažiny, močály, osamocená stavení a nikde žádný kopec. Stále jenom placka. Létá se podle starších, ale vcelku kvalitních map, měřítko 1:200 000. Hned po příjezdu začínáme trénovat.

    Zahájení soutěže je v neděli 13.září. Po Maďarech jsme druhý nejpočetnější tým. Je nám jasné, že boj o týmové zlato bude tvrdý. Letiště bylo dějištěm letošního mistrovství Maďarska, takže místní piloti se tu cítí jako doma a znají nejspíše každý kámen. Dalšími týmy jsou Španělsko, Polsko, Rusko, Ukrajina, Německo a Jugoslávie.

    Na zahřátí nás čeká první navigační úloha - s bonusem za rychlost. V praxi to znamená naplň nádrže až po špunt a leť co to dá. Úloha se stala osudnou maďarské posádce na motorovém rogale. Jejich nový prototyp Apolla speciálně upravený pro rychlostní lety (dosahoval rychlosti až 140 km/h) nejspíše nevydržel turbulenci na trati a rogalo se zřítilo.

    V dalších dnech se kazí už tak dost špatné počasí. Buďto fouká silný vítr nebo prudce prší. V mezeře se letí druhá navigační úloha. Pak následují dvě úlohy s omezeným palivem, obě v jeden den. Nejdříve rychlostní a odpoledne vytrvalostní. Další den nás čeká poslední navigačka. Abychom se na trati nenudili, jsou znaky na zemi vytyčeny z černých igelitových plachet (na rozdíl od běžně používaných bílých nebo žlutých).

    Jelikož trať je definována jen částečně a zbytek trati musí pilot vytvořit podle nalezených znaků, nabývá soutěž na dynamičnosti. První "otáčecí" znak (písmeno pí) jsem samozřejmě přehlédl. Když se vracím zpět po trati potkávám spoustu posádek, které bloudí stejně bezradně jako já. Znak je dokonale ukryt na tmavé trávě zatížen "maskovacími" balvany či hlínou. Díval jsem se na to místo kde byl asi celou minutu, než jsem si ho všiml. Po návratu na letiště jsou všichni piloti rozčarováni a šťastni, že vůbec dolétli domů. Mnohým totiž pro dlouhé bloudění na trati zbylo benzínu jen na dně nádrže. Poslední úlohou je přesnost přistání. Vše probíhá bez problémů a v klidu.



    Soutěž končí v neděli 20.září. Získáváme týmové zlato a spoustu dalších pohárů, jak je vidět z výsledků. Soutěž byla připravena kvalitně, po odborné stránce velmi precizně a přesně (s výjimkou černých znaků). Příští rok by se měl konat v Maďarsku Evropský šampionát, tak doufám, že tam na náš tým už teď čeká další zlatá medaile.