Ve dnech 2. až 6. června se konalo MČR ULL. Soutěžení probíhalo v Maďarsku na letišti Matkopuzsta (asi 80 km jižně od Budapešti). Vloni se na stejném místě letěl světový pohár ULL, kde celý český tým, ale i jednotlivci dosáhli výrazného úspěchu. Protože se má letos letět mistrovství světa zase zde, bylo MČR z tréninkových důvodů uspořádáno na tomto letišti společně s mistrovstvím Maďarů. Přijela také jedna posádka z Polska s dvojsedadlovým Aeropraktem, podobným našim Jorám či Corám. Z našich přijelo jen 8 posádek. Patrik Sainer s jednomístnou Slukou, Saša Tilingerová a Pavel Černý s jednomístnými tříkolkami, bratři Kapusníci s dvojsedadlovým Coyottem II a čtyři dvojsedadlová rogalla Jirka Zítka s Petrem Labutou, celá rodina Šinoglových, Petr Chvojka s Jirkou Coufalem a Zbyněk Adam s Olinem Staňkem.




    Ve čtvrtek 3. června nám nepřálo počasí, proto se nelétalo, ale v pátek už to propuklo. Letěla se první navigačka. Byly zadány tři neprotínající se přímkové trasy. Měli jsme dodržovat deklarovanou rychlost, hledat 8 fotek a 9 znaků. Při letu po první přímce se po nalezení 1. znaku odbočilo novým kurzem na otočný bod - krajní bod druhé přímky - a znovu po druhé přímce až po 2. znak. Odtud opět na krajní bod třetí přímky a po ní zpět do koncového bodu (viz mapa č. 1 ). Bohužel docela dost foukalo, takže se nám většinou nepodařilo stihnout tajnou časovou branku, která byla samozřejmě při letu proti větru. Pilotům jednosedadlovek pořadatel úlohu zjednodušil. Nemuseli hledat ani 1. ani 2. znak, měli je dané. Údajně kvůli termickému počasí.




    V sobotu se letěla druhá navigační úloha. Let po kružnici až po nalezení 1. znaku, odtud přes střed na druhou stranu kružnice a dál po ní až k nalezení 2. znaku Pak už jen let po přímkové trati do koncového bodu (viz mapa č. 2 ). Letěli jsme opět s deklarovanou rychlostí, hledali 8 fotek a znaky. Vítr už nebyl tak silný, proto jsme prolétávali tajnou časovou brankou docela dobře.

    Odpoledne pak následovala spotřebová disciplína. Jednosedadlovkám přidělili 6 litrů a dvojsedadlovkám 10 litrů benzínu. Měli jsme vydržet co nejdéle ve vzduchu a pak přistát do decku. Byl nezanedbatelný vítr a spíš úzké a nestabilní stoupáky. Dostat se přes kilometr vysoko se většinou jen s pomocí přírodních sil nepodařilo. Základna byla asi v 1600 m. Zde si vedli tradičně dobře stroje vybavené čtyřtaktními motory.



    Večer se odlétaly ještě dva decky, což byla jediná atrakce pro "pozemní personál". Trefovali jsme se všichni slušně, většinou do 250 a 200 bodového pole.



    V neděli vyhlásili třetí navigační disciplínu. Zadání bylo stejné jako u první, samozřejmě po jiné trati (viz mapa č. 3 ). Tentokrát však už vítr nebyl náš nepřítel a tak jsme stíhali i tajnou časovou branku. Protože nás čekala docela dost dlouhá cesta, většina z nás nečekala na celkové výsledky a vyrazili jsme domů.



    Protože se nás sešlo jen velmi málo v jednotlivých kategoriích byly naše posádky hodnoceny společně bez členění kategorií a pouze z třech navigačních úloh. Zvítězil tradičně Patrik Sainer, druzí Petr Chvojka s Jirkou Coufalem a třetí Pavel Černý.



    Tato soutěž měla především tréninkový charakter a musíme si jen přát, aby počasí bylo na letošním mistrovství světa tak příznivé jako tentokrát. Navigační létání doplněné uměním přesně přistát a šetřit pohonnými hmotami by mělo přilákat daleko více nadšenců a to nejen ke zkvalitnění jednotlivých soutěží, ale i k početnější reprezentaci naší země na mezinárodních soutěžích. Naši si v minulosti vedli velmi dobře a je třeba snažit se, abychom v tradici pokračovali. Ti kteří zatím váhají by měli zkusit alespoň jednu domácí soutěž a mnozí tomu určitě přijdou na chuť.