Některé postřehy

• Ačkoliv se původně mělo jednat o podzimní expedici, díky rázu počasí šlo spíše o expedici zimní.
  
  

• Dovedu si představit, že v létě je ve Vihorlatské oblasti a Slovenském Ráji až nepříjemně mnoho turistů a návštěvníků. Při našem putování jsme však nepotkali téměř nikoho.
  
  

• V obou oblastech je zmiňován častý výskyt medvědů, lišek a rysů. Ačkoliv my jsme cestou neviděli ani jednoho, nebezpečí setkání s nimi bych příliš nepodceňoval (ve sněhu jsme narazili na stopy rysa).
  
  

• Dobré materiálové vybavení (boty, bundy, stan, spacáky, vařič) je v tomto období a v této krajině nutnou samozřejmostí.
  
  

• Turistické značení u větších turistických zajímavostí je dostatečné, v odlehlejších místech často chybí. Orientační údaje jsou v hodinách (na rozdíl od nás, kde jsou v kilometrech). Časový údaj , pokud jdete tzv. na těžko (se vším na zádech) a v těžším terénu je odpovídající, v létě a bez batohu bych z údaje srazil tak 40%.
  
  

• Počasí kolísalo od slunečna přes hustý vytrvalý déšť až po sněžení. Teploty od +10°C do -10°C.
  
  

• Na odlehlých místech v lese jsme často potkávali skupinky cikánů. Zpočátku jsme z toho neměli dobrý pocit, ale všichni k nám byli až neuvěřitelně slušní. Případnou zbraň k sebeobraně použijete spíše proti dravé zvěři.
  
  

• Cestování v lůžkovém vlaku je poměrně pohodlné, dejte si ale pozor na své věci. Při čekání u česko-slovenských hranic v hluboké noci jsme měli opravdu velké štěstí. Nějaký šikovný poberta nám vlezl do nezamčeného kupé a prohrabával batohy. Nebýt hbitého průvodčího, jsme přinejmenším bez fuseklí.
  
  

• Ceny potravin v obchodech a supermarketech jsou, mám pocit, i po přepočítání na Kč o něco málo vyšší než u nás.

• Viděná východoslovenská města (Humenné, Snina atd.) mi připomínají některá severočeská města (Chomutov, Ústí nad Labem atd.). Množství paneláků, vše narychlo splácané páté přes deváté, bašta socialistické monumentálně nepraktické architektury.
  
  

• Východoslovenský kraj je proslulý svou poměrně vysokou nezaměstnaností. Nejrozšířenějším vozítkem tu jsou (a patrně ještě dlouho budou) nesmrtelné škodověnky. Mám dojem, že zejména mladí lidé utrácejí hodně za oblečení, aby ukázali ostatním, že na to mají.
  
  

• Prakticky nemáte šanci spatřit chátrající kostel. Všechny jsou zrestaurovány nebo přímo postaveny nově. Nové kostely mají většinou poměrně zajímavou architekturu - trochu mi připomínaly např. informační centra třeba někde v Dolomitech.
  
  

• O Svátku Všech Svatých (u nás dušičky) se vyplatí navštívit nějaký ze hřbitovů. Na tak krásně upravené, nazdobené a svíčkami nasvícené hřbitovy v Čechách pravděpodobně nenarazíte.
  
  

• Hlavně na vesnicích, kde tzv. chcípl pes, jsme jako turisté vzbuzovali téměř poprask. Všichni (zejména starší lidé) se s námi dávali okamžitě do řeči, radili nám, kudy je nejlepší cesta a tak. Očividně je potěšilo, že se Češi nezajímají jenom o Tatry.
  
  

• Celý kraj východního Slovenska má v sobě velký turistický potenciál, který není dostatečně využitý.
  
  

• Vihorlat i Slovenský Ráj jsou chráněná území s vzácnou flórou i faunou, většina turistů sem jezdí hlavně v létě. V zimě sice nemůžete obdivovat překrásné kytičky, zato vám v paměti zůstanou nádherné zamrzlé vodopády, tichá příroda bez lidí.
  
  

• Letecký potenciál Vihorlatských vrchů příp. Slovenského Ráje jsem nezjišťoval, většinou se ale jedná o silně porostlé plochy území téměř bez možnosti někde nouzově přistát, aniž bych se nerozvěsil po stromech. Obě území jsou také určitě přírodními rezervacemi.