Je to výzva k LAA, ale především k nám, kteří jsme s tímto způsobem létání chtěli zahájit novou etapu vírníkového létání, která, jak jsme Vás již seznámili, u nás skončila (bez většího rozvoje) před více jak 30-ti lety. Cítím se i sám částečně zavázán, především k těm, kteří mě telefonicky oslovují, či občas napíší. Je Vás i celá řada, která navštěvuje dílnu pana Bauera k osobnímu se seznámení s konstrukcemi vírníku.

    O co tu jde? Jsou slyšet hlasy "zaručené zprávy," že vírníkové létání stejně nikdo neschválí a že LAA nemá sama zájem.

    Jak je vidět, musím znovu od samého počátku alespoň stručně provést rekapitulaci a popsat stav, jak ho vidím ze současného pohledu.

    Příznivce tohoto létání jsme se snažili podchytit formou úvodních článků. Chtěli jsme je výstižnou formou, doplněnou našimi znalostmi a zkušenostmi seznámit nejen s historií tohoto létání v zahraničí, ale i u nás. Chtěli jsme Vám představit současnost, jak se létá ve světě ale dále i s aerodynamikou a pilotáží vírníkového létání s tím, že pro Vás zpracujeme a vydáme Metodiku leteckého výcviku na ultralehkých vírnících - gyroplánech. Ze 7 předaných základních článků, které byly předány k publikaci LAA, byly zatím zveřejněny 4 články (12/1998; 2/1999; 3/1999; 4/1999). Ostatní články čekají na zveřejnění a celá řada článků je připravena pro publikaci v materiálech před dokončením.

    V závěru roku 1998 jsme zpracovali metodiku leteckého výcviku na ultralehkých vírnících. Zpracování metodiky bylo podmínkou pro zahájení jednání s Úřadem pro civilní letectví ČR k žádosti o pověření k následujícím činnostem:

• ověřování letové způsobilosti vírníků

• vedení celkové evidence SLZ, vydávání technických průkazů včetně přidělování poznávacích značek

• ověřování způsobilosti uživatelů SLZ, vydávání průkazů způsobilosti a vedení jejich evidence

• vykonávání dohledu nad činností SLZ, v rámci tohoto dohledu zjišťování skutečností souvisejících se vznikem nehod

    Bylo dohodnuto, že zpracovaná metodika po přehodnocení a doplnění bude následně v součinnosti LAA a autory knižně vydána pro potřeby výcviku pilotů na vírnících.

    Jednání sice započala včas a nám bylo "naivně" jasné, že získat pověření nebude problém v začátku druhého pololetí roku 1999. I s tímto vědomím jsme se zúčastnili v březnu výstavy "Vzduch je opět naše moře". Byly vystaveny dva vírníky. Jednomístný vírník, duralové konstrukce (USA), který je však ze současného pohledu již překonaný. Námi vystavovaný vírník celokompozitový byl pak opakem svého protějšku a koncepčně se zařazuje do strojů třetí generace v této třídě. Tuto skutečnost jsme mohli porovnat a posoudit v září na sletu vírníků v Itálii. Je pravdou, že v době výstavy byl ještě letu neschopný a čekaly jej významné konstrukční změny, které se nám podařilo dokončit a stroj byl úspěšně zalétáván v září 1999. Je to krasavec, který splňuje podmínky a ne nadarmo na něj naše manželky žárlí; věnujeme mu daleko více času.

    Současně jsme se dohodli, že i přes doposud nezískané "pověření" Úřadem civilního letectví ČR, svoláme První sraz vírníků v Čechách, aby se nezastavil běh událostí. Úmyslně jsme zvolili slovo "sraz," abychom nejitřili vášně těch, kteří k vírníkovému létání nemají vztah, nebo zatím ještě nenašly cestu, popřípadě je i odmítají.

    Toto setkání se uskutečnilo ve dnech 21.-23.května 1999 na letišti v Mimoni - Hradčanech pod patronací předsedy AVIATIC CLUBU pana Jana Šafránka (mimochodem vlastní průkaz Rotorklubu č.145 z roku 1968). K tomuto srazu musím upřesnit, že původně byly přihlášeny 2 létající stroje z Polska a 2 ze Slovenska, rovněž tak účast přislíbili 4 majitelé motorových vírníků z Čech. Po té, co mě bylo sděleno, že LAA doposud nebyla pověřena správou vírníkového létání, bylo od předváděcích letů upuštěno a nakonec majitelé stroje nepřivezli. Pak šel sled událostí tak, jak jsme si nikdo z nás ani v tom nejhorším snu neuměli vybavit.

    I přes "toto" období naše úsilí nepolevovalo, ale nebylo však věnováno k medializaci tohoto létání. Využili jsme čas jednak pro vylepšení konstrukce vírníků, vlastní výcvik, ale i pro získávání nových zkušeností. Řada z Vás již byla seznámena na "různých" sletech se současnými dvěma vírníky, které jsou letu schopné. Jenom pro informaci je nutno upřesnit, že se jedná o stroje dovezené ze zahraničí, které však byly zásadně zrekonstruovány podle nejnovějších poznatků. V podstatě splňují podmínky způsobilosti sportovních létajících zařízení těchto kategorií, který Úřad pro civilní letectví bude vyžadovat v rámci "projednávaného" pověření od LAA. Protože se jedná v obou případech o velmi zdařilé "prototypy" vírníků, i v porovnáním se zahraničními výrobky, budeme se snažit je představit i v našem "Pilotovi" s podrobným popisem.

    Neodbíhejme však od rozdělané práce a vraťme se k "Prvnímu vírníkovému srazu". Obracím se na Vás, kteří jste projevili zájem o toto létání, abych Vás informoval jaký je současný stav. V současné době jsem přes pracovníky LAA pana Ing. Václava Chválu a Jaromíra Fráňu oslovil zástupce letecké inspekce pana Frčku, který mi sdělil, že záležitosti ke splnění podmínek k pověření LAA k ověřování letových způsobilostí a ostatních činností s tím spojených pro vírníkové létání projedná osobně s panem Fráňou v průběhu listopadu 1999. Současně mě zástupce letecké inspekce Frčka sdělil, že vyzval LAA k jednání.

    Abych doplnil výše uvedené informace některými konkrétními věcmi s tím, že jsme nezaháleli, seznámím Vás s naší návštěvou vírníkového sletu v Itálii. S odstupem času se utvrzujeme v tom, že se jednalo o jeden z rozhodujících okamžiků našeho vztahu k vírníkovému létání. Zatím jsme neměli možnost vidět větší počet vírníků v letu. Máme jen fotky, či kazetu s jedním strojem v letu. To co jsme viděli nás už do smrti poznamenalo. Lítá to krásně, je to elegantní v letu, manévrovací schopnost je neskutečná, ale především je to bezpečné létání.

    Americká asociace, která se zabývá vírníkovým létáním s označením jako PRA-POPULAR ROTORCRAFT ASSOCIATION vydává svůj měsíčník, nazvaný ROTORCRAFT. V tomto měsíčníku vyšla inzerce, že 18. - 19.září se uskuteční slet vírníků v Itálii v oblasti Pavio (blízko Milána) - pod označením MAGNIS DAY 1999. Jedná se o soukromé letiště s vyznačenou polohou 45°07´47"N a 09°21´46"E.

    V sousedství VPP je statek, který již neslouží svému poslání, ale je pronajat a slouží pro hangárování vírníků a UL letadel, jako klubovna, noclehárna a dílna. Součástí objektu je i speciální dílna (dealerská) na motory ROTAX.

    K vidění a létání bylo celkem 22 strojů z toho jednosedadlové i dvousedadlové, 8 typů vesměs nekapotovaných. Nejhezčími, ale i s letově velmi dobrými vlastnostmi byly představeny pouze dva celokapotované stroje zatím prototypy bez označení, z nichž jeden byl jednomístný a druhý dvoumístný se sedačkami za sebou.

    Celkem se tohoto sletu zúčastnilo 15 států. Představili jsme se jako soukromá delegace z Čech s vysvětlením, že se u nás již jedná o začlenění tohoto způsobu létání pod LAA ČR. Tento fakt způsobil, že jsme byli i oficielně přivítáni v úvodním slově, které měl šéf konstruktér, zalétávací pilot i majitel letiště v jedné osobě.

    Již od sobotního dopoledne se létalo skutečně naplno. Stále bylo na co se dívat. Snažil jsem se nejen pro sebe, ale i pro Vás vyfotit základní pohledy, abyste měli možnost, vidět o co se v podstatě jednalo. Rovněž tak byly pořízeny záznamy videokamerou, které budou po sestřihu s našimi již součastnými natočenými akcemi stočeny na jednu kazetu a nabídnuty ostatním zájemcům ke studiu.

    Samotnou zajímavostí bylo, že nám "majitelem" letiště byla představena "dívčí letka" v počtu 6-ti vírníků. Vírníky mají velmi pestré barvy - od růžové, fialové až po klasickou žlutou. Všichni členové klubu měli jednotnou oranžovou kombinézu. Děvčata předváděla lety s jednoduchou, ale pro nás velice zajímavou pilotáží, která se blíží slovy laika k "základním prvkům" akrobacie. Lehkost vzletu (do cca max 50m) a přistávání s výjezdem od 20m (ale většinou na pětník) nás stále více přitahovalo.




    Byla nám předvedena i skutečná akrobacie, nad kterou jsme doslova stáli s otevřenou pusou a sám "mistr" Bauer nejen uznale pokyvoval hlavou, ale hned přemýšlel, jak je nutno zkoordinovat rotor, otáčky motoru a směrovku. Ale upozorňuji, že na vírnících je akrobacie zakázána. Bylo vidět, že nejen teorie, ale především létání a létání umožní se strojem se sžít tak, že za celou dobu působení klubu nevznikla žádná vážná havárie. Vysazení motorů je i jednou z běžných "disciplin," které jsou běžnou záležitostí už v průběhu výcviku. Opět i zde nám bylo potvrzeno, že jediným vážným problémem je pouze "ztráta" otáček rotoru pod 280 ot./min., které jsou potřebné k tomu, aby vírník za běžného stavu přistál. (minimální otáčky rotorů jsou odvislé od typu vírníku).

    Bylo nám trochu líto, že fakticky "celý" svět byl zastoupen vyvěšenými vlajkami a naše republika, ať vyspělá již jinou "létající technikou" v rámci LAA ČR v tomto odvětví ještě nezačala. Musím Vám soukromě sdělit, že naše jen dva létající stroje sice postavené ze stavebnice a torza jedné stavebnice, po našich úpravách a doplnění "českými ručičkami" by sklidily určitě když ne obdiv, tak alespoň mimořádný zájem.

    Samozřejmě, že jsme mimo dívání se na techniku předváděného letu měli mimořádný zájem posuzovat určité detaily komponentů, jednotlivých dílů, ale i koncepce strojových celků. Měli jsme možnost prohlídky detailů prakticky každého stroje. Z toho co jsme viděli ( a fotodokumentovali) lze udělat závěr - nebylo nám nic neznámého, každý detail jsme znali a ve většině případech máme v porovnání stejná, nebo už i vylepšená řešení. Jediným "překvapením" pro nás byla celosvařovaná kostra trupu vírníků, což u tohoto stroje představuje úsporu nejen časovou, ale i materiálovou.

    Jeden z členů naší výpravy majitel už vzpomínané u nás létání dvousedadlovky projevil zájem o let v kapotované dvousedadlovce. Mimo "vyšší" způsob pilotáže který jsme viděli z letové plochy, odlétli se strojem mimo plochu. To co tam s ním "udělal" předváděcí pilot komentuje dnes s odstupem jako sen, ze kterého v noci křičí. Nebudu to komentovat, ale až bude jednou příležitost jistě se s touto "vysokou" pilotáží i Vám svěří. Pravdou je, že pilotovi bezprostředně po přistání "šéf" bez ohledu na ostatní přihlížející notně vyčinil. Neboť akrobacie s vírníky je zakázána i v Itálii.

    Organizace celého podniku byla velice zdařilá. V sobotu večer se konalo v hangáru velké posezení s vyhodnocováním zásluh nejen jednotlivých funkcionářských členů, pilotů i spolku z Itálie, ale prakticky z celého světa (USA, Austrálie, Brazílie, Německo apod.).

    Znovu zdůrazňuji, že se bylo na co dívat už i proto, že Italové podle současných dostupných informací tvoří špičku vírníkového létání ve světě.

    Bylo nám trochu líto, že nemůžeme vystupovat jako "rovnocenná" partnerská organizace, ale o to více jsme si předsevzali, že tento způsob létání budeme o to důsledněji prosazovat. Věřím, že všichni proto uděláme daleko více, než tomu bylo dosud, aby ještě před vstupem do roku 2000 vírníci v naší republice spatřily svět.





    To co jsme v Itálii viděli nám notně zvedlo sebevědomí, což už jsme při naší práci potřebovali. Navštívený slet vírníků nás opět postavil na nohy a notně povzbudil v našem úsilí. Jsme opět ochotni čekat, (věříme, že ne dlouho) ale i souběžně připravovat veškeré podklady, které jsou nutné pro vytvoření samostatného Vírníkového svazu, jako jednoho z další rodiny LAA v ČR.

    Věřím, že se podaří společným úsilím ještě v tomto tisíciletí začlenit se do nejenom evropského, ale i světového společenství států, kde vírníky - gyroplány jsou jednou z uznávaných a registrovaných technik létání.