Na jedné oslavě vydařeného přeletu utrousil jeden pilot, student medicíny, že lidská čelist má tak nedokonalou konstrukci, že kdyby si člověk vložil do úst nějaký větší předmět, řekněme obyčejnou 60 watovou žárovku, nepůjde už vůbec vyndat. Všichni se srdečně zasmáli dobrému vtipu a pilo se vesele dál.

    Ale když už bylo vše vypito a účastníci oslavy se rozešli domů, jeden nešťastník si na tu žárovku v puse vzpomněl. "No to přece není možné, když se dá strčit do pusy, musí se dát i vyndat! Vždyť to nemůže záviset na směru, jedním ano a druhým ne?" Bez váhání vyskočil doma na mísu na WC a vyšrouboval vzorek pro otestování. Zpočátku se mu žárovku nedařilo zasunout, byla pro jeho čelist příliš velká. Po chvíli úsilí a trápení však pěkně vklouzla a dokonale vyplnila ústní dutinu. Jenže zpátky už to skutečně nechtělo jít! Co teď? Snažil se zoufale ze všech sil vytáhnout žárovku.

    Asi po hodině se vrátil jeho spolubydlící z jiné oslavy a vidí podivný obraz - jeho kamarád sedí zoufalý v posteli, oči uslzené a z pusy mu trčí cosi, co vypadá jako závit žárovky. "Co se to tady děje?" Místo odpovědí jenom jakési huhňání. Po krátké konverzaci posunkovou řečí vytáhl postižený tužku a papír a písemně objasnil svoji svízelnou situaci. Rozbití žárovky vyloučili raději hned, střepiny v ústech by mohly být životu nebezpečné. Nejrozumnější bude asi zajít na chirurgii.

    Vydali si tedy městskou hromadnou dopravou do nemocnice. I když už bylo pozdě večer, v tramvaji bylo docela plno. Asi tu noc všichni oslavovali. Chvílemi si náš pacient zakrýval rukou ústa, jindy zase vrhal rozpačité pohledy na ty, kteří si všimli závitu, vyčnívajícího z jeho pusy. Lékař na pohotovosti si prohlížel závit žárovky ještě nechápavěji, než pasažéři v tramvaji. Byl to čerstvý absolvent a netroufal si, tak zavolal na pomoc kolegu, zkušeného chirurga. Ten prohlásil, že takový případ ve své praxi ještě nezažil, ale čelisti že opravuje běžně a zřejmě to bude bolestivé. Nešťastník kývl hlavou na souhlas, a tak ten odborník přitlačil na správná místa na jeho hlavě, vysadil čelist z pantů, vyndal neporušenou žárovku a zacvakl čelist zpátky. A aby mohlo porušené vazivo správně srůst, zafixoval mu bradu obvazem.

    To už ale bylo na městskou dopravu skutečně pozdě, tak si oba kamarádi z radosti nad vyřešeným problémem objednali taxíka. Upovídaný řidič se s nimi hned dal do řeči a při pohledu na obvázanou hlavu se hned zvědavě vyptával, co že se mu jako takhle v noci přihodilo. Povyprávěli mu tedy celý příběh. Taxikář vzal udiveně do rukou dotyčnou, ještě uslintanou žárovku a nedůvěřivě si ji prohlížel. "To přece není možné, když jde dovnitř, musí jít i ven!" Nestačili ani mrknout a už byla tam! Zapíchl taxík u chodníku a po několika minutách marných pokusů oba poprosil, jestli by ho nemohli zavést k tomu odborníkovi na čelisti. Každý si jistě dokáže představit, jak se ten chirurg asi tvářil ...

Varování:

    Zapřísaháme všechny čtenáře - nezkoušejte to! Ani na sobě, ani na jiných. Nejedná se o žádný vtip, i když to tak na první pohled vypadá. A rozhodně nevyprávějte tento příběh před malými dětmi nebo v přítomnosti lidí, kteří rádi zkoušejí nové věci.