"Prostě v polovině cesty mezi Římem a Neapolí odbočíš z dálnice na Cassino." No jo, ale kde? Řím jsme minuli už před víc než hodinou a pořád nic.

    Po včerejší odpolední rozcvičce v úzkých a poměrně turbulentních čtyřmetrech v liduprázdném Bassanu, večerním "uno litre la vino rosso" v pizzerii L'Antica Abazia a ranním škrábání námrazy z auta jsme zase na cestě k jihu. Dnes je úterý 11. února 2003 a údaj na tachometru se právě překulil přes 1500km od svého nedělního vynulování v Brně. Už třetí den cestování nám Pán Bůh stále naděluje příjemné počasí s jasně modrou oblohou a na únor pro našince nezvykle ostrým italským sluncem. Pomineme-li ty ranní mrazy, nevypadá to zatím vůbec špatně.

    Konečně už z dálky viditelná cedule jako vrata se šipkou a nápisem Cassino. Ještě asi 15km motání se po městečku Cassino a potom taky v polích za městem a v 16:40 už stavíme stany na přistávačce pod hřebenem na souřadnicích N41°32.110' E013°49.814'.

    "Nejsou všichni paraglidisti takoví šulini," vybavuje se mi památný výrok Marcela Konečného a nutno přiznat, že i v tomto bodě měl "Pan Moudrý z východu" úplnou pravdu. Krátce před půlnocí přijíždí osobní asistentka se skupinkou paraglidistů ve složení Radek Seidl alias Yehuda, Tomáš Hrabal, Radek Krampl alias Jazzman, Martin Pacejka a Mirek Kos. Všichni jsou to bezvadní chlapi a výborní piloti k tomu. Tak to su klidný, to sme klidní ...