Stoupání 9m/s! No to je teda pořádný výtah do nebe. Turbulence je překvapivě malá a způsobuje jenom mírné houpání. Detaily na zemi se rychle ztrácejí a zemský povrch se začíná jevit placatý jako zeměpisná mapa. Nikde na nebi ani mráček a všude kolem až k obzoru jenom nekonečné modré moře. Údaj na výškoměru se právě překulil přes 5000 metrů. Jak je možné, že je mi v takové výšce stále příjemně teplo? Jak to, že nemám vůbec žádné potíže s nedostatkem kyslíku ...?!

    "Prober se, střídáme řidiče!" cloumá mi ramenem Míla. Do pytle, to byl tedy sen! "Kde to jsme?" koktám rozespale a zalepenýma očima se snažím přes boční okénko auta zahlédnout útržky rychle ubíhající krajiny. "Daleko za náma je Bolzano, kousek před námi Verona a do přístavu Livorno nám zbývá už jenom necelých 400 kilometrů." Ach jo, tak zase za volant. Už "jenom" 400 kilometrů. A potom ještě 4 hodiny plavby trajektem po Středozemním moři. Už abychom tam byli ...

    Na to, že je začátek března, jsme přes Brennerský průsmyk překvapivě projeli bez použití sněhových řetězů a dokonce suchou pneumatikou. K odjezdu trajektu dorazíme zřejmě s několikahodinovým předstihem. Dřímající Míla se na zadních sedadlech v zatáčce svalil a upadl do hlubokého spánku. Je hluboko po půlnoci a tři osobní auta se šesti závěsnými kluzáky na střeše se vysokou rychlostí řítí tmou k jihu. V horách před městem Bologna nastává první problém. Rozpoutává se sněhová bouře s deštěm a kroupami, to všechno najednou. Chybí už fakt jenom trakaře. Okamžitě je na silnici vrstva mokrého sněhu smísená s kroupami. Díky teplotě +3°C ale nemá šanci zmrznout a po několika kilometrech dramatické jízdy jsme z toho venku. V přístavu Livorno jsme opravdu s velkým časovým předstihem, dáváme několik káv v odbavovacím terminálu Stazione Marittima na souřadnicích N43°33.258' E010°18.106' a po několika hodinách čekání vjíždíme do útrob obrovského a poloprázdného trajektu.



    Nahození obrovských motorů zatřese celou lodí a po několika minutách manévrování v přístavu vyplouváme směrem k jihozápadu na volné moře. Trajekt se šine rychlostí 34km/h a moře je dnes relativně klidné. Ve velké společenské místnosti v 6. podlaží je téměř prázdno a ticho, jenom jeden z francouzských cestujících zasedl ke klavíru v rohu místnosti a nostalgicky preluduje na jeho klávesách. Několik pasažérů beze spěchu popíjí u stolečku kávu a všude panuje klid a pohoda. Jenom mírné houpání dává tušit pohyb lodi, zatímco přístav Bastia na severovýchodním pobřeží Korsiky se pomalu blíží.

Francouzský ostrov Korsika
    Korsika (také Korzika) je velmi hornatý a hlavně opravdu rozlehlý ostrov plný skal, pastvin a rozsáhlých vinic. Zabírá plochu 8700km² a vzdálenost od jižního k severnímu cípu ostrova činí přibližně 200km, zatímco z východu na západ naměříte asi 90km.



    Hory v centrální části ostrova ční do výšek přes 2500 metrů nad hladinu Středozemního moře a teď v březnu je na jejich vrcholcích pochopitelně sníh. Nejvyšší vrchol ostrova Monte Cinto měří 2710 metrů. Korsika na rozdíl od Sardinie nepatří Itálii, ale Francii. Platidlem je tedy francouzský frank a domorodci mluví směsicí korsičtiny a francouzštiny. Na celém ostrově žije sotva 150 tisíc obyvatel, z nich jedna třetina ve městě Ajaccio na západním pobřeží, druhá třetina ve městě Bastia na východním pobřeží a zbytek je rozptýlen po malých městech a vesnicích. Po více než čtyřech hodinách plavby tedy přirážíme k molo v přístavu Bastia.



    Zatímco během plavby vytrvale pršelo, na silnicích v přístavu Bastia je evidentně právě po dešti. Ladíme na autorádiu stanici "Nostalgi" na frekvenci 91.4MHz a míříme po východním pobřeží k severu, kde hledáme vhodně zastrčené místo pro přenocování. Za vesničkou Marine de Porticciolo nacházíme nevelkou pláž při ústí malé říčky na souřadnicích N42°52.553' E009°28.346' a ve tmě narychlo stavíme stany. Teplota vzduchu je příjemných +16°C, zalézám tedy do spacáku jen tak "nalehko". I když mořský příboj dělá nezvykle velký kravál, brzy přestávám vnímat jeho monotónní hukot. Jenom vítr občas zatřepe špatně napnutou celtou stanu. Přidávající se drobné kapky deště už téměř neslyším. Usínám. Rovných 1000 kilometrů od Beskyd.