Ile Rousse
    V oblasti mezi městy Calvi a Ile Rousse v severozápadní části ostrova se nachází několik startovišť, která hodláme zmapovat a samozřejmě také vyzkoušet. Vyrážíme tedy časně ráno přes sedlo vedle Serra du Pignu do městečka St. Florent. Přímo nad jeho přístavem se tyčí 120 metrů vysoký kopec s nepřehlédnutelným severním svahem, který by se při silnějším severním proudění dal využít ke svahování. Cestu nahoru se nám ale nadaří nalézt, všude jsou soukromé pozemky. Pěšky zdolat 120 metrů výškových ale kupodivu nikoho nepřivádí k nadšení.

    V centru městečka St. Florent panuje klid a pohoda. Domorodci posedávají na lavičkách a sledují metání koulí před kostelem. Petanque je snad nejlidovějším sportem Korsičanů. Na každé návsi a náměstí je možno spolehlivě nalézt speciálně upravené rovné plochy, pokryté tenkou vrstvou písku a obehnané nízkým betonovým obrubníkem. Tento obrubník je kvůli tlumení nárazů koulí navíc z vnitřní strany opatřen jakýmsi dřevěným "polstrováním" a pochopitelně obklopen ze všech stran lavičkami. Metání kovových koulí zvládají mladí i staří skutečně bravurně. Dlouho jsme dokázali sledovat jejich opravdu mistrovské počínání a zápal pro hru.

    Pokračujeme tedy dál do města Ile Rousse a podle bídných popisů hledáme v horách místa pro start. Na nalezeném západním startovišti Bocca di Salvi však fouká silný jižní vítr a další nalezené startoviště ve správném směru větru má bohužel pro rozběh problematický a nepoužitelný povrch. Navíc začíná pršet. Na parkovišti v Ile Rousse dáváme malý gáblík a přesouváme se přes centrální část ostrova na západní pobřeží do oblasti města Ajaccio.

    Cesta přes centrální část ostrova je neuvěřitelně dlouhá. Poměrně velmi slušná silnice se klikatí po úbočích hor nahoru a hned zase dolů a zasněžené vrcholy vysokých hor v oblasti města Corte poněkud připomínají Vysoké Tatry. Hřeben za městem Corte směrem na Ajaccio se tyčí do výšek přes 2500 metrů a všude kolem je zalesněná krajina doslova rozsekána úzkými a neuvěřitelně hlubokými údolími s dravými řekami a divokými potoky. Právě členitý terén činí už tak rozsáhlý ostrov ještě rozsáhlejším. I když vzdušnou čarou je to z východního pobřeží na západní asi 90km, po silnici je třeba počítat s ujetou vzdáleností přibližně 150km, a to s velmi malým rychlostním průměrem.

    Až za tmy konečně přijíždíme asi 18 kilometrů před město Ajaccio, ve kterém se roku 1769 narodil Napoleon a odbočujeme přes vesnici Vero vzhůru do hor. Po takřka 12 kilometrech serpentin uprostřed borovicových lesů jsme na startovišti na hřebeni ve výšce 890 metrů nad mořem a stavíme tábor. Obloha je třpytivě černá a měsíc v první čtvrti svým studeným osvětlením ještě pomyslně snižuje už tak dost nízkou teplotu. V dálce se mihotají světélka horských vesniček a údolí pod startovištěm se začíná zalévat prochlazeným vzduchem, ve kterém se rychle tvoří obrovské jezero mlhy. Hrdinství stranou - na noc chystám dva spacáky a kulicha.