Pokud se chystáte na dovolenou k moři a chcete si přitom zalétat, tak k potápěčským brýlím a nafukovacímu lehátku přibalte ještě padák a hurá do Chorvatska na Makarskou riviéru.




    Zdá se, že toto místo nabízí skvělou možnost, jak spojit dovolenou u nádherného Jaderského moře s poletováním nad vysokými skalními stěnami horského masívu. Létá se přímo na pobřeží v překrásném prostředí národního parku Biokovo. Kopce mají převýšení až 1200m a když to nosí, tak se dá i slušně polítat. Starty a přistávačky však nepatří zrovna k největším. Jako součást dovolené u moře můžu létaní na Makarské vřele doporučit. Ale kdybych si chtěl pořádně zalétat, tak bych asi jel do Slovinska nebo někam jinam do Alp.




    Poprvé jsem zdejší hory navštívil v březnu 97, když jsme dělali průzkum letových terénu Chorvatska a Slovinska. Už tenkrát mi tyhle hory učarovaly, a to se ani nelítalo, protože pršelo, místy sněžilo a byla tady bóra, což je studený vzduch z náhorních planin, který po svazích pobřežních hor doslova padá dolů na pobřeží. Měli jsme štěstí na nějakou obzvlášť silnou bóru. Na hladině moře dělal padající studený vítr zajímavé prohlubně, převrátil kamión a několik přívěsů a když jsme opustili vyhřátou Felicii a vydali se hledat start, tak během několika vteřin jsme byli pod deštníky a v bundách úplně promočeni, protože díky tomuhle větru na nás voda stříkala ze všech stran.

    Podruhé jsme sem přijeli začátkem června 98. Bydleli jsem v kempu Živogošči (asi 20km za Makarskou). Z Ostravy, odkud jsme vyjížděli, to je 1164km. Jeli jsme osobním autem (dost rychle) a cesta nám trvala 13.5 hodiny. Hned po příjezdu nám delegátka z cestovní kanceláře, u které jsem měli objednaný pobyt, přidělila veliký stan, do kterého by se, kdyby měl trochu větší vchod, vešlo i auto. Stan byl velmi dobře vybavený. Byly v něm nafukovací lehátka, spacáky, deky, koberec, elektrický vařič, lednička, hromada nádobí, osvětlení, židle, stůl atd...




    Podobné ubytování nabízí v Chorvatsku hodně cestovek. Vychází levně a není třeba s sebou vozit stany a spacáky. Například letos (99) první týden v září jsme dali za týdenní pobyt 1200Kč za osobu, ale byl to last minute mimo sezónu. V sezóně jsou ceny vyšší. Ubytování ve vlastním stanu přijde asi na 13DM a v apartmánech přibližně na 20DM.

    Hned po chvíli jsme zjistili, že v kempu už nějací čeští padáčkáři bydlí, a dokonce je známe. Jeden, chvíli předtím než jsme přijeli, přistál přímo v kempu na tandemu se svou přítelkyní a další se zrovna vracel stopem z přeletu odkudsi z daleka. Tedy byl to spíše nechtěný přelet. Chvíli po startu byl vtažen silným stoupavým proudem do congesťáku, ve kterém ve výšce okolo 3500m uletěl (nebo spíše byl uletěn) až někam daleko do vnitrozemí. Tam stoupavý proud ztratil na své intenzitě a našeho kamaráda nechal přistát. Podle jeho vyprávění měl největší strach než nastoupal nad 1800m, protože do té doby hrozilo nebezpečí nárazu do skalnatého svahu. Nejvyšší vrchol Biokova Svatý Jur má nadmořskou výšku 1786m a základny mraků byly ten den o něco níže.



    Po vybalení věcí jsme až do pozdních nočních hodin poslouchali u sklenky dobrého zdejšího vína vyprávění našich kamarádů o zážitcích z létání nad Makarskou a těšili se na zítřek, až taky vyrazíme s padákem na kopec.

    Druhý den ráno jsem si užívali moře a na kopec jsem vyjeli až odpoledne s tím, že alespoň už bude nějaká termika. Byla. Na startu foukalo kolem 10m/s. Start měl převýšení přibližně 1200m a překvapil nás svou velikostí. Bylo na něm místo právě na jeden padák. (Že jsou tady i jiné a mnohem větší starty jsme tenkrát ještě nevěděli). Když byl člověk šikovný a padák si rozložil co nejvýše tak, že vrchlík ležel až na nějaké kosodřevině, či co to bylo, tak měl před sebou místo na rozběh asi tak na 4 kroky. Kamilovi, který měl Esprita třicítku zbylo díky délce šňůr místo jen na 2 kroky. S tímto handicapem si však díky své šikovnosti a skvělému chování padáku při startu hravě poradil. Po těchto 2-4 krocích následuje husté křoví a ještě o něco níže prudký skalnatý svah. Toto místo nám jela ukázat slečna, která den předtím přiletěla do kempu na tandemu jako pasažérka. Tentokrát si ale s sebou přinesla svůj padák a taky na něm hned odletěla.



    Při přípravě ke startu byla tak suverénní, že jsme si připadali naprosto nenormální, že do toho taky nejdem. Bylo nás tam devět celkem zkušených pilotů a nikomu se do toho nechtělo ani náhodou. Slečna v pohodě odstartovala a šla velmi rychle nahoru, zato velmi pomalu kupředu. Zavřela tedy uši šlápla do speedu a už to točila zpátky ke svahu a podél skal si to zamířila někam směrem k našemu kempu, který byl odhadem 15km daleko. Ani to nás nepřesvědčilo. Dolů jsem slétli až navečer, když se vítr poněkud zklidnil. Přistávali jsme na fotbalovém hřišti v Tučepi, kde to je údajně povoleno. Pokud tady budete létat, nespleťte si ho s fotbalovým hřištěm na Makarské. Hřiště v Tučepi je při pohledu ze startu více vlevo.