Neděle 14. října
    Dnešní výjezdy jsou oproti včerejším neobvykle časné. Už v devět hodin je několik náklaďáků dávno pryč. Část pilotů bude zřejmě odjíždět už dnes a chtějí si tady ještě naposledy pořádně zalítat.



    Ranní vstávání se rozhodně vyplatilo. Už před polednem začíná nebývale rychle naskakovat oblačnost a kdo je na kopci, má vyhráno.





    Létajících paraglidistů už dnes očividně není tolik, snad už někteří odjíždějí během dnešního dopoledne. Z trojice motorových rogalistů už létá nad pobřežím jenom jeden a horkovzdušný balón se zatím nekoná. V poledne je organizátory připraven u pláže výborný oběd pro všechny účastníky festivalu ve formě pikantního masa dvou druhů, zeleniny a zvláštního druhu výborné rýže. Plechovka značky Red Bull je samozřejmostí, ostatně jako každý jiný den.





    Z letadla jsou ve velké výšce vysazeni parašutisté a dvojice předvádí synchronizovanou akrobacii. Na slušnou fotku je to ale příliš vysoko. Z předchozích dnů už mám zjištěné místo jejich přistání a jdu si tedy na ně počkat. Blíží se zatraceně rychle, jejich přistávací rychlost v závěrečném skluzu nad zemí je prý kolem 60km/h. Dobře vidím skrz objektiv těžké závaží na dlouhé šňůře pod druhým z nich, které tak vychází rovnou na mě, ale musím ještě počkat, až mi oba vyplní celé obrazové pole hledáčku. Po stisknutí spouště se okamžitě vrhám stranou do písku, ale noha mi tam ještě na okamžik zůstala. Rána jako když kopne kůň a v ten moment jsem chromý.

     Hned jsou u mě dva pořadatelé a vlečou mě k sanitce. Musel jsem zřejmě v obličeji hodně zezelenat bolestí, protože v očích obou vidím obavy. Po ošetření a prohmatání všech kostí konstatují jenom pohmoždění na několika místech od kolena až po prsty a po dvaceti minutách pajdám s pytlíkem ledu zpátky. Ale divoké parašutisty už raději fotit nebudu.





    Vůbec se celý festival obešel bez nějakých vážných zranění. Mirek Pechmann sice přistál do moře, Jarda Šembera pro změnu zpestřil školním dětem hodinu tělocviku neplánovaným přistáním na jejich hřišti a Václav Motyčka zase naboural na pláži důchodkyni. Ale to jsou záležitosti spíše pro pobavení. Hlavně že jsou všichni živí a zdraví.



    Den se zvolna chýlí ke konci a 2. ročník leteckého festivalu pomalu také. Krátce před čtvrtou hodinou odpolední jsou vyhlášeni vítězové a 1. cenu v sobotní akrobatické soutěži si odnáší turecký pilot Baris Aydinsoy (freeX), druhou Tonda Pallas (Gradient), třetí opět Turek Afir Kemal Buhara (Advance), o čtvrté a páté místo se dělí s Íráncem Ali Riza Esna Ashari (Edel) Václav Motyčka (MAC) a šesté místo obsadil David Bzirský (MAC). V přeletové kategorii zvítězil po třech krátkých disciplínách (21.6, 16.5 a 27.5km) Švýcar Hans Ballinger (Gin), druhou příčku obsadil bulharský pilot Ivan Dimov (Airea) a na třetím místě se umístil turecký závodník Savas Kiroglu (Nova).

    Ale v podstatě není vítězů ani poražených. A když už, tak jsou vítězové všichni. Hlavní organizátor Kadri Tuglu rozhodně může být spokojen. Jenom zaregistrovaných účastníků festivalu bylo celkem 130, a to ještě spousta dalších přijela jen tak si zalítat. Sám se musím přiznat, že jsem byl ještě před odletem z Prahy mírně skeptický a žádné zázraky jsem rozhodně nečekal. Všechny nabídky a pozvání mi zněly příliš obchodnicky. O to příjemnější a překvapivější pak byla realita sama. Kdo se jednou tohoto leteckého mumraje v místním prostředí zúčastní, bude muset hledat opravdu vážný důvod k tomu, aby příště nepřijel znovu.



    A tak ležím na lehátku na pláži, koukám na oblohu a vychutnávám soumrak posledního večera. Rychle se stmívá a na obloze se začínají rozsvěcovat první hvězdy. I když se slabý větřík už otočil směrem od pevniny na moře, na pláži je stále teplo. Mají tady ti Turci ale nádherně. Ale jak to tak vypadá, budu muset zítra asi vážně pomýšlet na odjezd.